Byl by to zajímavý článek kdyby ho nepsala paní Hamplová, od člověka který nenávidí přirozené porody, kojení a cokoli co zavání „přírodou“ se nedá čekat příliš objektivity. Zajímavé je že jeden ze znalců v článku tvrdí že v šetrnější formě a bez třesení není létání škodlivé, to v tom mírně histerickém tónu autorky nějak zapadlo. Na použití fotky vystřižené z videa z youtube vám dala autorka svolení?
Často se dívám na přírodopisné dokumenty, např. o opicích.
Nepamatuji si jediný, v kterém by matka-opice mávala se svým malým opičátkem nad hlavou jak s kusem hadru.
Jestli tohle je přirozené chování, tak jsem čínský bůh srandy. Tohle není ani přirozené, ani pudové, ani nic jiného, je to výmysl šílených mozků, které nevědí nic o přírodě ani o dětech.
Je to snaha být „zajímavou“ a „trendy“, nic jiného.
Sorry, tohle fakt neberu…
autorka nedava svoleni k nicemu, ani ona sama se nechce k letani vyjadrovat. S manzelem jsme videli co natocila tv skrytou kamerou a byli jsme zdeseni – hlavicka novorozence pohybujici se neuveritelnou rychlosti asi 5 cm od podlahy …brr.. Uz jen usmevne mi pripadaji s prominutim „slinty“ o tom ze kdyz s ditetem litam posiluji duveru…nebo, ze je to vlastne dobre otuzovani :)))) predpokladam ze vy sama jste rodila v chlivku, bez pomoci a dite balite do bambusovych listku aby jste tedy byla ta „spravna matka“…myslim, ze materstvi je o spouste lasky, hrani, zpivani, uceni blbnuti a vubec spolecne stravenem case…ale ne o tom prihlasit se na kazdou picovinu kterou nekdo vyhlasi..... :)))
L>
O létání miminek něco vím. Trochu mi vadí ta bezdůvodná hysterie, paní autorko, proč to děláte?
Můžete uvést jediný příklad, kdy někdo miminku při létání ublížil?(nedočetl jsem se to ve vašem článku, a ani v TV reportáži nic takového nezaznělo)
A mohla byste se zeptat lékařů, kolik dětí v jejich péči došlo zdravotní újmy?
Občas se v tisku objeví smutná zpráva, jak v některé porodnici chybou presonálu zemřelo miminko či jeho matka… je to podle vás důvod hystericky varovat lidi před porodnicemi?
A co autonehody? Napíšete článek o tom, jak nezodpovědný hazard je vozit miminko v autě?
Nebezpečné může být vše, co se dělá špatně, teoreticky může být nebezpečné i přebalování.
Skutečně mne zajímá váš názor. Děkuji.
Pokud při přebalování dítě dojde újmy je to smutné. Pokud zemře vinou někoho jiného dítě nebo matka je to tragické! Ale mávání dítětem ve vzduchu jako nějakou loutkou nemá nic společného s normálním vývojem dítěte. Jsem fyzioterapeut a věnuji se péči o děti. Když jsem viděl video šílel jsem, protože pominu-li nebezpečí úrazu při samotném artistickém výstupu, vliv na klouby, mozek, a věechny ostatní orgány v těle toho malého človíčka rozhodně nikdy nebudou pozitivní.
Martine,
jde taky o to, co to miminko prožívá, že se při tom fyzicky nezraní (zaplaťpánbůh) není rozhodující. Situace, při kterých se stane s dítětem něco negativního se v životě pochopitelně taky stávají, ale ty situace nenavozují aktéři úmyslně, kdežto tzv. „létající rodiče“ = termín paní cvičitelky, mimochodem značně ujetý, to svému dítěti připravují dobrovolně sami. Nechápu, proč by „navázání vztahu s dítětem“, „odstraňování porodního traumatu“ apod. nenapravila prostě hřejivá náruč matky s konejšivým a laskavým hlasem, jak tomu bývalo doposud. Jestli tomu má podle paní Sudíkové pomoci „pohled pro bohy, když s nahatým miminkem létá jeho otec, který je také svlečený do poloviny těla“, tak nad tím nebo spíše nad psychickým stavem autorky českého „létání“ bych se upřímně zamyslel…
Tak úplně nerozumím tomu, co má být jako to „létání bez třesení“. Jestliže syndrom třeseného dítěte nebo jak se to jmenuje vzniká v podstatě pohmožděním mozku dítěte následkem tlaku a pohybů mozku uvnitř lebky, například na základě odstředivé síly musí tedy zákonitě vznikat i při „létání“. Takže to je první nesrovnalost teorie téhle metody.
