… nedokážu být za jedno z většinou
Musím říct, že se se svým odlišným názorem bojím postavit tomuto rozhořčenému davu.
Ale budiž. Nevím, zda je létání zdravé. Dost možná je nesprávné ..
Vadí my však to množství reakcí založené na jedné reportáži, kde „proboha živého“ děti plakali.
Představte si, můj bratr se svým synem létal a on se u toho pokaždé, když jsem to viděla smál.
Připomínalo mi to dětství, kdy si dost podobně s námi hrál i náš tatínek. Ten byl však zcela neškolený. I nám se to líbilo.
Ano, nemohu odpovědně říci, že vidím do hlavy miminkům, ale mám pocit, že se jim to většinou líbí. (Tedy soudě podle toho smíchu.)
Mám děti a sama jsem létání neaplikovala, ale nedokážu sdílet ono zděšení.
Jsem špatná matka? Nevím, ale stejně si nemohu pomoci.
Tatínek s námi pohazoval a tak jsme stejně všichni mentálně, teda nervově, poškození.
Asi díky tomuto mentálnímu poškození teď můj brat neodpovědně zacházel s dítětem a přenesl je tak na další generaci.
Raději se naší rodině vyhněte.