Na to, co pijeme, si dáváme pozor zejména na dovolené v zahraničí. Většinou již víme, že nám i kostka ledu v limonádě může způsobit zažívací problémy, a pokud máme žízeň, pijeme zásadně balenou vodu.
Co se dozvíte v článku
Voda, která pravidelně neteče
Zdravotní potíže na nás však mohou číhat i ve známém prostředí. Hygienici varují před tuzemskou vodou, zejména takovou, která zůstává v trubkách delší dobu, například na našich chatách a chalupách. Bakterie v potrubí, které se nepoužívá denně, se mohou množit závratnou rychlostí. Někdy stačí i pár dnů.
Doba, kdy je voda zadržovaná delší dobu nejen v potrubí, ale i v síti, je podle Marka Holka ze společnosti Viega, která se specializuje na instalační techniku, velmi podstatná. „Při delší stagnaci vody dochází ke zvýšenému nárůstu biofilmu bakterií na stěnách potrubí,“ vysvětluje odborník.
Právě chataři a chalupáři, kteří se do svých rekreačních stavení třeba jen po pracovním týdnu vracejí, by si měli dávat pozor na to, co pijí. Ředitel odboru hygieny v Brně Miroslav Staněk říká, že taková voda je srovnatelná s potravinou s prošlým datem spotřeby: „Může dojít ke zdravotně významné změně její kvality, kterou člověk nemusí pouhými smysly rozpoznat. Při stagnaci vody po dobu několika dní stačí vodu odpustit v řádu několika minut. Po delších odstávkách je ale potřeba vyměnit celý objem vody ve vnitřních rozvodech. V méně často používaných odběrných místech, jako jsou pokoje pro hosty, garáž nebo sklep, je třeba vodu měnit pravidelně, minimálně jednou měsíčně.“
GALERIE: Voda z Vltavy před a po úpravě na pitnou
Kvalitu vody také ovlivňují rozvody
Nejen netekoucí voda, ale i typ materiálu a stáří potrubí a dalších konstrukčních prvků, jako jsou výtokové armatury nebo jednotlivé spoje. „Dříve oblíbené slitiny mědi s obsahem olova obsahují prvky těžkých kovů, které se do stojaté vody uvolňují,“ varuje Marek Holko.
K dalším faktorům, které podle něj ovlivňují kvalitu vody, respektive přemnožení mikroorganismů v pitné vodě, patří i teplota vody, množství živin ve vodě pro jejich růst a případná koncentrace desinfekčního prostředku.
Podoba rozvodu ostatně může ovlivnit i zmíněnou stagnaci vody. „Rychlejší výměny vody jednoduše docílíme při použití menších vnitřních rozměrů konkrétních potrubí a proplachem méně často používaných zařízení, například už v podobě návrhu potrubí formou okružní nebo řadové instalace. Důležité je celé dimenzování vnitřního vodovodu a to, aby se voda ve vnitřních vodovodních rozvodech dostala ke kohoutku co nejrychleji a obměňovala se co nejčastěji,“ popisuje Marek Holko, který se věnuje novým technologiím a systémům z oblasti instalační techniky.
Pozor na teplou vodu
Kromě dostatečného pohybu vody je potřeba dávat si pozor také na její teplotu. „K namnožení bakterií může dojít v příznivých teplotních podmínkách, mezi dvaceti a padesáti stupni Celsia, i za velmi krátkou dobu. Je nutno si dát pozor na různé ‚ohřívače‘ vody ke sprchování, které si lidé u chaty postaví z nějakého barelu, přičemž trubky jsou vedeny vně objektu a svítí na ně slunce,“ poukazuje mluvčí Krajské hygienické stanice Vysočina Jana Böhmová.
I původně pitná voda může být po takovémto ohřátí líhní bakterií. „Existuje určité riziko infikování i při sprchování, když dojde k jejímu spolknutí nebo vdechnutí. Naštěstí ale bakterie hynou při teplotách nad šedesát stupňů,“ dodává mluvčí.
Podle Marka Holka by mělo být potrubí na teplou a studenou vodu ve stavební drážce, v podlaze nebo u stropu vedené vždy odděleně. „Důležité je, aby nedocházelo k vzájemné výměně tepla mezi rozvody teplé a studené vody. Tímto způsobem se rozvody mohou vzájemnou výměnou tepla dostat právě nad limitní teplotu pětadvacet stupňů Celsia, což je ideální hodnota pro růst a množení mikroorganismů. U starších typů staveb také bývá voda mnohdy svépomocně vedená v blízkosti tepelného zdroje bez dostatečné tepelné izolace,“ doplňuje odborník.
Co by nás mělo varovat?
Podle odborníků bychom si měli všímat organoleptických ukazatelů vody. Tedy toho, co jsme sami schopni vnímat bez použití přístrojů: barva, zakalení, pach, chuť a teplota vody. Jde samozřejmě o subjektivní vjem závislý i na místním zdroji. Pokud jde o minerální pramen, je jasné, že obsažené složky mohou chuť a pach výrazně měnit. Přitom jsou nezávadné, a mnohdy dokonce léčivé.
Jednoduše je potřeba zpozornět, pokud dojde k jakékoli změně vlastností vody, než bývá zvykem u daného zdroje. Bílé zakalení vody, které mizí do několika sekund po napuštění vody do sklenice, však nemusí být na škodu. Pravděpodobně je dané mikrobublinkami rozpuštěného kyslíku ve vodě a umocněné perlátorem v baterii. Nejedná se tedy o vysokou koncentraci chlóru, jak se mnohdy mylně traduje, a není potřeba se znepokojovat.
Kdo zodpovídá za kvalitu vody?
Pokud odebíráte vodu z veřejného zdroje, zodpovídá za její kvalitu provozovatel. Jeho odpovědnost ale končí ve chvíli, kdy voda v trubkách překročí takzvané předávací místo na vašem pozemku.
„Od tohoto místa již neručí za případnou zhoršenou jakost rozvodů v objektu. Stagnací vody ve vnitřních rozvodech poté může docházet k jejímu jakostnímu zhoršení, a to jak mikrobiologickému, tak i chemickému – například u starých olověných rozvodů nebo umístěním nečištěného filtru,“ upozorňuje Dana Šalamunová z Krajské hygienické stanice Středočeského kraje.
U rozvodů napojených na soukromé studny může být riziko ještě vyšší. „V takovém případě nikdo jakost pitné vody nedeklaruje a její sledování na rozdíl od veřejných zdrojů nepodléhá ochraně veřejného zdraví,“ dodává Šalamunová.
Podle Státního zdravotního ústavu může tato voda představovat zdravotní riziko, jako je přenos infekcí nebo výskyt chemických látek. „Mikrobiologické příčiny onemocnění jsou nejběžnějším a nejrozšířenějším zdravotním rizikem spojeným s pitnou vodou. I v České republice opakovaně zaznamenáváme výskyt jednotlivých případů i epidemií. Člověk se může nakazit, pokud dojde k mikrobiologickému znečištění pitné vody v jakékoli části systému zásobování od zdroje po kohoutek,“ uvádí Státní zdravotní ústav.
ČLÁNKY DO MAILU