Porodní asistentka pro každou rodičku? V Německu to jde

Máte zkušenost s porodem v České republice? Na okamžik se zasněte: nejpozději v posledním trimestru těhotenství jste se seznámili se svojí porodní asistentkou. Je laskavá a dokáže vás zabavit strachu z porodu. Podrobně vás seznámila s průběhem porodu, dokázala odpovědět na všechny otázky, vyšetřila vás – nastávající matku – a pomohla vám s přípravou porodního plánu.

V den D tam byla. Svoji práci odvedla samostatně, zodpovědně a s ohledem na vaše přání. Byla vám oporou. Tady sen české rodičky končí.

Zatímco v Německu po několik týdnů od narození dítěte tato, dnes již důvěrná osoba, navštěvuje maminku doma. Nejprve každý den. Kontroluje miminko, zda dobře přibývá na váze, kontroluje čerstvou matku, zda se dobře zotavuje po porodu a případně jí pomáhá s kojením.

A opět je připravena odpovídat na všechny otázky, zahánět plané obavy ohledně zdravotního stavu miminka. Ať už jde o jeho stolici, pupík, vyrážku a cokoli vás napadne.

Nárok na svoji porodní asistentku

Je to krásné a tak jednoduché. Kolik to ale může stát? Ceny si v České republice „osobní“ porodní asistentky stanovují samy. Obvykle se pohybují okolo 300 korun za jednotlivou konzultaci a přítomnost u porodu vychází od 5000 do 10 000 korun. Vzhledem k tomu, že málokterá má smlouvu s pojišťovnou (ale najdou se i takové, ptejte se ve své zdravotní pojišťovně), nemůže si každá rodina svoji porodní asistentku dovolit. Tedy u nás. V sousedním Německu má na svoji hebamme nárok každá rodička a její péči proplácí zdravotní pojišťovna.

Co si může česká rodina dovolit, respektive na co má nárok v rámci zdravotního pojištění, je nemocniční porodní asistentka. Ta ovšem za své výkony nenese právní zodpovědnost, tudíž je téměř nemožné dohodnout se s ní na individuální představě porodu. Hlavní postavou je lékař, který ovšem mnohdy není u porodu přítomen. „Což s sebou nese mnohé problémy a jen někteří lékaři nechají porodní asistentku provádět dané výkony pouze tehdy, pokud ji dobře znají a věří jí. Zodpovědnost a celá tíha ovšem stále leží na lékaři,“ vysvětluje porodní asistentka a koordinátorka studentské sekce UNIPA (Unie porodních asistentek) Markéta Pospíšková. 

UNIPA navrhuje vnést do vzdělávání porodních asistentek prvek samostatnosti, nezávislosti. Nemají být vzdělávané jen jako asistentky lékaře, ale tak, aby byly také schopné vyhodnocovat rizika související s porodem.

Proč nemůže být péče u nás podobná jako ta v Německu?

Podobná péče u nás být může. Chybí však vůle pojišťoven i samotných porodních asistentek. „O proplácení péče usiluje malá skupina porodních asistentek. Převážně ty pracující v komunitním prostředí. Ostatní (nemocniční porodní asistentky) jsou ve velké většině se stávajícím systémem spokojené a o změnu neusilují,“ říká porodní asistentka. Vůle není ani ze strany pojišťoven: „Profesní organizace jednaly se zástupci pojišťoven a v této chvíli zatím nevidíme vůli a ochotu z jejich strany ke změně. Nadále nechtějí uzavírat smlouvy s porodními asistentkami o proplácení péče (tudíž si naše klientky vše hradí samy). S odůvodněním, že péče komunitních porodních asistentek není potřeba. Velmi by pomohla podpora ze strany státu,“ dodává Markéta Pospíšková.

Zatím se nevedou statistiky o tom, kolik českých rodiček by ocenilo mít k ruce svoji porodní asistentku. Budeme-li ovšem vycházet ze zkušeností porodních asistentek, zjistíme, že je o jejich služby velký zájem. A to i přes nezbytné finanční výdaje: „Pracuji v ambulanci porodních asistentek společně s dalšími čtyřmi kolegyněmi a všechny jsme měly beznadějně plno již na sklonku jara a až do konce roku. Musíme tedy odmítat několik žen týdně,“ popisuje zkušenosti ze své praxe porodní asistentka Markéta Pospíšková.

Vážený obor? Jak kde

Nedostatek porodních asistentek je dán už historickou degradací oboru, kdy byly tzv. „ženské sestry“ pouze k ruce lékaře. Mnohé porodní asistentky ani nestojí o rozšiřování svých kompetencí a nízká zodpovědnost jim vyhovuje.

Galerie: Historie porodnictví

• 
• 
• 

Dalších 18 fotografií

„Profesní hrdost je v našem oboru velmi nízká. Mnohdy si jej vybírají studentky, které o něj vlastně nemají velký zájem – buď jednoduše jen kvůli titulu, nebo se na jiný obor nedostaly. Některé po skončení studií vůbec nenastoupí do zaměstnání, nebo nastoupí, ale obor je příliš nezajímá, a tudíž se ani dále nevzdělávají,“ tvrdí Markéta Pospíšková.

V Německu je obor naopak velmi vážený a dostat se na studium je velmi náročné. Uchazečky se často dostanou až na třetí či čtvrtý pokus. „Hebammen mají v nemocnicích velký respekt jak ze strany lékařů, tak ze strany nižšího zdravotního personálu. Jsou vnímány jako odbornice na fyziologické těhotenství a porod a lékaři zase odborníci na patologické stavy. Vzájemně se respektují ve svých oborech. Například existuje zákon, který ukládá lékaři povinnost přizvat ke každému vyšetření ženy porodní asistentku a porod nesmí (!) probíhat bez přítomnosti porodní asistentky. Navíc mohou porodní asistentky poskytovat péči v plném rozsahu svých kompetencí a stát je v tomto podporuje; ne jako u nás, že jsou nám kompetence dané evropskou legislativou omezované,“ doplňuje Markéta Pospíšková, která byla v Německu na stáži jako porodní asistentka v porodních domech a centrech porodních asistentek.

Pochopitelně i v Německu se můžete setkat s neochotnou porodní asistentkou a ne vždy porod proběhne hladce nebo podle představ rodičky. Výhodou ovšem zůstává, že si každá rodička může vybrat porodní asistentku. Například podle doporučení svých známých, případně rozhodne i osobní setkání.

Z tohoto důvodu je zcela logické, že by žena s výběrem neměla čekat do pozdějšího stadia těhotenství. Čím lepší porodní asistentka, tím větší je o ni zájem.