Nad informací, kterou na pondělním Žofínském fóru zmínila členka bankovní rady České národní banky Eva Zamrazilová, totiž že ceny potravin rostou v ČR rychleji než průměrně v EU, se možná leckdo podivil. Podle ní vzrostly ceny potravin v naší zemi od roku 2005 do současnosti o 30 procent, zatímco unijní průměr činí 25 procent. Rychleji než v Česku rostly ceny potravin jen v Pobaltí, Rusku a Maďarsku.
Ceny potravin v ČR vzrostly od roku 2005 o 30 procent, zatímco průměr EU činí 25 procent
Ve skutečnosti ale o nijak překvapivý údaj nejde. Překvapivé není ani to, že ceny potravin rostou po celém světě a podle všeho porostou i nadále. Důvody jsou notoricky známé – na světě přibývá lidí, a mezi nimi přibývá těch, kteří si mohou dovolit nakupovat širší spektrum dražších potravinářských výrobků. Zároveň se celosvětově zvyšuje tlak na zemědělské využití půdy, která je kromě produkce surovin k výrobě potravin využívána také na produkci obnovitelných zdrojů energií. Zatímco populace přibývá, půdy ubývá – a ceny potravin tak rostou.
Napsali jsme: Růst cen potravin v roce 2013 je neodvratný
Česko zvedá kvalitu i ceny potravin
Proč ale rostou u nás rychleji, než je průměr růstu cen v Evropě? Odpověď se skrývá v celé řadě důvodů. Tím hlavním a nejobecnějším je, že v ČR ceny potravin hodně dlouhou dobu stagnovaly, přičemž i k tomu byla důvodů celá řada. Jednak byl tuzemský spotřebitel z minulosti zvyklý na relativně levné potraviny, jejichž ceny byly v předlistopadovém období dotovány prostřednictvím záporné daně z obratu. I díky tomu je dodnes hlavní preferencí spotřebitelů v ČR při výběru potravin co nejnižší cena.
To se ale – a to je pozitivní – v posledních několika letech částečně mění, spotřebitel je vyspělejší, zajímá se více než v minulosti o složení a kvalitu potravin. Spotřebitelé spolu s dozorovými orgány tak „tlačí“ na kvalitu, což je správné a standardní – jenomže vyšší kvalita, byť existují samozřejmě výjimky, znamená vyšší cenu. Pokud porovnáme vývoj u nás a v Evropě, pak zejména v její západní části roste kvalita potravin v posledních letech méně než u nás. Tempo vyššího růstu kvality potravin v ČR se pak promítá do vyššího tempa růstu cen potravin.
Čtěte téma: Potraviny za stejné ceny jako u sousedů? Není to možné
Ceny potravin kopírují koupěschopnou poptávku
Zmiňovaná stagnace cen potravin v ČR zejména na konci 90. let minulého století a počátkem současného století byla přitom možná, neboť všechny články výroby a prodeje potravin měly ekonomické rezervy. Tyto rezervy jak u zemědělců, tak u výrobců potravin a díky mimořádné koncentraci maloobchodních sítí v ČR také u obchodníků se ale již postupně vyčerpaly, a postupný růst vnějších nákladů na výrobu potravin bylo a bude nutné promítat do finálních cen.
Ačkoli to zrovna v současné době tak nevypadá, rostla v minulých letech, také díky vstupu ČR do EU, takzvaná koupěschopná poptávka našich spotřebitelů. A rostla rychleji než v EU, což dokládají unijní statistiky, v nichž se naše země postupně posouvá mezi vyspělejší část Evropy a v tomto směru již předehnala některé z původních členů Unie. Ceny potravin přitom v zásadě právě koupěschopnou poptávku kopírují. I tato skutečnost zdražovala tedy potraviny u nás rychleji než v Evropě.
Potraviny zdražují i daně
Samostatnou kapitolou je pak naše daňová politika. ČR v posledních letech několikrát zvýšila daně týkající se potravin, přičemž největším zásahem byl růst DPH. Vzrostla ale také, zhruba o 30 procent, spotřební daň u piva. Většina zemí EU přitom v posledních letech k administrativnímu zdražení potravin prostřednictvím daní nepřistoupila, byť se zdá, že to řada z nich bude muset udělat. Zatím se tak ale nestalo, a také proto rostly ceny potravin v naší zemi rychleji.
Zatímco tedy v daňovém zatížení potravin ČR ostatní země EU spíše předběhla, zejména v oblasti cen a částečně v oblasti kvality naopak naše země vyspělou část Evropy spíše dohání. To v praxi znamená, že i v následujících letech porostou ceny potravin u nás o něco rychleji v porovnáním s průměrem Unie, a to bez ohledu na skutečnost, zdali půjde o potraviny domácí, nebo potraviny z dovozu.
Vyšší potenciál k růstu cen mají dokonce spíše domácí produkty – i proto, že dlouho dobu, jak již bylo zmíněno, jejich ceny stagnovaly. Spotřebitel by si ale měl uvědomit, že případná vyšší cena domácích potravin v sobě obsahuje výhody, za které stojí za to si připlatit. Ty se týkají jak bezpečnosti spotřebitele, tak přínosu pro ekonomiku a tedy zprostředkovaně opět přínosu pro spotřebitele, tak ale třeba také ekologie a životního prostředí. V praxi jde o dohledatelnost původu českých potravin, pracovní příležitosti, jejichž počet se mimo jiné odvíjí z objemů prodeje v ČR vyráběných potravin, a snížení spotřeby pohonných hmot při transportech potravin z velkých vzdáleností.
Značná část spotřebitelů, nejen u nás, kritizuje potravinářské výrobky produkované z levnějších surovin, náhražek, či za pomoci různých typů přídatných látek, a nechce takové výrobky konzumovat. Což je správné, ale je třeba také vědět, co po omezení kritizovaných praktik nutně následuje. A to je zdražení potravin.
Čtěte dále: Nejlevnější nákup: stojí nám to za to? Porovnejte v GALERII
ČLÁNKY DO MAILU