Za druhé – jak si sakra zodpovědný rodič může být tak jistý, že mu dítě nevyklouzne? To se stává, i když miminko držíte opravdu pevně, a ne jen za končetiny. A to nemluvím o těch úrazech, které dítěti může způsobit i jen letmý dotyk například s poblíž stojící židlí, pokud by si rodič špatně vypočítal prostor. A co se asi stane po jakékoliv takové nehodě s tou úžasnou důvěrou dítěte k rodiči, to si ani neumím představit.
No a za třetí a za poslední, žena, která lidem říká lidičkové, apeluje na úžasné pocity v duši a srdíčku apod. pro mě není autorita, která by mohla zaštítit cokoliv, kde dávám v sázku zdraví a život jakéhokoliv dítěte. Postrádám tam jakýkoliv logický argument, slyším jen záplavu emocí, ale ty jsou dost špatným rádcem, když jde o zdraví.
Musím se přiznat, že jsem včera nevěřila svým očím.
Zvykla jsem si ve svém věku na ledacos, ale ty matky by potřebovaly, aby s nimi také někdo tak „lítal“.
Už mi občas zůstává rozum stát, co si zase kdo vymyslí za kravinu (pardon)…
Tohle je nebetyčná blbost, nic víc. A navíc velmi nebezpečná!!!
Můžu říct, že bych byla opravdu moc ráda, kdyby se mnou také někdo létal. Jenže bohužel se nenajde nikdo dostatečn velkýa silný, aby mě unesl :-(
Stroje nepočítám – miminko také držím sama a žádnému „létacímu přístroji“ bych ho nepropůjčila, protože nemá cit a odhad – dá se jen nějak nastavit…
Všichni ti co se tohoto létání zastáváte, mát nějaký důkaz že svému dítěti neubližujete? Po odpůrcích tady chcete důkaz o tom že je to nebezpečný (což praví lékaři a mateřské pudy), ale co máte vy, čestné slovo nějaké paní? Ono je spousta věcí které se projeví časem, špatné klouby atd. nebo to už jsou důsledky „šťastného“ dětství? Příjde mi to šílený a rozhodně bych to s dítětem nepraktikovala a to se novým věcem nebráním, ale vše má své hranice. Argument že dítěti se to líbí je moc pěknej, nože se taky dětem líbí a půjčujete jim je? Navíc spoustu dětí opravdu nejásali radostí, ale řvali od strachu! Je pravdou že i u jiných cvičení, děti řvou, ale tohle je opravdu hustý… Navíc i na „blbé“ kojenecké plavání potřebujete potvrzení od pediatra, protože každé dítě je jiné, co může jedno přežít bez úrazu, druhé nemusí přežít vůbec a na tohle stačí jen dobrej pocit? A ještě větší bomba je argument o tom že se jim to začne libit… Zkuste si každý den udělat zářez na ruce, osolit a schválně za jak dlouho se Vám to bude líbit? Myslím že by se někteří měli zamyslet, zda je lepší budovat důvěru mezi rodičem a dětmi pomocí strachu, nebo pomocí hraní, mazlení, slov atd.
S pozdravem M.G.
Nikdy jsem o létání miminek neslyšela až dnes ve zprávách, šla mi hlava kolem, kdo toto mohl vymyslet a co je to za rodiče, kteří takhle s miminky zachází, nikdo neví, jaké problémy budou mít létající děti po letech,
lidi vzpamatujte se…
někdo chce zbohatnout na nerozumných rodičích .....
