No konečně. V Německu tato povinnost platí už dlouho. U nás zřejmě někteří pekaři mají důvod složení utajovat. (Někdy je to složení zajímavé, nejen kvůli éčkům: například jsem si všiml, že v Německu je špaldová houska výhradně ze špaldové mouky, zatímco u nás jsem narazil na „špaldovou housku“, u níž bylo uvedeno 5 % špaldové mouky. V Bille zase nabízejí „dědovu housku“ s uvedením alergenu sója. Přidávali naši dědové do housek sóju?)
K informaci k sóji - výrobci vždycky tvrdili, že to tam dávají pro jistotu, protože ve stejném závodě se zpracovává i sója a může se stopové množství sóji dostat do mouky.
Těch 5% splňuje naši normu pro označení výrobku. Třeba v mandlovém mléce jistého výrobce, jehož reklamy jsou teď k vidění v TV, jsou jen 3% mandlí. :-(
Ale zase na druhou stranu, je lepší tam mít trochu sóji než namletého něčího dědu. ;-)
11. 1. 2022, 09:25 editováno autorem komentáře
Číst složení potravin dnes patří k životní nutnosti. Řekla bych k chemické gramotnosti. Výrobci znají 100+1 triků, jak snížit výrobní náklady. Zaplatí to samozřejmě poslední článek potravního řetězce, zákazník. Když se výrobci a prodejci chovají tak strašně ekonomicky, proč totéž neustále zazlívají zákazníkům ?
Ještě by bylo fajn, aby byl uvedený reálný výrobce a ne řetězec jen proto, že de facto hotové zboží jen rozpeče. Takové ty fígle, jako že výrobcem jogurtu je Lidl nebo Penny, ačkoliv nevlastní žádnou mlékárnu... V tomto případě tedy zakrývání toho, že jde o produkt Penamu s jeho pověstnou moukou plnou bílkovin.