Téměř rok se české děti vzdělávaly doma, nebo jen omezeně ve škole. Přitom jsou to právě třídní učitelé, kteří často jako první zpozorují, že se s dítětem něco děje.
Co se dozvíte v článku
Není to překvapením. Vídají děti denně a mají srovnání. Pedagog je také tím, kdo by měl umět podat dítěti pomocnou ruku a být pro něj oporou v situacích, kdy se cítí opuštěné, případně nemá úplnou důvěru ke své rodině, nebo je domácí atmosféra právě příčinou toho, proč dítě trpí.
Učitel viděl žáka „vcelku“, přes monitor to tak nefunguje
Učitelé, kteří se v minulých měsících setkávali s dětmi sporadicky nebo pouze přes obrazovku, mohli jen těžko zaznamenat změny chování.
„Osobní kontakt nelze ničím nahradit ani v dnešní technologické době. Pedagog tak může odhalit šikanu, kyberšikanu, domácí násilí, závislost, záškoláctví, poruchy příjmu potravy. Vidí žáka takříkajíc vcelku – při osobní komunikaci, ve výuce, při interakci se spolužáky. Velkou podporou pro žáka je také to, pokud mu pedagog umí citlivě nabídnout pomoc,“ říká psycholožka Helena Fialová z Kliniky adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy
A dodává, že při komunikaci v online prostředí jsou vidět reakce zkresleně: „Není vidět vše a nelze postihnout vše. Pedagog se musel soustředit na technické problémy – zda online systém funguje a všichni jsou připojeni. Musel sledovat dotazy v chatu a reagovat na otázky žáků. Prevence staví na interaktivní zážitkové práci. Pokud žáky rozdělíme do čtyř skupin v online prostředí, můžeme být přítomní vždy jen u jedné skupiny. Naživo máme možnost pozorovat celou třídu a vidět interakce dětí, slyšet, o čem diskutují.“
Online pohled do domácností
Zážitková interaktivní práce v online prostředí má své limity a z pohledu Heleny Fialové je nedostatečná. A to přesto, že učitelům na druhé straně umožnila nahlédnut do domácností a poznat atmosféru v rodinách.
Tak jako chování dětí ve třídách i chování při distanční výuce mohlo prozradit, že něco není v pořádku. Přestože trochu jinak. Některé děti vykazovaly vyšší agresivitu, drzost nebo se odmítaly do výuky zapojit. Navíc při samotném hodnocení mohl učitel přihlédnout i k podmínkám, ve kterých dítě muselo pracovat.
„Učitel mohl vidět, že v rodinách není vše úplně v pořádku, a také to, zda má, nebo nemá žák optimální podmínky. Právě podmínky jsou také určující pro výkon dětí a pedagog na to může adekvátně reagovat při svém hodnocení žáka,“ říká Helena Fialová. Učitelé samozřejmě mohli také vidět další věci:
„Například závislost žáků na hrách a sociálních sítích (tedy to, že při výuce nedávají pozor a ‚vedle‘ si hrají hry), nebo také skryté záškoláctví (jen zapnutý počítač bez kamery, bez odezvy), nebo se vůbec nepřipojovali. Dále domácí násilí (zvuky, slova), kyberšikanu (zprávy v chatu při výuce, vykřikování na ostatní spolužáky, nadávky, odebrání vedení hodiny pedagogovi),“ dodává Helena Fialová.
Utrpěla psychika dětí?
Celou situaci pochopitelně nelze generalizovat. Každé dítě se s nově vzniklou situací vyrovnávalo jinak. Stejně tak se i každá rodina potýkala s jinými problémy. Například rodiče, kteří neměli možnost pracovat z domova, museli pro své dítě obstarat hlídání. Jiní dokonce přišli o práci, nebo se jim zásadně změnily finanční podmínky. Ostatně i v rodinách, kde se náhle všichni ocitli v „jedné místnosti“, nemusela být atmosféra vždy harmonická.
„Děti jsou uzavřenější, ztratily zájem o věci, jsou citlivější, úzkostnější, také nemohly vybít přirozenou energii,“ popisuje Helena Fialová a zmiňuje i aspekt smrti. „Řada z nich se poprvé a velmi intenzivně setkala se smrtí. Některé rodiny byly velmi zasažené. Téma smrti u nás bylo dosud tabu. Pro děti abstraktní téma, o kterém se nemluvilo. Také se o úmrtích začaly zveřejňovat statistické údaje, takže najednou byly děti z vakua hozené do reality skrz masmédia. A s tím se měly najednou vyrovnat, aniž by to mohly probírat v každodenním styku s vrstevníky.“
Podle Heleny Fialové nebyla šťastně zvolena ani strategie střídání prezenční a online výuky. Bylo to velmi těžké jak pro učitele, tak pro žáky, protože v každém prostředí se nastavují pravidla trochu jinak a chvíli trvá, než si žáci na změněné prostředí přivyknou, což je vysilující. „Také ne všichni pedagogové vyslechli doporučení aklimatizace a hned začali žáky zkoušet a zadávali jim písemné testy,“ doplňuje psycholožka.
