Hyeny, nemorální pokrytci, zbabělci. Co vede povodňové turisty k tomu, že sednou do auta, jedou desítky kilometrů do míst postižených velkou vodou a fotografují si spoušť, kterou po sobě zanechala? Hasiči, záchranáři i policisté se shodují: jde o vyvrhele, kteří tyjí na cizím neštěstí a ještě přidělávají práci. Psycholog Jeroným Klimeš ale na povodňové turistice nevidí nic špatného a varuje před zbytečným moralizováním.
„V historii byli vždycky ve výhodě ti, co byli dobře informovaní. Je to základní lidská vlastnost. Proto bych se nezlobil na lidi, kteří se jedou přímo na místo podívat, jak vypadá situace,“ říká Klimeš. „Proč by se tam nejeli podívat? Když nikomu nevadí a třeba pomůžou potřebným, nevidím na tom nic špatného. Nelíbí se mi takové to moralizování, že povodňová turistika je špatná.“ Existují prý ale určité hranice. Povodňový turista by například neměl dávat přednost fotografování před pomocí potřebným.
Hrozí povodně na vaší adrese? Podívejte se do mapy!
Hyenismus vs. profesní hyenismus
Zvláštní důraz pak Klimeš klade na situace, kdy jde o zdraví nebo život jiných lidí. „Úplně nesnáším profesionální fotografy, kterým jde jenom o focení, aniž by pomohli těm, které fotí,“ líčí psycholog. „Podle mě jsou daleko horší než povodňoví turisté, nad kterými se veřejnost pohoršuje.“ Jenže profesionální fotografové mají v popisu práce zachytit situaci a dopravit snímek včas do mateřské redakce. Často ty nejdrastičtější snímky poté získají mezinárodní ceny. Klimeš je ale označuje za „profesionální hyenismus“.
„Věřím tomu, že kdyby návštěvníci výstavy věděli, že fotograf mohl pomoci umírajícímu člověku, a místo toho ho vyfotil, že by byli spíše proto, aby takový snímek nevznikl. A stejně tak by se podle mne zachovala o porota takové soutěže. Život a zdraví jsou v hodnotovém žebříčku výš než sebelepší fotografie,“ vysvětluje Klimeš. Povodňoví turisté by si podle něj měli urovnat v hlavě, proč se jedou na místa postižená záplavami podívat.
„Nejhorší je lhostejnost a ignorace. Nevím jak vy, ale já, když vidím někoho v nouzi, pomůžu. A tak to má asi většina lidí,“ míní Klimeš. Psycholog na druhou stranu přiznává, že jakmile se dozvěděl o stoupající hladině Vltavy v Praze, šel se na ni sám podívat: „Člověk je od přírody zvědavý, na tom není nic špatného.“ Jak se ale stavět k povodňovým turistům, kteří vyrazili po deštivém víkendu na Liberecko ze sousedního Německa a Polska? Ti asi těžko přijížděli s tím, že budou místním pomáhat odstraňovat škody.
Jeli byste pomáhat lidem postiženým povodněmi?
Přijíždějí i turisté z ciziny
„Včera se dva Poláci dostali k jednomu z našich domů, nevíme, co chtěli, ale svítili dovnitř baterkou. Majitelé se probudili,“ líčil liberecké MF Dnes Vladimír Stříbrný, starosta Heřmanic na Frýdlantsku, jedné z nejvíce poškozených obcí. Další Poláci přijeli druhý den na motorce s kamerou. „Tohle u nás nechceme připustit. Vážně nepotřebujeme návštěvníky, kteří si tu budou točit katastrofu,“ rozčiluje se starosta. Policisté mu dávají za pravdu. Podle krajského policejního ředitele Milana Franka proto dočasně uzavřeli některé hraniční přechody s Polskem.
„Ani u cizinců bych dopředu netvrdil, že jsou špatní. Samozřejmě pokud přijíždějí s nekalými úmysly, je to něco jiného,“ poukazuje psycholog Klimeš na případy rabování. Samotné natáčení škod však podle něj není nijak špatné. Ostatně, k povodňové turistice nepřímo vyzývala i Česká televize, která poskytla všem amatérským záběrům z postižených míst prostor na své stránce na Facebooku, a „nejzdařilejší“ videa vysílala na zpravodajském kanále ČT 24. Jenom za „povodňový“ víkend přibylo ČT 24 na Facebooku více než 20 tisíc fanoušků. Těžko si představit, že to byli zrovna místní lidé, kterým voda odplavila dům nebo je odstřihla od elektrické energie.
Čtěte také: Jak se vypořádat s povodní – praktické informace
„Televize veřejné služby se tak naplno snaží využít prostředky měnící se sociální komunikace. Sociální sítě jsou mnohem efektivnějším prostředkem, jak provázat zpravodajské vysílání ČT s divákem–uživatelem a umožnit mu aktivní podíl na šíření informací prostřednictvím týmu specialistů, který tyto zprávy třídí a předává do vysílání,“ hájí postup televize její mluvčí Ladislav Šticha. Naplno se tak podle něj projevila kolektivní inteligence, když si lidé prostřednictvím stránky ČT 24 radili, kudy se dá projet, ptali se na příbuzné, přátele, hledali lidi i zvířata.
Jenže ani elektroničtí povodňoví turisté nemají vždycky jenom dobré úmysly. Jak ve svém sloupku na webu Mediář.cz upozornil mediální analytik Milan Šmíd, ve snaze zaujmout televizi a dostat se do vysílání umisťují někteří uživatelé Facebooku na stránku ČT 24 záběry z dřívějších povodní, například z květnové velké vody na Ostravsku. I když to je ještě lepší případ než rabování opuštěných domů přímo na místě.
ČLÁNKY DO MAILU