Zdá se mi být prostou až banální skutečností, že tělo ženy má být místem vzniku nového života. To samo o sobě je krásné a povznášející a i když na to nijak zvlášť nemyslíme, je to důležitou částí identity ženy. Pro ženu i pro jejího partnera.
Když se tělo ženy místo toho stane místem konce takového života, nemůže to být bez následků, pro kohokoli, kdo jen trochu vnímá a cítí.
Rozhodně nejsem proti potratům, ale něpochybuju o tom, že by se jim ve vlastním zájmu měli lidé pokud možno vyhýbat. A případné následky potratu pak řešit radši včas, s partnerem a psychologem, než pozdě, s hostinským a psychiatry.
ČLÁNKY DO MAILU