Se svými dětmi jsem také chodila plavat – do tenkrát začínajícího Juklíku (vedeného úžasnou paní Hochovou).
Byla to nádherná záležitost.
Ale nebrala jsem to jako terapii z traumatu z porodu, ale jako způsob, jakým si moje děti zvyknou na vodu, naučí se plavat a nakonec si tam hezky spolu pohrajeme a prožijeme báječné chvíle.
Několikrát jsem v poslední době zabrousila na nějaké diskuse týkající se porodu a mateřství – musím se přiznat, že nepřestávám zírat, s jakou hysterií dnes matky berou těhotenstvví, porod i mateřství.
Kdyby se prostě normálně uvolnily, braly to všechno přirozeně a v pohodě, tak nepotřebují ani těhotenské a předporodní psychology, ani máchání s dětmi nad hlavou.
Stačilo by trochu pokory a zdravého rozumu.