Dobrý den, bohužel zákony nechrání občany tak, jak by měly. Že se dříve stalking nepostihoval je špatné, ale že se dnes neví co to vlastně stalking je, je taky špatné. Někdo vás může vyprovokovat k rakcím, které třeba ani nejsou časté, ale jsou. Vyvolá třeba konflikt, kterému nerozumíte a protože jste bytost, která nějak emocionálně prožívá (jinak byste nebyli normální), tak pochopitelně chcete porozumět dění kolem sebe. Když s vámi začne někdo vztah a vše je v pořádku a zničehonic bezdůvodně a bez vysvětlení, bez rozhovoru vám napíše, že vás nechce vidět, tak asi většina normálních lidí nechápe proč a co je důvodem takového jednání. Jsou i lidi, kteří záměrně vyvolávají tyto konflikty a manipulují s druhými a až je doženou k nějakým reakcím, tak na ně podají tr. oznámení za stalking. Chyba je, že není přesně definováno, co to stalking je (je to definováno jen rámcově a do jednotlivých aspektů může spadat i mnoho věcí, které vůbec neslouží k obtěžování jiných). Ne každé volání, ne každá sms slouží k pomstě. Třeba jen dotyčný potřebuje porozumět tomu, proč ho někdo zneužil apod. Takže pozor na ty obecné odsudky. Myslím si, že spíš ti, co zneužívají stalking, jsou agresoři.
Jenže když ten druhý nechce, tak nechce. Jistě, že to normální člověk opakovaně zkusí, zvlášť když jde o někoho, koho miluje, ale časem toho nechá. Když ne, bude považován za stalkera. A přitom to je obvykle zcela zbytečná až nesmyslná snaha.
Obzvlášť když mu dojde, že byl zneužit, a že ten druhý je agresor. To pak spíš má člověk nechuť se s někým takovým ještě někdy dostat do kontaktu. A je opravdu nenormální kromě konstatování, že je to agresor, ještě znovu a znovu se na toho člověka obracet a chtít po něm vysvětlení. Jaký to má smysl? Ať už pro to ten agresor měl nebo neměl důvod, nic se stejně nedozvím. Pokud to byla agrese takového charakteru, že to nemohu zvládnout, je vhodné se obrátit na psychoterapeuta (nebo aspoň na dobrého a důvěrného kamaráda, ale spíš bych doporučil psychologa - je na to školen a je za to placen, navíc kamarád je příliš citově zainteresován a nemusí to vydržet), ale v žádném případě ne na agresora. Takové jednání může skutečně působit dojmem pomsty a může být kvalifikováno jako stalking.
Ale i když to tak není a když se jedná o někoho, na kom mi záleží, je určitě lepší tomu dotyčnému napsat, než ho stále obtěžovat (a když je ten druhý - třeba i kvůli nedorozumění nebo dokonce zcela neprávem a bez příčiny, třeba i kvůli své psychické poruše - přesvědčen o své pravdě, SKUTEČNĚ TO OBTĚŽUJE). O takovém dopise je dobré se poradit s někým zkušeným v oblasti mezilidských vztahů, nebo si aspoň něco o takových dopisech přečíst, pokud s tím člověk nemá zkušenost - má totiž zpravidla jen jeden pokus a pokud ho zkazí (pravda, pokud ho ten dotyčný vůbec bude chtít číst), s velkou pravděpodobností už žádný další nebude čten.
Dobrou a často lepší alternativou, ale ne vždy možnou, je také nalezení prostředníka - někoho, komu dotyčný důvěřuje a kdo přitom důvěřuje mně a komu nejsme lhostejní.
V každém případě, jestliže nevíš o žádném důvodu, je pravděpodobné, že:
1) jsi buď něco překročil/a, co Tobě nevadí a považuješ to za normální, ale pro druhého je to neúnosné (může to být i taková banalita, jako je pouštění větrů nebo říhání na veřejnosti nebo opakovaně špinavé ponožky, je-li ten druhý "nóbl" vychován, avšak málo komunikativní, a má na to právo a je třeba to považovat za normální, oprávněný nárok), případně Tvé vztahy k okolí (matce, sousedům, agresivním jedincům...) jsou pro druhého nepřijatelné,
2)nebo že došlo k nedorozumění (máš dvojníka, který se líbal s partnerem, máš - pro druhého neznámého - sourozence či příbuznou osobu opačné pohlaví, se kterou ses důvěrně bavil/a a kterou jsi políbil/a např. při loučení, apod.).