No mě to říkat nemusíte, mě by na takovou magořinu nedostli ani za zlaté tele. Kdyby šlo o to že si to mám zkusit já tak možná, jsem pro každou špatnost, ale já se mohu narozdíl od těch malejch chudáků svobodně rozhodout a nerozhoduje za mě rodič maniak… Moje děti rozhodně nikdy s paní Blankou ani s nikým jiným létat nebudou. Stačí kouknout na you tube a je mi dost mizerně z toho co tam provádějí :-(
už nevědí, co by si vymyslely za blbost, jen aby si připadaly cool, důležité a „svobodomyslné“…
Nebo jsou to s prominutím naivky, které „skočí na lep“ každému „novému trendu“, který se v konečném důsledku projeví jako prachsprostý kšeft.
Kam se poděly jejich mateřské pudy…????
Taková naprostá kravina a ony to tam ještě obhajují jako bůhvíjaký úžasný způsob „léčby“ či co. Jestli dítě po té proceduře přestalo bolet bříško, tak to se teda nedivím, to by mě přestalo bolet také, už ze strachu, co se zase bude dít, kdyby mě náhodou zabolelo…
Kam ten svět spěje!!!! Šmarjáááááááá
Se svými dětmi jsem také chodila plavat – do tenkrát začínajícího Juklíku (vedeného úžasnou paní Hochovou).
Byla to nádherná záležitost.
Ale nebrala jsem to jako terapii z traumatu z porodu, ale jako způsob, jakým si moje děti zvyknou na vodu, naučí se plavat a nakonec si tam hezky spolu pohrajeme a prožijeme báječné chvíle.
Několikrát jsem v poslední době zabrousila na nějaké diskuse týkající se porodu a mateřství – musím se přiznat, že nepřestávám zírat, s jakou hysterií dnes matky berou těhotenstvví, porod i mateřství.
Kdyby se prostě normálně uvolnily, braly to všechno přirozeně a v pohodě, tak nepotřebují ani těhotenské a předporodní psychology, ani máchání s dětmi nad hlavou.
Stačilo by trochu pokory a zdravého rozumu.
Tohle je podstata věci, velice pěkně řečeno. Bohužel, byznys kolem dětí je velký a sugerování problémů, komplikací nebo zlepšení a „lepší péče“ je způsob, jak víc vydělat. Firmám nevadí, že druhotným efektem je enormní tlak na rodiče, stres z případných problémů a zanedbání dostatečné péče a přenesení tohoto stresu i na dítě. Přílišná úzkostlivost, nesebevědomí vůči rodičovské odpovědnosti, neschopnost najít si svou cestu a poslouchat selský rozum atd., to všechno jsou věci, které jsou do značné vyvolané uměle. A nezkušení rodiče se jim neumí dostatečně bránit.
Když jsem viděla reportáž v televizi,myslela jsem,že to se mnou sekne.Bylo mi neuvěřitelně líto miminek a dětí,které doplatili na debilitu svých rodičů.A nikdo mi nenamluví,jak je to bezpečné a prospěšné!!!Prostě třítýdenní miminko patří do postýlky a má být v klidu a ne s ním takhle manipulovat!Udělat to někdo mýmu dítěti,tak bych ho seřezala,že už by na to příště ani nepomyslel!!!Stačí,když miminku trochu spadne hlavička dozadu a jak se strašně lekne až z toho roztáhne ručičky.A tady lítá dolů a nahoru jak na kolotoči a najednou mu to nevadí???Pro mě je to týrání dětí!!!
Naprosty souhlas. Tahle silenost podle me poskozuje psychicky i fyzicky vyvoj ditete a dopusti se ji jedine nevyrovnany rodic. Pokud se prokaze negativni vliv „cviceni“ na deti doufam ze bude „predcvicujici“ za sve „babske rady“ brucet, treba za neumyslne ublizeni na zdravi. Nema cenu se nad tim vic rozepisovat.
