Vedro mi vadí. Jakmile je víc než pětadvacet stupňů, trpím. Ať už jsem kdekoliv; horko mi nevyhovuje ani u moře. Horší to ale je v práci, doma, nebo někde na cestách. Asi si dokážete představit, jak mi je, když jedu tramvají, venku je přes třicet a uvnitř okolo čtyřiceti – minimálně. Pokaždé vypadám, jako kdybych se právě osprchoval, a pokud bych měl být puntičkář, musel bych se po každé cestě tramvají převlékat do suchého.
Před pár dny bylo vedro opravdu nesnesitelné, což se projevilo i na mojí náladě. Jakmile mě čekala cesta tramvají nebo autobusem (v metru to není tak strašné), bylo mi zle několik hodin dopředu. Ve skleníku s názvem tramvaj nebo autobus jsem potom sledoval, že netrpím zdaleka sám. Potili se skoro všichni a mnozí byli na počasí stejně naštvaní jako já. Víte sami, že nepomáhají otevřená okénka ani jiné primitivní způsoby a pokusy, jak osazenstvo dopravního prostředku ochladit. Ne že by to moc situaci zhoršilo, ale i košile a dlouhé kalhoty jako pracovní úbor zahřejí. Ale potili se i ti v tílku a kraťasech.
Čtěte téma: Musí Češi tak smrdět? Čichněte si k sobě, prosím…
Ze Západu jsme po revoluci přejali kdeco – široký výběr pečiva, ceny, holení nohou, módu, hypotéky. V jediné věci zaostáváme: v hygieně. Ať už jde o zuby nebo vůni těla.
Teploměr dolů, nálada nahoru
Jakmile vedro přestalo, zaradoval jsem se. Nálada šla nahoru, pot ustoupil. Prostě bylo lépe. Ne že bych se do MHD těšil, ale počítal jsem s tím, že cestování bude o trochu snesitelnější. Už ani nevadilo, že nemám kraťasy a tričko, dalo se to přežít i v někdy nenáviděné košili a dlouhých kalhotách.
Moje teze se potvrdila, příjemných dvacet stupňů udělalo své a v autobusech a tramvajích se po vlně veder zase dalo pobývat. Skoro jsem zapomněl na to, že před pár dny bylo strašně dlouho třicet i víc. MHD jsem se přestal „bát“, a to jsem samozřejmě neměl dělat.
K tématu: Je vám horko? Pozor na klimatizaci!
V dnešní době se člověk nemůže divit, že se nachladí i v teplém počasí. Pobyt v klimatizovaných místnostech způsobuje, že býváme v letním období nemocní častěji než kdykoli jindy.
MHD nám zatopilo. Doslova.
Absolutně nepřipraven na nejhorší jsem se řítil na tramvajovou zastávku, hodně jsem pospíchal, protože jsem musel být někde na čas a hrozně nerad chodím pozdě. Nastoupil jsem do tramvaje a okamžitě mě polilo horko. Ale takové, které jsem neznal ani z těch nejteplejších dnů. Během několika vteřin jsem se opotil a pak teprve začal vnímat, co se děje kolem. Pohled do tváří spolucestujících naznačoval, že nejsem rozhodně jediný, kdo je na pokraji omdlení. Tentokrát byli zpocení úplně všichni. Co zpocení, plavali ve svém vlastním potu.
Mdloby jsem zahnal přemýšlením o tom, co se vlastně stalo. Napadlo mě, že bych měl na další stanici vystoupit, abych se nesložil. Ale nešlo to, protože jsem pospíchal. Začal jsem zkoumat okolí a pak mi to došlo. Na místech k sezení seděli lidé podivně zkroucení směrem od okna.
Ano, tramvaj topila na plné obrátky a cestující museli sedět tak, aby si nespálili nohy o ty věci, které pod nimi topily. Bylo to horší než sauna, mnohem horší. Říkal jsem si, že vedro při tropických teplotách proti tomu nic nebylo. Soustředil jsem se na to, abych přežil cestu do stanice, kde jsem vystupoval a jen trnul, jestli někdo ze starších lidí nezkolabuje. Topení jelo naplno a bylo to čím dál tím horší.
Když jsem konečně vystupoval, stihl jsem se ještě podívat do několika obličejů. Zahlédl jsem potoky potu a potom ještě něco. Musely to být slzy. Byly to slzy, slzy zoufalství. Lidé se potili, ale i brečeli, asi vzteky. Já jsem nebrečel, ale vzal jsem si poučení – vždycky může být hůř. Jestli udeří třicítky ještě letos nebo další roky, budu se jim v tramvaji smát.
Čtěte téma: Dilema v MHD: Těhotná, nebo jen tlustá?
Do tramvaje vstoupí žena a pod tričkem se jí rýsuje bříško. Dost možná, že čeká miminko, ale taky se jen mohla přecpat při obědě. Jak se tedy zachovat slušně a současně se vyhnout trapasu?
ČLÁNKY DO MAILU