Se svými dětmi jsem také chodila plavat – do tenkrát začínajícího Juklíku (vedeného úžasnou paní Hochovou).
Byla to nádherná záležitost.
Ale nebrala jsem to jako terapii z traumatu z porodu, ale jako způsob, jakým si moje děti zvyknou na vodu, naučí se plavat a nakonec si tam hezky spolu pohrajeme a prožijeme báječné chvíle.
Několikrát jsem v poslední době zabrousila na nějaké diskuse týkající se porodu a mateřství – musím se přiznat, že nepřestávám zírat, s jakou hysterií dnes matky berou těhotenstvví, porod i mateřství.
Kdyby se prostě normálně uvolnily, braly to všechno přirozeně a v pohodě, tak nepotřebují ani těhotenské a předporodní psychology, ani máchání s dětmi nad hlavou.
Dobrý den,
naprosto s Vámi souhlasím, on si totiž většinu traumat způsobí člověk sám, sovu „psychózou“ případně mu je zapříčiní rodiče, kteří si myslí že je kdo ví jak bezva udělat z dítka „hopík“
M.G.
Tohle je podstata věci, velice pěkně řečeno. Bohužel, byznys kolem dětí je velký a sugerování problémů, komplikací nebo zlepšení a „lepší péče“ je způsob, jak víc vydělat. Firmám nevadí, že druhotným efektem je enormní tlak na rodiče, stres z případných problémů a zanedbání dostatečné péče a přenesení tohoto stresu i na dítě. Přílišná úzkostlivost, nesebevědomí vůči rodičovské odpovědnosti, neschopnost najít si svou cestu a poslouchat selský rozum atd., to všechno jsou věci, které jsou do značné vyvolané uměle. A nezkušení rodiče se jim neumí dostatečně bránit.
ČLÁNKY DO MAILU