Potravinářská komora zpochybnila kvalitu kohoutkové vody

Výměna ministrů jednotlivých resortů naší vlády s sebou přinesla mnoho změn. Vzhledem k tomu, že se ministrem zemědělství stal dosavadní šéf Potravinářské komory (PK ČR), a s sebou na ministerstvo vzal svou dlouholetou tiskovou mluvčí Danu Večeřovou, začala škatulata i na podřízených pozicích. Od 11. července je novou tváří tiskového odboru Jarmila Štolcová, bývalá manažerka společnosti Foodservis, která na sebe během krátké doby od jmenování do funkce strhla nebývalou pozornost. Dnes totiž na oficiálním portálu PK zveřejnila velmi kontroverzní stanovisko o nabízení kohoutkové vody v restauracích. Podle ní si můžeme o bezpečnosti kohoutkové vody jen nechat zdát. Jak je to doopravdy, jsme začali ihned zjišťovat u dodavatelů pitné vody a požádali jsme o vysvětlení i samotnou Jarmilu Štolcovou. Boj Davida s Goliášem začal (po kolikáté už?). Kdo je kdo v tomto příběhu, nechám na vás…

Autor: SXC

Voda z vodovodu nebo z PETky?

Na oficiálním portálu Potravinářské komory se dnes objevila tisková zpráva, která musela rozlítit vodárenské giganty dodávající do našich kohoutků životadárnou tekutinu. Na druhou stranu určitě potěšila producenty balené vody. Celý text si můžete přečíst zde: Potravinářská komora o kohoutkové vodě. Zajímavé je, že se identická zpráva objevila i na stránkách agris.cz, který má co dočinění s Ministerstvem zemědělství, ale během krátké chvíle z něj byla stažena. O důvody se v Agrisu podělit nechtěli. Zde uvidíte Screen shot Agris.cz.

Voda není potravina

V tiskové zprávě se mj. píše: „PK ČR se znepokojením pozoruje podporu zaměřenou na doporučování pitné vody stočené z kohoutku. Tato podpora má však jeden výrazný háček – spotřebitel se nikdy nedozví, z čeho je tato voda složena, jaké obsahuje látky a jak byla upravena. Nemá stálé složení. Není to potravina… Není přece jenom lepší vědět přesně, co a z čeho piju?“ „Nikdy“ je v tomto případě velmi silné slovo, vodárny na svých webových stránkách tyto informace totiž uvádějí. Navíc jim zákon ukládá povinnost odebírat vzorky vody, a to podle počtu zásobovaných obyvatel při denní spotřebě 200 litrů na osobu nebo podle objemu rozváděné vody v dané oblasti . Například město nad 500 tis. obyvatel při objemu rozváděné vody v zásobované oblasti menším než 100 tis. m³/den má dle zákona povinnost odebrat ročně min. 4 vzorky pro krácené rozbory a min. 10 vzorků pro úplné rozbory.

Člověk by skoro mohl nabýt dojmu, že se právě rozpoutal další z litých bojů mezi výrobci vody v PETkách a vodárnami. Byť zbraně nevidíme v rukou konkrétních producentů balených vod. Proto jsme se zeptali Jarmily Štolcové z PK, jeslti touto zprávou zpochybňují kvalitu vody a jestli se máme vody z kohoutku bát. „Nikoli. PK ČR se pouze v tiskové zprávě snaží uvést některá mylná tvrzení na pravou míru. Nepopíráme však, že nás znepokojuje vydávání kohoutkové vody za potravinu a tudíž to, že se kohoutkové vodě přisuzují stejné kvality, jako mají potraviny. Zde se srovnává nesrovnatelné a je třeba si přiznat, že kontrola bezpečnosti balené vody je poněkud přísnější, než té kohoutkové. Navíc z různých zdrojů a různých typů úpravy se bude její senzorika a parametry významně lišit – jiná bude u vody z podzemních zdrojů, jiná ze specializovaných vodárenských nádrží a jiná z běžných pozemních zdrojů. Kdo si přečte relevantní právní předpisy, dá našemu stanovisku jistě za pravdu,“ říká mluvčí PK, autorka oné tiskové zprávy. Nemáme se však bát pít a používat kohoutkovou vodu k vaření. Podle PK by se měl člověk měl zajímat, a to intenzívně, o její složení a o to, jak často je kontrolována. „PK ČR nemá zájem šířit nepodložené zprávy, ale chce uvádět tvrzení uváděná v médiích na pravou míru," říká Jarmila Štolcová.

