Od připravovaných novinek v legislativě (novely zákona o potravinách a zákona o významné tržní síle) očekávají mnozí zvýšení kvality potravin na našem trhu. Jenže připravované regulace cílí zejména na maloobchodní řetězce, což kvalitu potravin u nás nemusí zásadním způsobem ovlivnit. A ani nemůže.
Například ohledně takzvané dvojí kvality potravin. Ta se ve vnímání našich politiků i spotřebitelů smrskla v zásadě jen na prodej potravin ve stejných obalech, ale rozdílného složení.
Galerie: Dvojí kvalita potravin – testování v ČR
To samozřejmě není zdaleka jediná forma rozdílné dvojí kvality potravin, které jsou podobné, zastupitelné, vzájemně nahraditelné a také zaměnitelné.
Dvojí kvalita potravin je i v něčem jiném
Stačí si jen občas přečíst výsledky různých srovnávacích testů, z nichž je zcela zřejmé, že značné rozdíly ve složení jsou prakticky v jakékoli skupině potravin. A jde o potraviny v poněkud odlišných obalech, což platí pro salámy, sýry, kečupy, majolky, chleba, med a vlastně úplně všechno.
Skupina potravin ve stejných obalech odlišného složení z toho tvoří jen velmi malé procento, respektive ani to ne. I když se tak třeba podaří prodejce za rozdílnost postihovat, nic moc se nezmění.
Jediný posun může nastat v nově navrhovaném opatření, podle něhož se nesmí bránit dovozcům v dovozu takových potravin, které mají stejné složení nebo cenu, na trh jiných zemí (třeba do ČR), ačkoli tyto produkty byly původně vyrobeny pro jiný než český trh. To mimochodem není jen problém ČR a trestá to i EU ne zrovna malými finančními pokutami. Nicméně je třeba konstatovat, že uvedený problém je problémem výrobců, ne obchodníků.
Kdo ve skutečnosti má „významnou trží sílu“
Právě rozdílný přístup k prodejcům a výrobcům je největším problémem další novely – zákona o významné tržní síle. Tou podle návrhu disponují jen velké nadnárodní řetězce. Jenže – zejména vůči menším maloobchodním sítím disponují obdobnou, ba v praxi větší silou sami výrobci, na což nedávno upozornilo sdružení velkoobchodů a maloobchodních jednotek, Družstvo CBA CZ.
Pokud pak jde o výrobce neopomenutelného, takového, jehož produkce není ničím plnohodnotně nahraditelná, má vůči maloobchodu dominantní postavení zcela přirozeně, bez toho, aby disponoval „významnou tržní silou“.
Návrh novely se přitom odvolává na legislativu EU, je však třeba připomenout, že EU vnímá významnou tržní sílu v celé výrobní vertikále, tedy i dominantní postavení výrobce potravin vůči dodavateli surovin k jejich produkci – tedy dominantní postavení potravinářů vůči zemědělcům, například dodavatelům mléka. Což ovšem náš zákon nereflektuje, ačkoli jsou to právě a spíše zemědělci, kteří jsou vůči odběratelům svých surovin v nevýhodném a závislém postavení.
Kvalita potravin: co je a není pravda
Je samozřejmě správné a strategické, aby se minimálně postupně zvyšovala kvalita potravin na našem trhu. Není ale pravda, že by potraviny u nás, i ty dovážené, byly vždy nekvalitní. Hlavně zákon o významné tržní síle přitom může být vůči našim prioritám kontraproduktivní – bude-li regulace řetězců v ČR vyšší než v zahraničí, budou obchodníci spíše dovážet potraviny ze zahraničí, neboť jim nebudou hrozit sankce.
Nebudou-li to přitom potraviny dvojí kvality ve stejných obalech, mohou obchodníci klidně a bez problémů dovézt i méně kvalitní produkty, než jaké by nakoupili na trhu v ČR. A navíc se může snížit podíl tuzemských potravin na našem trhu.
Galerie: Nejhorší potraviny roku 2018
Dobře investované miliony?
O propagaci kvalitních potravin z domácí produkce se přitom stát, respektive ministerstvo zemědělství, snaží i prostřednictvím marketingových projektů. Do nich jen letos investuje, jak nedávno konstatoval ministr Miroslav Toman, 200 milionů korun (vloni to bylo 149 milionů). V praxi jsou to peníze na prezentaci potravin označovaných jako Klasa nebo regionální potravina.
Výsledky ale příliš vidět nejsou, i když se podíl regionálních výrobků v sítích maloobchodu mírně zvyšuje, třeba v zásobování prodejen základními typy pečiva a chleba. Je však otázkou, nakolik se na tom podílí marketingové projekty a nakolik je to odraz přece jen mírně se měnící poptávky spotřebitelů ve prospěch příslušných výrobků. Například o značce Klasa je v současné době slyšet prakticky jen při udělování ocenění Klasa na agrosalónu Země živitelka.
Tak či tak, novelizace výše zmíněných zákonů nejsou tím řešením, které by zvýšilo kvalitu potravin na našem trhu, přispět mohou spíše jen psychologicky. Základní nástroj usměrňující nabídku potravin v obchodech totiž má a vždy bude mít spotřebitel a jeho poptávka po potravinářských produktech. Je to patrně již do omrzení omílaná teze, ale je to tak.
ČLÁNKY DO MAILU