Názor k článku Povinné očkování nelze vynutit, o dítěti rozhodují rodiče od Jan Vavrečka - Ačkoliv s paní Candigliotou máme nepochybně mnohé kritické...

Ačkoliv s paní Candigliotou máme nepochybně mnohé kritické názory k povinnému očkování a jeho "nezkorumpovanému uchopení" v ČR společné, několik věcí podle mne ryze právní problematiku od medicínského pohledu na věc odděluje.

1. Není pro mne vůbec tak důležité, zachovat svobodu rozhodování rodiče, když jeho rozhodování o dítěti poté bude stále špatné. (Nechat dobrovolně naočkovat dítě nějakým marketingovým nesmyslem, je pro to dítě úplně stejným ohrožením a zdravotním příkořím, jako naočkovat jej povinně.) Přijde mi to tak, že právnící chtějí chránit svobody rodičů před zvůlí státního aparátu - já bych však raději viděl medicínskou ochranu dětí před nesmyslným očkováním a jen hypoteticky přínosnými vakcínami.

2. Vycházet z postulátu, že všechna povinná očkování jsou zbytečná (že nesmí být povinná) je pro mne v teoretické rovině premisa nepřijatelná. Právo EU i mezinárodní právo správně ustanovují, že očkování lze vynutit jako povinné tam, ke je to medicínsky NEZBYTNĚ NUTNÉ. Pokud vědecky nalezneme očkování, jehož provedení lze považovat za nezbytně nutné, poté takové očkování má a musí být provedeno i proti vůli rodičů, protože tím chráníme základní lidská práva dítětě. Jsou to v rovnici lidská práva proti lidským právům a to přímo právo na zdraví a život (bezpečnost dítěte) proti právu na svobodu jednotlivce (rozhodování rodiče).

3. To má jeden důsledek: Jediné správné řešení je takové, že vědecká evropská obec se musí jednotně dohodnout na tom, co je v Evropě nezbytně nutné preventovat (a jakých vizí lze vůbec očkováním efektivně dosáhnout!)a taková očkování mají poté povinnost zavést a vynucovat jako povinná všechny členské státy EU. (Nemohou tedy vznikat rozdíly!) Členské státy, které povinně neočkují tam, kde to NEZBYTNĚ NUTNÉ JE, totiž poškozují základní lidská práva dětí. Jednají stejně protiprávně jako státy, které vynucují povinná očkování, která NEZBYTNĚ NUTNÁ rozhodně nejsou.

4. Nová judikatura soudů (zejm. Ústavní soud ČR) je tedy kontroverzní a žádný přínos pro zdraví dětí a jejich ochranu v ní nevidím. Pokud má rodič na základě víry právo neočkovat dítě i v případě medicínsky NEZBYTNĚ NUTNÉM PRO DÍTĚ, pak mi to celé přestává dávat smysl. Pokud je to totiž pravda, poté Má právo "víry" rodiče vyšší hodnotu než právo "na zdraví a bezpečnost" dítěte. Nějak mi to zkrátka zavání náboženským tmářstvím a inkvizicí... A to je v rozporu s mým lékařským světonázorem a přesvědčením.

5. Skutečnost, že jsem zatím nenalezl ani jedno jediné očkování, které bych mohl spolehlivě označit a hájit jako v ČR NEZBYTNĚ NUTNÉ - s body 1-4 nesouvisí.

6. Celé mi to tedy připomíná příběh o Al Caponem. Byl to vrah a mafiánská svině. Nebylo možné mu to prokázat. (Spravedlnost není jen slepá, ale občas je i sterilní.) Tak zavřeli Al Caponeho alespoň za daňové podvody. My dnes nejsme schopni prokázat a přesvědčit veřejnost, že naprostá většina očkování je medicínsky velmi kontroverzní a některé jsou dokonce zcela zjevné výhradně marketingové projekty nadnárodního farmaceutického průmyslu se zajištěnou účastí politiky, úřadů a představitelů stavu lékařského. A tak... uškvaříme povinné očkování na lidských právech. (Což by se dle mého názoru ostatně v EU podařilo, kdyby se za tímto cílem vyšlo velmi systematicky soudní cestou, a to v silnější jednotě organizací, které mají všech pět pohromadě. - To ale také není úplně každý.)

Takže...
...uvidíme.