Nejprve opakování učiva ještě ze základní školy:
Akutní infarkt myokardu vzniká vlivem nedostatku přítoku krve do srdce. Nedostatečná dodávka kyslíku vede k odumření části srdečního svalu. V místě infarktového ložiska vzniká vazivová jizva. Tvoří ji buňky, jež nejsou schopny svalových stahů. Tím je omezena funkce srdce coby pumpy s nezbytným výkonem přečerpání čtyř i více litrů krve za minutu. Ztráta svalových buněk je ohrožením výkonu srdce, jakož i života.
Pojem infarkt duše je obrazný. Ilustruje stav psychického dyskomfortu. Použil jej německý filosof s korejskými kořeny Byung-Chul Han v knize s názvem Vyhořelá společnost (v překladu u nás vydáno v Rybka Publishers, 2016).
Duše – slovo odvozené od slov dýchat, dech – je široký a často neurčitý pojem. Výstižný přehled o jeho pojetí nabízí např. Radkin Honzák v publikaci Psychosomatická prvouka (Vyšehrad Praha, 2017). Studujete-li „vědu o duši“, tj. psychologii, o duši se nedozvíte takřka nic. V této souvislosti se bude v rámci studia mluvit o pojmu vědomí. V širším slova smyslu o psychice. V nejzákladnějším významu slova lze „život“ ztotožnit s „duší“.
To, co bývá nazýváno vyhoření (burn out syndrom), může být obrazně vnímáno jako nedostatečné „okysličení“ lidské psychiky smysluplnými a zvladatelnými podněty. Vede – opět velmi obrazně – k psychickému „zajizvení“, „odumření“ určitých sfér vnímání. Dochází pak k ohrožení výkonu a v konečných důsledcích i (spokojeného) života.
Když je něčeho moc, tak je toho příliš
Dávné rčení z titulku Střezte se „infarktu duše“ může být vysvětleno některými paradoxy moderní doby.
Jedním z nich je paradox chronického nedostatku času. Většina moderních přístrojů „z duše“ radostně užívaných lidmi má zpříjemnit život. Vesměs jsou schopny ušetřit náš čas. To ovšem za pochybného předpokladu, že se bez toho, co nabízejí, neobejdeme.
Namátkou počítač je zázrak a pomocník. Jenže u něj strávíte mnoho času, aniž by to bylo nezbytné. Zároveň ale musíte věnovat dosti času k výdělečné práci. Žádný ze stále nových a dokonalejších sluhů ve formě moderní techniky není zdarma.
Podle již citovaného Byung-Chul Hana „přemíra dat svět neosvětluje ani nevysvětluje. Není pravda, že více informací a peněz znamená více života,“ píše.
Výkon, nic než výkon…
Poměrně nedávno byla předpokladem úspěchu poslušnost a schopnost příliš nevybočit z řady. Dnes je až příliš tolerováno „být sám sebe soudcem“ s důrazem na výkon. Vlastní schopnosti jsou kapitál. Být „sám sobě kapitalistou“ občas znamená vykořisťovat se.
Han se obává vyčerpání všech rezerv organismu. To se často projevuje depresí. A ta je ve vyhraněné podobě „infarktem duše“.
Lidská psychika nedokáže být „mnohoobročníkem“. Jenže co omezit? Chceme být dobrým partnerem a rodičem, úspěšným v práci i v hektické zábavě. Vydělávat a žít naplno. Mít vše hned a platit potom.
Filosof v této souvislosti píše o štvancích doby. Jejich život je „válečný stav se sebou samým“. Společnost nám na jednu stranu říká „užívejte si světa a těla všemi prostředky“, ale také nařizuje – „produkujte, vyrábějte, pracujte“. Jde o kombinaci velké svobody a velkého útlaku, který směřujeme sami na sebe. Napadlo vás někdy, že sebevykořisťování je nejefektivnější formou otroctví?