Já jsem tedy neviděl v článku zmiňované video, ale všechny děti rády létají. Alespoň co znám. V místě kde žiji je to i běžně vidět, třeba na dětském hřišti. Když jsou později už těžší tak s nimi zpravidla létávají již jen tatínkové…
S plaváním miminek nemám zkušenost. Předpokládám, že starší děti (už ne miminka) by museli chodit plavat do normálního bazénu, s chlorovanou vodou – a tam bych je osobně nikdy nevzal. Ani v dospělosti, protože takovéto prostředí nedělá dobře ani mě, dospělému člověku.
Ano dětem se to líbí (alespoň některým), ale není to až tak dávno co proběhli diskuse na právě zmiňované letadla a vyharování do vzduchu. Náraz mozku o lebku u takového dítěte je porovnatelný s ránou od boxera… A ono ne všechno co se dětem líbí je bezpečné, taky neposadím syna k zásuvce se šroubovákem v ruce, i kdyby se mu to líbilo…
Navíc je myslím trochu rozdíl, občas takto blbnout s dítětem které už je samo schopno se rozhodnout a provozovat „létání miminek“ s třítýdenním mimčem, navíc to so se tam dělá rozhodně není jen „letadlo“ kterým tatínci aj. příležitostně baví ratolest :-(
MG
No tak tento nárzor je opravdu proti srsti. Mám syna a rozhodně bych nedělala se zdravým (ani jiným) dítětem hokus pokus jen proto že nějaký jehovista zastává přírodní selekci. Dovoluji si říct že jsem dnes měla emočně vypětý den, ale vy jste mě zvedl ze židle nejvíc. Ona doba Sparty minula, děti už se neházej ze skal! A nevím asi nejste rodičem protože jináč by jste nakovou hovadinu nenapsal.
Přeji Vám aby jste měl v budoucnu zdravé děti, díky kterým by vám svitlo a neměl potřebu je podrobovat heslu jen nejsilnější přežije!
Jako dvojnásobná máma a vedoucí BABY CLUBU,které se již 21 let zabývá plaváním miminek a prací maminek s miminky musím jen napsat,že pokud je dítě dráždivé a leká se,nepomůžeme mu tím,když s ním budeme prudce hýbat,maminky učíme,aby k miminku přistupovaly a jednaly s ním klidně,bez nervozity,mluvily na něj klidným hlasem a uklidňovaly ručičky,které,když se rozhodí,navozují u dítěte zmíněné dráždivé
reakce.Navíc hlavička do záklonu-NE!Pocit bezpečí navozuje klubíčko,o kterém se při létání nedá mluvit.Co děláme,když nám není dobře?Když se chceme k někomu přitulit nebo když máme pocit nebezpečí (třeba že nám něco padá na hlavu)?Reflexivně,aniž bychom o tom přemýšleli,se točíme do klubíčka.Centrální nervový systém miminka dostává při létání zabrat víc,než je zdrávo místo toho,aby se co nejdříve sklidnil a sklidnilo se i miminko,které se teprve adaptuje na tento svět,o kterém ještě nic moc neví.Setkání s ním má být jedna velká pohoda a pocit lásky a bezpečí,když ale neví,co se s ním děje a proč,no kdyby mohlo mluvit …
Nikdy jsem „létání miminek“ neprovozoval, děti mám již větší. Myslím ale, že cokoliv se dělá se zdravým rozumem, nemůže uškodit. Rovnoměrná rotace tělíčka dítěte je rozhodně méně zatěžující na přetížení, než například silnější houpání nebo drcání v kočárku nebo náručí, kdy dochází k pravidelným změnám směru pohybu hlavičky. Nebezpečí úrazu nárazem se dá přeci eliminovat zvolením vhodného prostoru bez nebezpečných přednětů v okolí, a pokud rodič dítě pevně drží, nemůže mu přece vypadnout. A sestra v porodnici když nám ukazovala přebalování a dítě zvedala za nohy v žertu tvrdila, nebojte drží dobře pohromadě. Měla pravdu, děti sice vypadají křehounce, ale příroda je pro život vybavila velmi odolně. Tím že cokoliv děláme se vystavujeme nějakým nebezpečím, ale přestaneme proto lyžovat, jezdit na kole, plavat, houpat se na houpačkách? Další hysterická kampaň za radostné podpory některých našich lékařů. Stále přemýšlím, zda na chování většiny lékařů má i po dvaceti letech vliv socialistický přístup, že zdraví lidí je majetkem státu a jediní, kteří o něm budou rozhodovat jsou oni, nebo jen změnili myšlení na tržně-ekonomické a hlásají to co je pro ně ekonomicky zajímavé.