Když se dítě chová nestandardně
V současné době jsou to tedy hlavně rodiče, kteří mohou odhalit rizikové chování u svých dětí. Jakým změnám chování by měli věnovat pozornost a na koho by se měli případně obrátit?
„Dítě se chová nestandardně. Některé děti spí málo, jiné naopak hodně, jsou plačtivější, nekomunikují, uzavírají se v pokoji, nechtějí podnikat akce. Některé jsou naopak agresivnější, vznětlivější. Jinak reagují na každodenní situace. Řezné rány na těle, modřiny, nebo také váha (rapidně hubne, přibývá na váze). Špatně se soustředí. V této situaci sledovat, v klidu komunikovat, netlačit na dítě, případně vyhledat odbornou pomoc psychologa, adiktologa nebo psychiatra,“ radí Helena Fialová.
Čeho si všímat?
- změna nálady: neodůvodněné a náhlé střídání nálad, smutku a naopak veselí, netypické reakce na určité situace,
- změna energie: neobvyklá nevyrovnanost, zvýšená podrážděnost a agresivita, častá a nadměrná vyčerpanost, únava a ospalost,
- změna koníčků: ztráta zájmů a koníčků, zhoršování prospěchu, změna přátel a hodnot,
- změna vzhledu: výrazná změna v oblékání a úbytek péče o zevnějšek, ztráta chuti k jídlu a výraznější hubnutí, na druhé straně přejídání se, výrazné přibývání na váze,
- změna chování: časté lži, předstírání a tajnůstkářství, izolace od rodiny, nadměrné skrývání a zamykání se,
- finance: nevysvětlitelné ztráty peněz, osobních věcí nebo věcí z bytu.
Čeho se vyvarovat?
- výčitek, jak to, že to mohlo vůbec udělat, vyhrožování neadekvátními tresty a zákazy, kterými jen posilujete pocit neodpovědnosti a nekompetence dítěte (lepší jsou jasná pravidla, včetně pravidel kontroly),
- strašení tím, že skončí špatně (nevyučené, v kriminále, bez kamarádů, bez rodiny), dítě často ví o rizicích, ale zdá se mu neuvěřitelné, že by mohlo takto skončit,
- obviňování dítěte, že je zlé a špatné, a nerozlišování mezi jím samotným a chováním, které odmítáte; kázání, proslovů a přednášek o správném chování.
Nedělejte však předčasné závěry! Nic z výše uvedených příznaků nemusí nutně dokazovat, že má vaše dítě problém s rizikovým chováním. Řada těchto projevů je společná s doprovodnými znaky bouřlivého období dospívání.
Vy nejlépe znáte své dítě a podle toho můžete určit, zda je vaše podezření odůvodněné, či nikoli.
Tipy pro rodiče
Co dělat, když zjistíte, že má vaše dítě problémy s rizikovým chováním (kyberšikana, nelátkové závislosti a další)?
- Nestyďte se, nepopírejte a neskrývejte problém svého dítěte. Zbytečně tím ztrácíte čas.
- Přestože to může být obtížné, pokuste se zachovat klid, překonejte první vlnu emocí.
- Pokuste se doma vytvořit klidnou atmosféru, která dítěti usnadní o svém problému hovořit.
- Mluvte s ním a udržujte kontakt.
- Raději se ho ptejte otázkami typu „jak to začalo, co se děje, co se ti na tom (ne)líbí, co ti to dává/bere, čím tě to přitahuje“, než „proč, jak to, že vůbec a jak často se to děje“. Lépe tak porozumíte důvodům pro rozvoj rizikového chování.
- Naslouchejte a neskákejte mu do řeči.
- Buďte pozorní k tomu, co vám říká, co je pro něj významné a důležité; možná se vám jeho důvody mohou zdát nepodstatné a malicherné, pro vašeho potomka však mohou mít velký význam.
- Ukažte dítěti, že vaše zjištění není důvodem k tomu, aby se narušil váš vzájemný vztah. Dejte mu pocítit, že jste i nadále připraveni trávit s ním společný čas a zajímáte se o něj.
- Zatím i bez dítěte navštivte co nejdříve odborníka a sdělte mu vše podstatné, co víte o rizikovém chování svého dítěte.
- Vaše dítě potřebuje vědět, že jej máte i nadále rádi. To, co se vám nelíbí a z čeho máte strach, je jeho rizikové chování.
Odborná spolupráce:
Mgr. Helena Fialová
Psycholožka a Evropský trenér prevence (EUPC Master trainer), na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice působí v pozici expert preventista / vysokoškolský pedagog / odborný asistent.
ČLÁNKY DO MAILU