Kontroly vody kohoutkové jsou méně časté než u balené

Tezi potravinářské komory odmítá i Marcela Dvořáková ze společnosti Veolia Voda, která dodává služby pro 4 miliony obyvatel: „Každý spotřebitel má právo vědět, co je ve vodě z vodovodu, což také vodárny zveřejňují. Např. v Praze každý měsíc dáváme na web kompletní rozbor vody z vodovodu – přes 100 ukazatelů. Ta kvalita je stálá, podívejte se na některé ukazatele v průběhu měsíců http://www.pvk.cz/aktualni-kvalita-vody.html. Kontrola vody se provádí nejen v úpravnách vody, ve vodojemech, ale i přímo z kohoutku. Po vodárně dělá supervizi hygienická stanice jako orgán veřejného zdraví. Opravdu si nemůžeme dovolit pouštět do veřejné sítě vodu, která by nesplňovala hygienické limity dané vyhláškou ministerstva zdravotnictví. Ročně jen v Praze se provede na sto tisíc analýz vody, ve vodě z kohoutku nejsou žádné mikroorganismy.“

Nahlédli jsme proto do Zprávy o kvalitě pitné vody v ČR za rok 2011, kterou zpracovává Státní zdravotní ústav (SZU). Zde se píše, že ze sítí veřejných vodovodů 4 056 zásobovaných oblastí, které zásobují pitnou vodou 9 774 843 obyvatel, bylo v roce 2011 odebráno 33 125 vzorků, jejichž rozborem bylo získáno a do databáze IS PiVo vloženo 820 796 hodnot ukazatelů jakosti pitné vody. Limity zdravotně významných ukazatelů limitovaných nejvyšší mezní hodnotou (NMH) byly překročeny v 1 492 případech. Mezní hodnoty (MH) ukazatelů jakosti charakterizujících především organoleptické vlastnosti pitné vody nebyly dodrženy v 10 414 nálezech.

Požadavky na bezpečnost balené vody jsou ale trochu jinde než požadavky na kontrolu kohoutkové vody. „Vždyť jen fakt, že je kontrolována každá šarže, musí spotřebiteli jasně napovědět, co podléhá přísnějším kritériím,“ dozvídáme se od tiskové mluvčí Potravinářské komory. O tom asi nikdo z nás nemá pochyb. Na druhou stranu je třeba podtrhnout, že z přímých hlášení pracovníků odboru komunální hygieny krajských hygienických stanic o případně zaznamenaných nákazách, otravách či jiných onemocněních, ke kterým došlo v souvislosti s jakostí a užíváním pitné vody ze sledovaných vodovodů a veřejných (popř. pro zásobování veřejnosti používaných) studní, vyplynulo, že v roce 2011 nebyla zaznamenána a hlášena žádná taková událost.

V kohoutkové jsou léky! Opravdu?

