Před několika dny pořádal řetězec Lidl ve spolupráci s Potravinovou bankou pro Prahu a Středočeský kraj a šéfkuchařem Romanem Paulusem, tváří projektu Kuchyně Lidlu, kurz vaření pro klienty potravinové banky. To proto, že příjemci potravinové pomoci často nevědí, co si počít s čerstvými produkty, které dostanou. Jak takové akce lidem pomáhají i jak potravinovou pomoc získat, jsme zjišťovali přímo u ředitelky zdejší potravinové banky Věry Doušové.
Komu Potravinová banka pro Prahu a Středočeský kraj primárně slouží?
Gró našich aktivit spočívá v pomoci organizacím, které se starají o lidi v nouzi. Těchto organizací je dvě stě šedesát. Některé pomáhají lidem bez domova, jiné se starají o matky samoživitelky, někdo o seniory, další o děti bez rodičů, hendikepované, lidi po úrazech… a kromě toho také jako jediná banka v republice rozdáváme potravinové balíčky jednotlivcům.
Dá se tato skupina jednotlivců nějak popsat? Kteří lidé této pomoci nejčastěji využívají?
Těch skupin lidí, které sem chodí, je několik. Řekněme, že jde o čtyři základní. První jsou osamělí senioři. Když totiž jeden z manželů či partnerů zemře, ten druhý poté jen těžko poplatí náklady na bydlení, a na jídlo už mu mnohdy nezbývají peníze. Tato skupina je opravdu nejpočetnější a zároveň nejskromnější. Tito lidé jsou vděční za všechno, co dostanou, nezlobí se, když něco chybí, protože chápou, že co nemáme, nemůžeme dát.
Pro pomoc přichází i opravdu velké množství matek samoživitelek. Mít dítě v dnešní době je opravdu velmi nákladné, zvláště pokud je žena na dítě sama.
Třetí skupinou jsou lidé, kteří přišli o práci. Potravinové pomoci využívají jen na překlenovací dobu, než si najdou práci a dostanou první výplatu. Obvykle si pro potravinovou pomoc chodí v rozmezí od jednoho do tří měsíců.
Galerie: Kdo jsou lidé, kteří využívají darů z potravinové banky
Tou poslední, naštěstí nejmenší skupinou, která je ale bohužel nejvíce slyšet, jsou lidé, kteří nikdy nepracovali ani nemají v úmyslu pracovat, ale dobře znají svá práva a naše povinnosti. Hodně se zlobí, pokud v balíčku, který dostanou, není zrovna to, co chtějí. Třeba maso. My ho tu sice máme, ale smíme ho ze zákona vydávat jen organizacím s certifikovanou kuchyní. Jednotlivcům ho vydávat nesmíme. Většinou tady bývá městská policie, která takové lidi umravňuje.
Zvýšil se počet lidí v některé z uvedených skupin v souvislosti s covidem a aktuálně i s razantním zvýšením cen potravin?
Přestože každý začátek roku bývá o něco silnější, co se počtu příchozích lidí týče, domnívám se, že současné navyšování cen energií i potravin k nám přivedlo více lidí než jiné roky. Oproti listopadu 2021 k nám například letos v lednu přišlo asi o sto lidí více.
Kolik lidí k vám tedy během jednoho dne přijde?
Když jsme před asi pěti lety začínali, měli jsme tu padesát lidí týdně. Tehdy jsme jim mohli poskytovat individuální pomoc, hovořit s nimi o důvodech jejich aktuální situace a nabídnout i jinou než potravinovou pomoc.
Dnes k nám chodí pět set až šest set lidí denně a bohužel už tu není prostor řešit jejich situaci jednotlivě, což ale hodláme změnit. Požádali jsme městské části v Praze o poskytnutí dalších prostorů k výdeji potravin, aby se počet lidí rozmělnil mezi více lokalit. A vypadá to dobře, zdá se, že budeme mít nové výdejové místo v Ďáblicích, další ve Vršovicích a také na Praze 2.
Ať už tento rozhovor čte kdokoliv, kdo potřebuje potravinovou pomoc, jak by měl postupovat, aby se mu jí dostalo?
Já jsem tu zavedla pravidlo, které praví, že kdo k nám přijde poprvé, dostane jídlo jen na základě toho, že ukáže občanský průkaz. Nikoho neodmítneme, vždycky všem potraviny dáme. Když přijde člověk v nouzi, má hlad, tak ho přece nevyhodíme. To raději ať přijde někdo, kdo na to nemá nárok, než aby od nás někdo hladový odcházel. A když je tu člověk prvně, tak ho děvčata, která tu pracují, zapíší a seznámí ho s tím, co musí udělat pro to, aby dostal jídlo i příště i kdykoliv jindy.
Potravinovou pomoc potom lidem dáváme na základě doporučení od úřadu práce, sociálního odboru OSPOD nebo od neziskových organizací, které poskytují sociální služby, například Člověk v tísni, Bona, SANANIM…
Pokud lidé donesou toto doporučení, co v balíčku, který u vás lidé získají, najdou?
Základní potraviny, jako jsou těstoviny či rýže, bývá tam mléko, olej, cukr, někdy čaj, káva, podle toho, co zrovna máme. Sladkosti, ovoce a zelenina, pečivo. Jde asi o deset kilogramů potravin, které by měly vystačit asi na týden.
Vy tu ale jídlo jen nerozdáváte, dnes tu jsme na akci, kde maminky, které si sem chodí pro potravinovou pomoc, vaří pod taktovkou šéfkuchaře Romana Pauluse. Proč takové akce pořádáte?
Tato akce vznikla už před lety, kdy k nám chodily maminky s dětmi, které poptávaly hlavně hotová jídla, ale krásnou zeleninu, kterou jsme tu měli, nechtěly. Nevěděly totiž, jak ji zpracovat. Z domova si totiž neodnesly schopnost vařit ze základních potravin, možná proto se dostaly do chudoby…
Galerie: Vaření v potravinové bance s Romanem Paulusem
A chtějí se naučit vařit ze základních surovin, nebo jste je museli přemlouvat?
Zkraje tomu nakloněny nebyly, ale když jsme tu jednou měli na benefiční akci herce Vojtu Dyka s Taťánou Vilhelmovou (Dykovou), tak jsem zjistila, že je to pro ně vlastně společenská událost. Setkají se známými osobnostmi, s ostatními maminkami, naučí se nový recept, najedí se, mají tu limonády, o děti je postaráno, a když něco zbyde, ještě si mohou jídlo odnést domů.
A má taková akce dlouhodobý efekt, máte zpětnou vazbu od maminek, že taková jídla doma pak vaří?
Doufám, že ano. Mám takovou hezkou vzpomínku na chvíli, kdy jsme tu nabízeli batáty. Paní, které k nám přišly, je dlouze přebíraly a říkaly si, co je to za „divné brambory“, nechtěly si je brát. Ale pak se objevila maminka, která u nás byla asi měsíc předtím na kurzu vaření, kde jsme zrovna ty batáty připravovali v troubě jako hranolky. A ta všem začala vyprávět, jak skvělé batáty jsou, když je nakrájíte, posypete bylinkami a pečete s olejem v troubě. Tak to mě moc potěšilo, potvrdilo se mi, že jsou takové kurzy opravdu užitečné.
Věra Doušová
Přes deset let vede pobočku Potravinové banky pro Prahu a Střední Čechy, pomáhala českým krajanům po černobylské katastrofě v dubnu 1986 a dodnes pořádá tábory pro jejich děti. Angažuje se také v České federaci potravinových bank.
ČLÁNKY DO MAILU