Snaha minimálně části spotřebitelů nakupovat potraviny prosté jakékoli mikrobiální kontaminace (prakticky sterilní) a zároveň takové potraviny, které „lahodí oku“, vede stále častěji potravinářské podniky i spotřebitele samotné do pasti, z níž zdánlivě není úniku.
Na straně jedné se totiž snaží výrobci potravin minimalizovat riziko jakékoli, zejména mikrobiální kontaminace, a na straně druhé čelí zpřísňujícím se limitům na pozůstatky (rezidua) látek, které byly použity při pěstování zemědělských surovin i výrobě potravin. Jedním z příkladů je spotřebitelsky oblíbená baby karotka, která, jak zaznělo v našich médiích, před distribucí do maloobchodu prochází chlorovou lázní. Chlór má za úkol zlikvidovat rizikové mikroorganismy na jejím povrchu, například známou E.Coli. Máme se tedy takto „ošetřené“ karotky, ale i dalších zemědělských komodit, bát?
Co výrobci neříkají
Odpověď není jednoznačná, ale určité obavy na místě jsou. I sami výrobci přiznávají „mimo mikrofon“, že se „něco“ z chlorové lázně do pórovité zeleniny nebo ovoce dostane, byť chlor je jinak těkavý plyn a za pár minut se „vypaří“.
To mimochodem platí i pro chlorovanou pitnou vodu – kdo ji chce mít prostou zbytků chloru, může ji nechat před konzumací odstát, a stačí k tomu několik minut. Proto jsou celkem zbytečné všelijaké „odchlorovače“ a nebezpečí chloru u kohoutkové vody patří mezi mýty o vodě.
V případě baby karotky je nicméně obezřetnost na místě, i proto, že sám název evokuje jako primární příjemce této karotky nejmenší generaci. Právě ta je ale na rezidua chemických látek nejcitlivější.
Jak přitom uvádí ředitel odboru kontroly, laboratoří a certifikace Státní zemědělské a potravinářské inspekce (SZPI) Jindřich Pokora, rezidua chlorečnanů nesmí ovoce a zelenina prakticky vůbec obsahovat. „My se už delší čas zabýváme obsahem chlorečnanů v ovoci i zelenině a pohlížíme na ně jako na pesticidní látku,“ konstatuje Pokora s tím, že zákonem povolený limit činí 0,01 mg/kg. „Ovšem – v ČR není žádný pesticid s chlorečnanem povolený,“ zdůrazňuje ředitel kontroly SZPI.
Galerie: Test – pomůže omytí citronů proti pesticidům?
Inspekce již také zachytila několik nadlimitních nálezů, obvyklou výmluvou je přitom teze výrobců, že jde o rezidua chloru z chlorované vody. To je ovšem podle Jindřicha Pokory nesmysl. Na druhou stranu není jednoduché sehnat na trhu chlorečnan – jeho prodej je vázán na IČO. K u nás nelegální dezinfekci tak lze použít spíše chlornan – ale i to je zakázáno. Většina odborníků má však za to, že zdravotní riziko z chlorem ošetřené zeleniny a ovoce není vysoké.
Rizika chloru
Horší je to s pesticidy, mezi něž patří také chloráty, což v současné době řeší také Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA). Ten k problému vydal v květnu letošního roku sdělení, podle kterého mohou sloučeniny chloru (konkrétně se v něm hovoří o chlorečnanu) představovat zdravotní rizika pro štítnou žlázu u kojenců, malých dětí a starších dětí.
EFSA nicméně konstatuje, že „diskuse je velmi náročná, jelikož názory členských států se liší vyvažováním potřeby mikrobiologické bezpečnosti potravin na jedné straně a snížením možných chronických zdravotních rizik způsobených touto látkou na druhé straně.“
Bez breberek, zato s chemií
Laicky řečeno – ve hře je možné zvýšení maximálních limitů chlorečnanů v potravinách, právě s ohledem na ošetřování potravin, například ovoce a zeleniny, proti mikroorganismům.
Tak či tak si dříve či později musíme vybrat – buď bude prioritou spotřebitele sterilní výrobek bez mikroorganismů, ale s obsahem nějaké látky, která mikroorganismy likviduje; nebo v potravinách pozůstatky takových látek nebudou, ale na povrchu zůstanou nějaké ty „breberky“.
Soudím, že přirozenější a správnější je druhá možnost, i proto, že si tím člověk buduje vyšší odolnost vůči mikrobiální kontaminaci. Rozhodne ale zřejmě „hlas lidu“ – a pokud v něm převáží názory těch, kteří preferují absolutní čistotu, bude logickým důsledkem ve složení potravin vyšší podíl chemie.
Galerie: Nejhorší potraviny roku 2016
ČLÁNKY DO MAILU