Tak úplně nerozumím tomu, co má být jako to „létání bez třesení“. Jestliže syndrom třeseného dítěte nebo jak se to jmenuje vzniká v podstatě pohmožděním mozku dítěte následkem tlaku a pohybů mozku uvnitř lebky, například na základě odstředivé síly musí tedy zákonitě vznikat i při „létání“. Takže to je první nesrovnalost teorie téhle metody.
Za druhé – jak si sakra zodpovědný rodič může být tak jistý, že mu dítě nevyklouzne? To se stává, i když miminko držíte opravdu pevně, a ne jen za končetiny. A to nemluvím o těch úrazech, které dítěti může způsobit i jen letmý dotyk například s poblíž stojící židlí, pokud by si rodič špatně vypočítal prostor. A co se asi stane po jakékoliv takové nehodě s tou úžasnou důvěrou dítěte k rodiči, to si ani neumím představit.
No a za třetí a za poslední, žena, která lidem říká lidičkové, apeluje na úžasné pocity v duši a srdíčku apod. pro mě není autorita, která by mohla zaštítit cokoliv, kde dávám v sázku zdraví a život jakéhokoliv dítěte. Postrádám tam jakýkoliv logický argument, slyším jen záplavu emocí, ale ty jsou dost špatným rádcem, když jde o zdraví.
Ještě poznámka: O jakou důvěru dítěte (několikaměsíčního miminka)k rodiči může jít, když to rozhodnutí matky být v danou chvíli její oběžnicí nemůže naprosto ovlivnit? Je jen subjektem její představy, že takhle je to pro něj OK.
ČLÁNKY DO MAILU