(Autorizované servisy také hlásají, že jedině u nich bude váš vůz správně zkontrolován a opraven, bohužel často je to právě naopak). Stejně tak spousta našich lékařů nerada a dlouho přijímá jiné alternativy, než na jaké je zvyklá. Ohánějí se ohrožováním zdraví a života, a nerespektují právo člověka na svobodné rozhodování o svém životě. Dokazuje to řada „kauz“ z poslední doby – povinné očkování, porody mimo nemocnici, sterilizace bez vědomí pacienta, … . Myslím tedy, že je rozumné názor lékařů vyslechnout a posoudit zdravým rozumem, ne brát jako dogma. Nejlépe se zeptat více lékařů, protože i jejich názory se mohou diametrálně lišit. To, že je někdo doktorem medicíny neznamená, že je automaticky moudrý (podívejte Ratha, tomu bych se do rukou asi dostat nechtěl). Však se sami svými radami a doporučeními také něřídí, kolik lékařů se nezdravě stravuje, kouří, pije, provozuje nebezpečné sporty, řídí auta (i pod vlivem), nechce se nechat očkovat…
Předně budu ráda, když se ta „hysterická kampaň“ ukáže jako neopodstatněná, ale je to zatím na začátku. (btw.:před praktikou „delfínkování“, kterou paní magistra také provádí, při svých kurzech plavání s miminky – také dle ruského vzoru – najdete na netu varování, a staršího data, od jiných instruktorek plavání, možná ovšem také pouze „hysterie“…)
Lékaři nejsou neomylní, ale vidět v nich pouze finančně zainteresované „zastydlé“ skeptiky je totéž, jako říct, že všechno tzv. alternativní je pro fanatiky a také dobrý byznys, protože je to „in“. (osobně mám bohužel z pár diskusí poznatek, že někteří lidé u lékařů omyly předpokládají, kdežto u alternativních praktik je téměř nepřipouštějí)Je to o lidech.
Zcela s vámi souhlasím, je třeba vše dělat s rozumem. Mezi lékaři je jistě spousta osvícených, kteří jsou ochotni připustit i jiné než klasické medicínské přístupy. Rovněž i mezi alternativními léčitely a terapeuty jsou někteří šarlatáni a podvodníci. Bohužel lékaři, kteří se však prezentují v mediích striktně a bez jakéhokoliv dalšího zkoumání tyto alternativy nepřipouštějí, a otevřeně proti nim bojují. Víte, můj příbuzný lékař celý život odsuzoval léčitele (byl v tom celou dobu vychováván), když mu bylo nejhůře jednoho nakonec na doporučení kolegů navštívil, velmi se divil přesné diagnóze i výsledkům bylinkové léčby. Dnes již léčitele respektuje. Chce to jen trochu pokory před přírodou a světem, asi jen ti nejmoudřejší vědí, jak málo toho ještě vědí. Myslím, že vzájemná komunikace by byla pro obě strany přínosem. Ale jak jsem říkal, každý člověk dostal rozum, aby ho požíval a zhodnotil co je pro něho nejlepší.
Ano, bylo by dobré, kdyby lékaři a bylinkáři – léčitelé spolupracovali (vzácně se to i děje, jsou i lékaři, kteří sami používají alternativní metody). Ale rozdílné názory na určité metody budou nejspíš stále, takže nakonec je tedy opět jen na každém, aby vše zvážil – jak ostatně píšete.