Za další důležitý odstavec z tiskové zprávy lze považovat obehranou písničku o lécích v kohoutkové vodě. „Pro kvalitu všech balených vod platí mnohem přísnější normy než pro chemicky upravovanou vodu z vodovodního řadu, která navíc není ani potravinou a nevztahují se na ni tudíž kontrolní mechanismy jako na balené nealkoholické nápoje. U kohoutkové vody, která má za sebou možná pobyt v nekvalitním vodovodním řadu ve společnosti zbytků hormonů a léčiv, si spotřebitel o bezpečnosti může nechat leda tak zdát.“ Silná slova, žádné argumenty. Ptáme se ve Veolii, jak je to s léčivy v kohoutkové, kterou nám nalévají třeba i v restauracích. „Co se týká zbytků léčiv, to je také stálý argument. Pražské vodovody a kanalizace, a.s., (PVK) odebraly vzorky vody z Úpravny vody Želivka, Vodárny Káraný a z pražské vodovodní sítě. Rozbory vody provedla akreditovaná laboratoř státního podniku Povodí Vltavy – VHL Plzeň, zkušební laboratoř č. 1252 akreditovaná ČIA – 0 – 19a, 0 – 19 b. Ve všech vzorcích vody byly sledované chemické sloučeniny v tak malém množství, že byly pod mezí stanovitelnosti. Jednalo se o tyto látky – Ibuprofen, Sulfamethoxazol, Diclofenac, Karbamazepin, Erythromycin, Iopamidol a Iopromide. Pražané se tedy opravdu nemusejí obávat pití vody z kohoutku. Podobně je voda z kohoutku bezpečná, co se týká olova či pesticidů, všechny tyto prvky a látky jsou hluboko pod hygienickým limitem,“ napsala nám Marcela Dvořáková.

Na průzkumy jsme se podívali i na stránky SZU, která v letech 2009–2011 prováděla vlastní šetření nazvané Výskyt a zdravotní rizika zbytků humánních léčiv v pitných vodách. „Při screeningu bylo sledováno pět aktivních látek: naproxen, ibuprofen, d iklofenak, karbamazepin a 17α – ethinylestradiol. Byly vybrány látky , u nichž byla na základě zahraničních nálezů a domácí spotřeby léčiv největší pravděpodobnost výskytu, nebo které se veřejnost na základě zpráv z médií nejvíce obává (hormon 17α – ethinylestradiol). Průzkum zjistil, že na kohoutku u spotřebitele se tyto látky vyskytují naprosto výjimečně a ve stopových koncentracích – z více než 100 vzorkovaných vodovodů pouze ve třech vzorcích ze dvou vodovodů byly nalezeny dvě ze sledovaných látek v koncentraci nad mezí stanovitelnosti (MS = 0,5 ng/l): třikrát se jednalo o ibuprofen (0,5 až 1,2 ng/l), jednou o karbamazepin (4,0 ng/l),“ píše se ve zprávě.

Na přetřes přišel i zdroj vody v kohoutcích. Jarmila Štolcová nám k tomu řekla: „Balená pramenitá a kojenecká voda je vždy vodou podzemní bez chemických úprav a desinfekce. Také pozor na rozdíl mezi balenou pitnou vodou a kvalitní pramenitou vodou z ověřených podzemních zdrojů, která kromě zaručené absence chemických a organických příměsí obsahuje i řadu žádoucích minerálů, i když nepatří do kategorie minerálních vod."  Tisková mluvčí Veolie však kontruje: „Není ani pravda, jak  se s oblibou píše, že se kohoutková vyrábí jen z povrchových vod, polovina vody z kohoutku v ČR je vyrobena z podzemních zdrojů. Např. v Káraném máme artézské studně, druhá polovina z povrchových je většinou vodárenská nádrž, kde se voda např. ze Želivky bere z hloubky 33 m, kde je stabilní kvalita. Kontroluje se prostě celý proces výroby, ne nadarmo se říká, že voda z vodovodu patří k nejvíce kontrolovaným produktům.“

Je náhoda, že se podobné stanovisko objevilo v době únavných veder, kdy je voda nad zlato? Je jen náhoda, že členy Potravinářské komory jsou Karlovarské minerální vody, a.s., Svaz výrobců nealkoholických nápojů či Svaz minerálních vod?