Znaceni zeme puvodu je pro zakaznika informace, a ne ze neni. Jakkoliv je matouci. Nemusi byt matouci pro toho, kdo umi cist. Zakaznici by uz davno meli cist, co kupuji a jedi, kdyz za to plati nemale penize. Take prodejci by prece mohli pomoci s informovanim zakazniku o zbozi, a ne jen inkasovat penize.
Problém není ve značení. Proč? Pro prodejce/výrobce není problém zboží označit dle svého uvážení a stejně tak to platí pro přeznačení. Je to stejné jako s dobou spotřeby. Tyto věci by měly jít striktně za výrobcem/prodejcem tj. za jeho zodpovědností. Od čeho máme tunu kontrol když si stále tyto "firmy" dělají z lidí legraci? Řešení je změna zákona. Jenže problém je ten první a nejhlávnější tj. Ústava. Co říká? Co není zákonem zakázáno to je ve své podstatě dovoleno. A v tom vidím ten největší problém. Výrobci/Prodejci si vždycky najdou způsob jak z toho ven. Řešením je např. tento koncept (BULA): http://goo.gl/CDEHll a na to navazující zákony. Jenže to by museli zákonodarci chtít tuto změnu prosadit. A jak na to? Od toho jste tady vy voliči. A pokud to chcete tak není problém na zákonodarce tlačit, např. maily. A věřte, že veřejné mínění udělá zázraky. Jak? Prostě tak, že když tam připojíte větičku: "Neschválíte, příště jste na black-listu". A toho se politici bojí jak čert kříže, věřte.
V článku mne zaujalo tvrzení, že u jednodruhových potravin lze celkem jednoduše zjistit zemi původu. Většinou asi ano, ale napadly mne nevím proč mořské ryby.
Ryby se také hodně loví i v mezinárodních vodách a loví je plovoucí mrazírny a konzervárny, Zajímalo by mne, jestli někdo neví jak se potom určuje země původu. ?? Podle toho pod jakou vlajkou loď pluje, nebo komu patří, nebo jaká firma ji zrovna provozuje??
Myslím, že se klidně může stát, že řeckou loď si pronajme americká firma a loví ve vodách poblíž Islandu a prodávají to jako norské sardinky.
tsd
P.S, Ne že by na tom stál svět, ale neví to někdo ?
No, onehdá mě překvapilo, že jsem na baleném mase našel zvlášť uvedenou zemi, kde se ono dobytče narodilo, kde bylo vykrmeno, kde bylo poraženo, kde bylo bouráno a kde zabaleno. Co z toho je považováno za zemi původu, nevím, ale tato informace je určitě lepší, než jeden nicneříkající a vlastně i nijak nedefinovaný údaj.
Pojďme se zamyslet, proč vlastně zavádět značení původu potravin. Ministr zemědělství v každé zemi má v popisu práce lobbovat za místní výrobce. Proto každý takový ministr tvrdí, že místní potraviny jsou ty jediné nejlepší, víte co jíte atd. Paradoxně to tvrdí úplně stejně německý, španělský, polský i slovenský ministr. To samo o sobě napovídá, že to asi nebude pravda :). Podobný je důvod pro značení podílu prodávaného zboží podle zemi u vchodu do prodejen.
Osobně nemám problém vědět odkud zboží pochází, ale nevidím důvod pro tu mánii okolo původu zboží v rámci EU. Zvlášť u vícesložkových potravin. Paštika běžně obsahuje 20 ingrediencí, podobně třeba pečivo, a například kobliha s čokoládovou náplní jich má cca 50 ingrediencí. Opravu chceme ke každému koblihu mít stránku A4 s informacemi kde byly vypěstované kakaové boby, kdo je upražil, kdo vyrobil kyselinu citronovou, kde byl vypěstovaný cukr v těstu, kde cukr v čokoládě, kdo který z těch cukrů rafinoval atd.? A když výrobci budou muset takový papír zaplatit (a měnit i po dnech), opravdu to spotřebiteli k něčemu bude?
Jednoduchá informace typu "tahle kobliha je česká" už v dnešním světě neexistuje. Podobné je to s oblečením. Vaší bundu možná navrhla italská firma, vyrobili ji v Bangladéši z indické bavlny, australské vlny, belgického umělého vlákna vyrobeného z ruské ropy, čínských knoflíků vyrobených z amerického plastu... V podstatě na každém výrobku se scházejí materiály a technologie z celého světa. Proto tu mánii po zjišťování původu prostě nechápu.
Je tu rec o potravinach, ale kdyz uz jste nakousl tu bundu...me by tedy hodne zajimalo, kde bylo napr. vyrobeno moje nove auto, za ktere utratim statisice korun. Nepredstirejme, ze svet je unifikovany, jak by si to prala EU, ze se vsude dodrzuji normy kvality a pouzivaji jen schvalene suroviny. Tak to neni. Nechapu, proc by se ze zakaznika melo stat nevedouci tele, ktere bude jen platit a nevedet, za co.
S autem je to podobný problém. Automobilka skládá dohromady díly, které si objedná od dodavatelů různě po světě. Motor z Německa, světlomety z ČR, díly karoserie z Belgie, sedačky z Polska atd. Navíc se každý díl skládá z dalších dílů, které opět dodávají firmy z různých zemí.
Vůz je z právního hlediska "vyrobený" v místě kde složí dohromady nápravu se zbytkem vozu, což může být ČR stejně jako USA nebo Indie. Jenže v jednom závodu vyrábějí motory, karosářské díly, svařují karoserie, lisují plastové díly atd., a v jiném jen skládají svařenou nalakovanou karoserii s hotovými nápravami a pohonným systémem.
Jak potom určíte zemi původu vozu? Vždyť není problém v ČR "vyrobit" ruský vůz Lada. Stačí ho dovézt v pár dílech a složit ho tu. Je takový vůz snad v něčem lepší než ten vyrobený v Rusku? Nebo chcete k vozu knížku s výčtem třiceti tisíc dílů s místem jejich výroby?
Pro uvedení vozů do prodeje platí v EU přísná pravidla, která musí výrobce plnit bez ohledu místo výroby. Kvalitu můžete soudit podle značky, statistiky poruchovosti od ADAC, referencí od autobazarů apod.