Pojďme se zamyslet, proč vlastně zavádět značení původu potravin. Ministr zemědělství v každé zemi má v popisu práce lobbovat za místní výrobce. Proto každý takový ministr tvrdí, že místní potraviny jsou ty jediné nejlepší, víte co jíte atd. Paradoxně to tvrdí úplně stejně německý, španělský, polský i slovenský ministr. To samo o sobě napovídá, že to asi nebude pravda :). Podobný je důvod pro značení podílu prodávaného zboží podle zemi u vchodu do prodejen.
Osobně nemám problém vědět odkud zboží pochází, ale nevidím důvod pro tu mánii okolo původu zboží v rámci EU. Zvlášť u vícesložkových potravin. Paštika běžně obsahuje 20 ingrediencí, podobně třeba pečivo, a například kobliha s čokoládovou náplní jich má cca 50 ingrediencí. Opravu chceme ke každému koblihu mít stránku A4 s informacemi kde byly vypěstované kakaové boby, kdo je upražil, kdo vyrobil kyselinu citronovou, kde byl vypěstovaný cukr v těstu, kde cukr v čokoládě, kdo který z těch cukrů rafinoval atd.? A když výrobci budou muset takový papír zaplatit (a měnit i po dnech), opravdu to spotřebiteli k něčemu bude?
Jednoduchá informace typu "tahle kobliha je česká" už v dnešním světě neexistuje. Podobné je to s oblečením. Vaší bundu možná navrhla italská firma, vyrobili ji v Bangladéši z indické bavlny, australské vlny, belgického umělého vlákna vyrobeného z ruské ropy, čínských knoflíků vyrobených z amerického plastu... V podstatě na každém výrobku se scházejí materiály a technologie z celého světa. Proto tu mánii po zjišťování původu prostě nechápu.