Multitasking
Termín z angličtiny, kdy multi znamená mnoho, task znamená úloha. V informatice označuje schopnost operačního systému provádět (přinejmenším zdánlivě) několik procesů současně. Jádro operačního systému velmi rychle střídá na procesoru běžící procesy (tzv. změna kontextu). Uživatel počítače má dojem, že běží současně. Dnešní operační systémy jsou typicky víceúlohové. Je to opak „starého dobrého jednoúlohového“ systému. Na takovém vždy běží pouze jediný program a teprve po jeho ukončení je možné spustit jiný.
Cambridge Dictionary definuje multitasking jako schopnost dělat více než jednu věc současně. Psychologové ze západních vyspělých zemí varují: Multitasking může způsobovat větší pokles IQ než kouření marihuany nebo nedostatek spánku. Jelikož se nedokážeme skutečně soustředit, děláme až příliš věcí najednou. To vede k přetížení a k menší produktivitě. Lidský mozek prý dokáže zvládnout dva úkoly. Větší zátěž zvyšuje pravděpodobnost výskytu chyb.
Hněv a zlost
Kdysi lidé podléhali hněvu jako schopnosti emočním výbuchem uzavřít jeden děj a pokračovat do nového stavu. Hněv byl „normální“. Dnes je vnímán jako negativní emoce. V rámci propagovaného pozitivního myšlení je nepřijatelný. Polykáme jej – jsme OK. Takto nejlépe „vždy s úsměvem“ lze dojít až k psychosomatickým onemocněním. V jejich pozadí „chronická naštvanost“ jen tak nevymizí.
Pařížský syndrom?
Jako pařížský syndrom je označována psychická porucha. Může se projevit halucinacemi, bušením srdce a „vykolejením sebe sama“. Postihuje nejčastěji japonské turisty v Paříži, kam přijíždějí s mediální, reklamní představou krásného města. Jsou pak tvrdě konfrontováni s jeho realitou. Probouzejí se ze sna do skutečného, problematického světa. Nakonec – o iluze nemusí přijít jen Japonec.
Jeden z mých klientů vyprávěl o své úzkostné reakci poté, kdy u Eiffelovy věže viděl policisty se samopaly. Dodal: „Bukinistů (typicky pařížských pouličních antikvářů, pozn. red.) je u Sieny mnohem míň než samopalníků.“ Podobná jakoby „pařížská“ zklamání lze zažít leckde. I tam, kde svět byl ještě nedávno v pořádku.
Všechno víte nebo tušíte
Na trhu s radami, jak chránit duši před infarktem, je nabídka větší než poptávka. Namátkou:
- Je efektivnější věnovat se dvacet minut jednomu úkolu a poté přejít na další, než přeskakovat mezi úkoly z minuty na minutu.
- Lze vypnout zbytečná oznámení (například o příchozím tweetu či emailu).
- Zkuste techniku zvanou Pomodoro. Je založena na rozdělení práce do kratších úseků prokládaných pauzami. Např. v každé pracovní hodině vyřizujete několik minut e-maily a řešíte nečekané záležitosti.
- Prokrastinace bývá popisována jako démon a málem výkvět všeho zlého. Není to až tak jednoznačné. Ledacos se dá odložit kvůli práci na něčem zajímavějším a přínosnějším. Změna může být stejně relaxující jako odpočinek. Jak známo, dobré nápady přicházejí občas nevolány.
- Raději žádný úprk, spíše cílevědomý, byť pomalejší pohyb k cíli.
- Nechtít „moc věcí naráz a všechno hned“.
Která z rad je nejlepší? Pták Dodo odpoví: Žádná. Jsou si všechny rovny.
Rovnocennost různých psychoterapeutických přístupů je nazývána „efekt ptáka Dodo“. V knížce Alenka v říši divů Dodo pořádá závod, v němž musí všichni zvítězit a vyhrát ceny. Dobrý nápad! Dodat lze již jen to, že všechny dobré zásady již byly zformulovány. Zbývá „maličkost“: vybrat si a uskutečnit je.
ČLÁNKY DO MAILU