3) Samozřejmě je tu i možnost pomluvy ze závisti, touhy po pomstě, příp. i nenaplněné tajné lásky (to poslední může být v pořádku asi jen u teenagerů, pak už by to mohlo být zvrácené, ale ne zcela vyloučené), a to může být navlečeno tak, že to jen těžko vysvětlíš. Nehledě na to, že mohlo být použito i nějaké výhrůžky, o které ti ten druhý nechce z obavy o sebe nebo o tebe říct.
4) Konečně je tu sice málo pravděpodobná, ale ne zcela vyloučená možnost psychické nemoci toho druhého. Moc s tím nepočítej, ale pokud by na to všechno ukazovalo, od takového člověka radši honem pryč. Má sice skutečné problémy, ale důsledkem vašeho vztahu nebude vyřešení jeho problémů, ale zavlečení Tebe do jeho problémů. Tj. ten vztah jemu vůbec nepomůže (dokonce ho ani nemusí normálně prožívat, může se jen potřebovat na někoho - kohokoliv, kdo k tomu bude ochotný - "pověsit"), ale Tebe zničí. Od psychicky nemocného, byť milovaného, člověka je bezpodmínečně nutné si zachovávat určitý odstup, vědět, že je nemocný a jak se to projevuje, a buď to vnitřně přijmout a přirozeně ho tak brát nebo jít od něj. Pokud vztah zatím není nijak hluboký, jednoznačně utéct. Pomoci mu může jen psychiatr a ne někdo zamilovaný, kdo si, byť nevědomě a ze zamilovanosti, hraje na milosrdného samaritána. Zničí se, aniž by pomohl. A nemusí to být ani žádná schizofrenie apod. - stačí "obyčejná" histriónská neboli hysterická osobnost (rozdíly od hysterické reakce si najdi na Internetu, např. Google poskytuje odpovědí víc než dost).
Znovu ale opakuji: Opakované volání a SMS skutečně obtěžují, bez ohledu na to, jestli to Tobě připadá oprávněné nebo ne, to druhý tak oprávněně může vnímat (už jen proto, že je jiný a že má jiné vstupní informace o situaci), a pokud je to příliš intenzivní nebo to trvá příliš dlouho, může to druhého dohnat k nějakému pokusu o řešení, jako je např. oznámení ohledně stalkingu.
Tak co s tim, jn? Ja chapu, ze kdyz ten druhy nechce, tak nechce - na to ma samozrejme pravo. Ja mam ale zase pravo na to vedet, co se stalo. Ja jsem taky clovek s dustojnosti a ne kybl spiny. Ani z prace te nemuzou vyhodit bezduvodne (presne proto, ze clovek ma pravo na to vedet, co se stalo spatne).
Dekuju Indigo. Tohle se mi presne stalo. Je to velmi psychicky vycerpavajici, kdyz s vami nekdo, s kym jste si mysleli, ze mate dobry vztah, bezduvodne ze dne na den prerusi kontaky, nerekne vam proc, co se stalo, co mu vadi, cim jste mu ublizili, kdyz se ho zeptate, tak na vas hystericky krici, ze se s vami nebude bavit, posila na vas pribuzne, kteri vam vyhrozuji, a pak vam sdeli, ze zavola policii, jestli se ho jeste nekdy pokusite zkontaktovat.
Ja osobne jsem se z toho slozila. Byla jsem s tim ve dvou poradnach, kde mi rekli, ze je to "divne" a ze si spolu musime osobne promluvit (jak asi?) Na te pozitivni strance jsem si uvedomila, kolik mam pratel, kteri me bezvyhradne podporili. Porad me to ale trapi.
ČLÁNKY DO MAILU