Ovšem žádný lékař Vám nenabídne propojování s vesmírem, či upevňování důvěry, či odbourávání strachu „létáním“ s vlastním miminkem. Vlastně ho nemohl ani doporučit, ani před ním varovat, nyní k prozkoumání a ohodnocení bude možnost – tak uvidíme. Zatím nikdo nevyřkl rezolutní NE poté, co byl s metodou důkladně obeznámen. Zatím bylo požádáno jen pár odborníků, aby se vyjádřili k videozáznamu. Že se vyjádřili negativně nemusí být a priori odporem ke všemu alternativnímu.
A novinařina se omezuje na kompilace – uvést jako výrok Blanky Sudíkové její 5 let starou odpověď z www.rodina.cz chce opravdu velkou „odvahu“ a „profesionalitu“. Článek si jen přihřívá polívečku, která se „podařila“ uvařit České televizi.
Je to jako se vším: něco vidím poprvé, děsí mě to, neznám to = odsoudím to. Zjistím, že je to odjinud (nedejbože z Ruska, o kterém řada z nás ví houby) = odsoudím to dvojnásob.
Taky mi moc není jasné, proč je v závěru článku citovaný pan Vojtíšek, zabývající se novými náboženskými směry. To spíš ukazuje na to, že autorka článku má asi problém s duchovní stránkou čehokoli – ač tuším, kam tím měla namířeno, chybí minimálně ten „oslí můstek“, který by tu souvislost (bohužel vycucanou z prstu) osvětlil.
Za sebe mohu dodat snad jen to, že létání jsem viděla před 9 lety a vnímala jsem ho veskrze pozitivně. S tím, že je potřeba přesně vědět, jak co dělat. Čili určitě ne jakékoli letadlo, rozhodně žádné třesení, ale přesně dané „hmaty a chvaty“. Proto podle mě Blanka Sudíková nestojí o šíření amatérsky pořízených videí. Bohužel reportáž ČT natočená skrytou kamerou také není na úrovni kvalitního instruktážního videa.
Bohužel je vidět, že ke svobodě a skutečně kritickému myšlení máme ještě hooodně daleko :-(.
Dobrý den,
jen malé vyjádření za redakci – vzhledem k tomu, že sama paní Sudíková až dosud (před vydáním článku) jakékoli komentáře médiím k létání odmítala, nevidím nic špatného na jejím citování s uvedením zdroje. To je regulérní postup.
K ohřívání polívčičky – jak můžete vidět, článek byl publikovaný cca dvě hodiny (o půlnoci 8. 2.) po odvysílání pořadu České televize. Takoví mistři opravdu nejsme, abychom běhěm hodiny a k tomu v deset, jedenáct večer připravili téma včetně vyjádření několika odborníků. Článek jsme připravovali již delší dobu a o chytaném pořadu ČT jsme nevěděli.
Ostatní je samozřejmě věc názoru. Zdravím L.K.
Sama paní magistra ve studiu (v nesestříhané diskusi) připustila, že nezasvěcené může video šokovat – šokovalo. O metodě mluvila takovým způsobem, že se nepodivuji tomu, že byl o vyjádření k této věci požádán odborník zabývající se novými náboženskými směry. Je-li „létání“ neškodné, ba přínosné, nebude pro paní magistru problém to dokázat a není co řešit, ne? Nevím co je „nesvobodného“ na tom, když média na něco poukáží a následně je dán prostor i „poukazovanému“ k vyjádření? Btw. Pokud je ta metoda tak báječná a paní magistra si za ní tak neochvějně stojí, proč s ní doposud (8 let) dělala takové tajnosti? Proč toto vůbec muselo nastat?.:-/
Jaké tajnosti, já jsem jako tatínek o kurzech slyšel již před více jak dvěma lety. Myslím, že na nějakém letáku v našem mateřském centru. A od manželky vím, že na stránkách pro maminky se o nich běžně psalo a diskutovalo. Pokud pan profesor o ničem neví, je vidět jak je mimo realitu našich maminek. A nebo nechtěl říci ano, vím o tom již dlouho, ale problém to je až nyní? Myslím, že reportáž v čt měla být méně jednostranná. Bohužel publicisti u nás ještě rozhodně nepracují zcela nezávisle, a v reportážích odráží své postoje a postoje své televize. A sledovanost je oč tu běží. Za pár týdnů humbuk utichne, lékaři se dále budou tvářit, že se jich to netýká a o ničem nevědí, policie vyšetří houby jako vždy. Kurzy poběží dále , někteří rodiče budou nadšení, některým dětem to pomůže od potíží, žádným to neublíží více jak jakákoli jiná manipulace s miminky. Možná za pár let o létání natočí reportáž a „všichni“ budou zase šokováni a pohoršeni.
