Poprvé ve školce. Zvládne to?

Na začátku svého vývoje se dítě fixuje na jednoho člověka – maminku. Později se tato fixace rozšiřuje na okruh nejbližších lidí. Ve třech, čtyřech letech jsou zpravidla děti natolik vyspělé, že samy vyhledávají další sociální kontakty. Chtějí si hrát s dalšími dětmi na hřišti, povídají si s nimi.

Odborníci se shodují na tom, že důležité je, aby šlo dítě do školky už sebevědomé, se základními návyky. I tak tam na něj ale mohou čekat různá úskalí.

Veďte dítě k samostatnosti

„Rodiče by měli dítě co nejdříve vést k samostatnosti. Mělo by začít dostávat drobné úkoly a za jejich splnění pochvaly, například může něco odnést nebo přinést, uklízet po sobě hračky nebo talíř po jídle. Jednoduché věci, které dítě zvládne,“ říká psychiatr Jan Cimický.

Rodiče by se neměli bát nechávat dítě samotné. Nejprve s prarodiči, pak třeba s kamarádkou a jejími dětmi, pak s chůvou nebo hodnými sousedy. Odchody a návraty dítěti pomohou najít jistotu, že se vždy vrátíte.

Podporujte ho, aby se do školky těšilo

Stejně tak je podle něj dobré podporovat dětskou fantazii a připravovat je na nástup do školky. „Protože psychika funguje tak, že člověk se na něco může těšit. Ve chvíli, než půjde dítě do školy nebo do školky, tak ho můžu už dopředu navnadit, že to bude krásné. A nemusí to být dlouhé a nějaké přesvědčování,“ dodává Cimický.

K lehčímu přijetí nového prostředí pomáhají i návštěvy zařízení. Je dobré se s učitelkami domluvit a dítě s novým prostředím seznámit. Návštěvy je dobré prodlužovat, případně tam dítě zkusit nechat na pár hodin samotné.

„No vidíš, ve školce je takových krásných hraček spousta,“ doporučuje Cimický, aby rodiče dětem říkali. „Dítě se v tu chvíli už začíná do školky těšit a dokáže se potom odloučení od rodičů podrobit bez toho, že by z toho mělo strach, protože je už na to připravené,“ vysvětluje psychiatr.

Někdy se to bez pláče neobejde

I tak ale děti mohou reagovat stresem nebo panikou, když od nich maminka odejde. „Děti můžou takto reagovat. Ale samozřejmě nejlepší je, když se podaří tuto etapu co nejrychleji zvládnout,“ říká psychiatr.

Pokud i tak pláče, je podle odborníků potřeba s ním pracovat psychologicky. „Říct například‚ vždyť už jsi tam byl, máš tam kamarády, teď tam chvíli vydržíš a já pro tebe přesně přijdu a pak se půjdeme podívat třeba do zoologické zahrady,“ radí Cimický.

Právě kamarádi ze sousedství, které dítě dobře zná, mohou hrát velkou roli při jeho zvykání si ve školce. Je-li někdo takový, domluvte, ať spolu chodí do jedné třídy.

Tipy pro rodiče:

Jak připravit dítě psychologicky na nástup do školky:

• Pevný bod. Nástup do školky může ulehčit kamarád. Pokud se do školky chystá, nebo do ní už chodí někdo z vašeho okolí, máte napůl vyhráno. Dětem pomůže, když mají ve školce kohokoliv známého.
• Návštěva a postupné zvykání. Domluvte se s učitelkami, že přijdete na návštěvu. Seznamte dítě s paní učitelkou. Podívejte se, co děti dělají, seznamte se s prostory. Návštěvy prodlužujte a jednou tam zkuste dítě nechat na pár hodin samotné.
• Trénujte samostatnost. Nebojte se nechávat dítě samotné. Nejprve s prarodiči, pak třeba s kamarádkou a jejími dětmi, pak s chůvou nebo hodnými sousedy. Vaše odchody a návraty dítěti pomohou najít jistotu, že se vždy vrátíte.

Před nástupem do školky by už mělo také umět:

• Vydržet sedět u jídla
• Pít ze skleničky nebo hrníčku
• Bezpečně chodit po schodech
• Poznat si svoje oblečení a botičky
• Obout a zout si botičky nebo bačkůrky
• Svléct a obléct si tepláčky, tričko a bundu
• Umýt si ruce a utřít se do ručníku
• Používat záchod
• Vysmrkat se
• Uklidit po sobě hračky
• Vyjádřit své potřeby a přání

Jak dítě dále nestresovat:

• Zaveďte pravidelný režim a ráno se vyvarujte spěchu.
• Dodržte, co jste mu slíbili. Nenechávejte ho ve školce déle, než jste mu ráno řekli.
• Nováčky nenechte čekat ve školce mezi posledními.
• Po návratu domů si užijte společný čas s dítětem, snažte se věnovat výhradně jemu.
• Povídejte si s ním, co všechno ve školce zažilo.

Pro usnadnění každodenních činností

• Kupte dítěti botičky na suchý zip nebo takové, které si bude umět samo nazout a vyzout.
• Vymyslete takové oblečení, které se mu bude snadno oblékat – holčička může nosit punčošky, na ven je přetáhne tepláčky a uvnitř může mít sukýnku nebo zástěrku.
• Dejte mu do školky oblečení, u kterého vám nebude vadit, když ho ušpiní barvičkami, aby si mohlo bezstarostně hrát a nemuselo se bát, co tomu řekne maminka, až uvidí, jak se zmazalo.
• Podepište dítěti věci, které si bere do školky, případně na oblečení vyšijte nějakou jeho značku.