Zase v tak širokém povědomí to zřejmě nebylo, tam kam chodíme my se o tom nemluvilo, ani moje kamarádky z jiných míst to neznají, tak jsme tedy také mimo realitu – za pana profesora mluvit nemohu. Reportáž byla jaká byla, nadšená maminka odborníky nevyvážila, ovšem diskuse, kde byl dán prostor přímo paní magistře byla dle mého nestranná a profesionálně vedená. Doufám, že to do ztracena nevyšumí a kvůli mimnkům a nakonec i jejich rodičům, u nichž předpokládám, že svoje děti milují, že se potvrdí Vaše: „…některým dětem to pomůže od potíží, žádným to neublíží více jak jakákoli jiná manipulace s miminky.“ Já bych si toto nedovolila tvrdit, protože nejsem odborník, který to viděl „na živo“ a mohl to posoudit ze svého pohledu (podotýkám, že nejsem v žádném případě odpůrcem všeho „alternativního“).
Schválně jsem si spočítal, jaké maximální přetížení může na dítě působit při tomto cvičení. Vycházeli mi hodnoty do 1,8 g. Pro porovnání automobilový závodníci jsou vystavováni přetížení 2,5–3 g piloti formule 4–5 g opakovaně po dobu dvou hodin i déle. Piloti sportovních letadel krátkodobě až 12g, u dopravních letadel až 2g. Horské dráhy dosahují přetížení až 4 g. Nevím o tom, že by např. piloti formule během závodů krváceli do mozku.
Naprosto souhlasím.
Vždyť miminko je tak křehké, než se všechna ta vlákýnka zpevní, uzpůsobí – nechápu tento způsob „výcviku“. Jako by si ti dospělí snad léčili nějaké komplexy – přes bezbranné. Jaké duchovno, je to naprostý nesmysl. Duchovno dítěti předám, když mám sám víru a jsem příkladem v praxi v životě. Miminka se lekají nenadálého zvuku, pohybu. Více laskavosti, lásky a hlazení.
Znám ženu, která má dítě se špatnou aktivitou mozku. Dítě na nic nereagovalo, bylo apatické, co se týče mimiky, tak ta byla nulová.. dítě se nikdy nezasmálo. Už jen to, že své dítě nikdy neuvidítě se zasmát,je strašná představa! Doktoři jí sdělili, že není možnost vyléčení. Poté,co absolvovala kurz létání miminek mi zavolala. Když jsem k ní přišla a ona mi začala ukazovat na první pohled hrůzostrašné a děsivé věci, které s dítětem dělala, řekla sem si: „Panebože! To je hnus!“ po chvilce, když s tím přestala se dítě začalo smát, vnímat a hrát si. Byla jsem unešena!
Takže prosím, kdo nemáte zkušenost s touto metodou, neodsuzujte ji. Možná i pro vaše budoucí děti, to bude jediná záchrana!
… nedokážu být za jedno z většinou
Musím říct, že se se svým odlišným názorem bojím postavit tomuto rozhořčenému davu.
Ale budiž. Nevím, zda je létání zdravé. Dost možná je nesprávné ..
Vadí my však to množství reakcí založené na jedné reportáži, kde „proboha živého“ děti plakali.
Představte si, můj bratr se svým synem létal a on se u toho pokaždé, když jsem to viděla smál.
Připomínalo mi to dětství, kdy si dost podobně s námi hrál i náš tatínek. Ten byl však zcela neškolený. I nám se to líbilo.
Ano, nemohu odpovědně říci, že vidím do hlavy miminkům, ale mám pocit, že se jim to většinou líbí. (Tedy soudě podle toho smíchu.)
Mám děti a sama jsem létání neaplikovala, ale nedokážu sdílet ono zděšení.
Jsem špatná matka? Nevím, ale stejně si nemohu pomoci.
Tatínek s námi pohazoval a tak jsme stejně všichni mentálně, teda nervově, poškození.
Asi díky tomuto mentálnímu poškození teď můj brat neodpovědně zacházel s dítětem a přenesl je tak na další generaci.
Raději se naší rodině vyhněte.
Tento článek vznikl sice zcela mimo okruh mé rodiny, ale mluví mi z duše.
http://paral.blog.respekt.cz/c/124680/Nase-letani-s-miminky.html
Nedá mi to … vadí mi také fotografie a ilustrace k článkům na toto téma. Asi mám ztrátu paměti, ale nepamatuji si, že by při létání, kdy můj bratr držel dítě jen za jednu ruku či za jednu nohu! Všechny ty ilustrační fotografie mi proto připadají neuvěřitelně zavádějící. A vrcholem je toto video k podobnému článku: http://www.novinky.cz/zena/deti/197886-kurzy-letani-miminek-mohou-detem-vazne-ublizit-tvrdi-lekari.html . Tak prosím pěkně, tak létání miminek rozhodně nevypadá! Možná vám ho některým připomíná, ale ani jeden pohyb není společný. Naznačovat, že toto se dělá na kurzech létání považuji za nebetyčnou „hysterizaci“ tématu.
Dobrý den, v článku http://www.vitalia.cz/clanky/se-svym-ditetem-jsem-letala-jak-jsem-mohla-byt-tak-blba/ jsou fotografie přímo od maminky, která kurz létání navštívila, dítě drží sama propagátorka metody, čili se rozhodně nejedná o nějaké ilustrační snímky z fotobanky a pod. Je na nich snad jasně vidět, jak létání vypadá.
Našla jsem video a skutečně je dítě určitou chvíli drženo jen za nohu. Ani mě to nikdy nedošlo. Omlouvám se tedy.
Ale ...
přímo při "létání" se se miminko za jednu nohu nedrží. Slouží jen k přesunu. Doporučuji toto video, tam je vidět dobře, jak to probíhá ...
http://www.plavacek-deti.cz/plavani-s-detmi/pg-hmenu.php?ID=18
opět ... já vlatně ani neříkám, že létání je správně ... ale vadí mi ostrakizace rodičů, kteří to dělali či dělají .. důkazy nějakého poškození neexistují - přesto by na ně mnozí rádi podali žalobu
Příjde mi to jako veká ironie, že můj bratr a švagrová, kteří "létali", jsou teď na veřejnosti vnímání jako s životem dětí nebezpečně hazardující individua. Při tom, jak je znám, jsou velice odpovědní. Z mého úhlu pohledu dokonce až moc.
Švagrová nepustila dítě bez dozoru na hřiště snad do jeho osmi let. I na malé, dle mého názoru nebezpečí prosté oplocené zahrádce, děti neustále hlídá zda nedělají něco život ohrožujícího. Všech nebezpečí se velice bojí, zkrátka je velice opatrná!
Taky nejsou vůbec alternativní. Vozí děti v kočárku, rodí v porodnici, děti spí v postýlce. A teď najednou jsou společensky dehonestováni.
Za to já, jsem neodpovědná. Děti hlídám dost ledabyle. Taky je nosím v šátku, spím s nimi v jedné posteli. Neodpovědná a alternativka (úmyslně nespojuji). Aspoň, že ty děti "nelétávám", takže společnské odsouzení, neřkuli vězení, mě snad nečeká. :)
Zaujala mne obhajoba propagátorky "létání miminek" a přišlo mi, že se jedná jen o léčbu psychologického rozpoložení rodičů, kterým je jedno co bude s jejich dítětem - nicméně je to jejich volba. Sama mám dvě děti a s prvním byl také můj strach z manipulace s ním veliký, ale našli jsme si cestu a důvěru teď máme jeden k druhému obrovskou i bez létání.