Pracujeme teď o stovky procent víc. Ale každý potřebuje výsledky testů co nejdříve

V běžném pracovním dni jsou stovky zkumavek rutinní záležitostí. Při výsledku „pozitivní“ a jeho dalším zadávání do potřebných systémů ale Tereze Fiedlerové třeba proběhne hlavou, že právě tohle je už starý člověk a jak asi nemoc zvládne. Stejně tak má pořád na paměti, že každý chce své výsledky znát co nejdříve. Když není v laboratoři, pracuje doma dlouho do noci: „Jsem ale ráda, že můžu pomoct,“ říká.

Vzpomínáte si na první den, kdy se Synlab zařadil mezi laboratoře testující vzorky na nový typ koronaviru?

My jsme věděli předem, že budeme testovat, připravovali jsme se na to a zajišťovali potřebný materiál. Když jsme dostali povolení, první den se vše zvládalo. Pak se ale někde stal zádrhel a místo tří set vzorků nepřišlo nic, zato druhý den sedm set najednou a až navečer. Všichni jsme zůstali v práci dlouho do noci, aby se všechno zapsalo do systému a začalo včas zpracovávat.

To musel být pěkný nápor najednou..

To byl, ano. Začalo velmi náročné období a to trvá dodnes. Za obvyklých okolností jsme tu dva analytici a šest laborantek. Řešíme vše od příjmu vzorků přes zápis žádanek a vstupních informací o pacientech do laboratorního informačního systému až po vlastní práci v laboratoři. Teď potřebujeme více lidí, kteří můžou dělat třeba pomocné práce kolem příjmu vzorků, pracovní doba se změnila z osmi hodin na šestnáct a laborantky chodí na směny, náročná je i veškerá logistika kolem.

Můžete popsat, kudy a jak putuje zkumavka se vzorkem, než se můžu jako pacient dozvědět, jak můj test dopadl?

Obvyklá cesta vzorků je taková, že k nám přijde vzorek ve speciální odběrové soupravě s žádankou v zalepeném obalu. Nyní je velká změna v tom, že vzorky chodí v ochranném trojobalu a žádanky jsou zvlášť, svážejí se také za speciálních podmínek. Všichni, kdo s nimi manipulují, mají ochranné obleky, respirátory, štíty a rukavice. Se vzorky se manipuluje v laminárním boxu.

To zní jako ze sci-fi filmu. Co je to laminární box?

Vypadá jako speciální velká skříň se skleněnou přední stranou, kde je otvor na ruce. Laminární proudění vzduchu uvnitř znamená, že by se ven z boxu neměla dostat žádná kontaminace, a pracovníci jsou tak díky ochranným pomůckám a při dodržování všech zásad chráněni a nemusí se bát infekce. 

Co se děje dál?

Zkumavky se párují se žádankami, vše se vybaví laboratorním číslem a putuje dál do samotné laboratoře. Tady už vše přebírají naše laborantky. První věc, kterou musí udělat, je získat genetickou informaci viru, nukleovou kyselinu – RNA. Může se to dělat automaticky za pomoci stroje, nebo ručně. A třeba v téhle fázi narážíme na problém nedostatku potřebných izolačních souprav, pomocí kterých se pracuje. Dalším krokem je hledání a namnožení sekvencí specifických pouze pro SARS-CoV-2 pomocí tzv. PCR metody.

• 
• 
• 

Dalších 37 fotografií

Moje naivní představa, že se obsah zkumavky rychle vyhodnotí, tak bere za své…

Bohužel teď v laboratoři nejde nastavit rutinní provoz, který by v množství práce pomohl a všechno urychlil. Neustále hlídáme, kolik kterých souprav máme a hledáme cesty, kde a jak co zase získat. Třeba obden musíme měnit plány, reagovat na aktuální situaci a optimalizovat nové procesy tak, abychom mohli dál testovat.

Proč je základ, tedy stanovení ortelu „pozitivní/negativní“, tak složitý?

Kdyby byl dostatek všech potřebných reagencií a souprav, je to pak relativně jednoduché. Vše by šlo dělat strojově, zvládlo by se zpracovat třeba osmnáct set vzorků denně. Ale chybí nám potřebný materiál. Jsou uzavřené hranice, většina materiálů se dováží z Číny, Jižní Koreje nebo Ameriky. Transport do Evropy není jednoduchý. Prakticky pořád řešíme, že nám něco dochází, hledáme alternativy, připravujeme. I do blízkého budoucna je situace nejasná, nevíme, co nám v dodávkách dorazí. Naštěstí máme skvělý tým laborantek, pomoc a podporu v rámci firmy i od vedení. Každý dělá, co může.

Jsou pro vás jednotlivé zkumavky rutinou, nebo za nimi vidíte konkrétní příběhy lidí čekajících netrpělivě na výsledky?

Jsme zavaleni prací, v současnosti zpracováváme a vyhodnocujeme až osm set vzorků denně. Jedná se o nestandardní situaci jak pro nás, tak pro laborantky. Vzorky procházejí laboratoří pod laboratorním číslem. Když ale výsledky vkládáme do laboratorního systému, už přesně víme, co je to za člověka. Vidíme, odkud je a datum narození. Bývám smutná, když vidím pozitivní výsledek testu na nový typ koronaviru u opravdu starého člověka. Pak si říkáme: „Ajaj, snad zvládne na nemoc zareagovat dobře.“

Jak všichni zvládáte náročné pracovní tempo?

V práci se střídají dva týmy laborantek, my analytici jsme pokud možno v laboratoři také fyzicky přítomní, ale i nás se dotýká, že jsou děti doma ze škol a školek. Z práce se přesouvám s počítačem domů, tady ho znovu zapínám a až do pozdních nočních hodin pracuji dál. Jedeme prakticky nonstop, jsme hrozně unavení. Už se těšíme, až se celá situace uklidní. Do té doby jsme tu ale pro pacienty a chápeme, že každý potřebuje výsledky co nejdříve. 

Na soukromý život tak asi čas nezbývá…

Mám čtyřletého chlapečka. Když jsem s ním doma a v práci je manžel, snažím se mu vždycky vymyslet nějaký program. Ale samozřejmě cítí, jak moc se všechno změnilo a často mi říká: „Maminko, už netelefonuj… už ten počítač vypni.“ Je pro mě smutné vidět malého človíčka, kterému bych se moc ráda věnovala naplno, ale teď to nejde tak, jak bych si představovala já i on. Vlastně ani nevím, kolik je třeba právě nakažených lidí. Když už můžu v noci vypnout počítač, to poslední, co bych ještě chtěla, je sledovat v médiích všechna opatření a další souvislosti.

Máte strach z nákazy? Je nějaká pravděpodobnost, že se nakazí někdo v laboratoři?

Neopatrným zacházením se zkumavkou a jejím obsahem by k tomu asi dojít mohlo. Ale my jsme zvyklí pracovat v infekčním prostředí běžně, všechny vzorky jsou potenciálně infekční, a je pro nás výhoda umět se v takovém prostředí pohybovat. Navíc jsme teď mnohem více chráněni. Já osobně mám bezpečnější pocit, když jsem v práci, než když jdu nakoupit. Tam přece nevíte, kdo sáhl na to jablko nebo balení těstovin, co dávám do košíku. 

Jak všichni zvládáte stres a únavu v práci? Umíte se povzbudit?

Mám pocit, že teď mnohem více držíme pospolu. Podporujeme se, máme zřízené komunikační kanály. I ty kolegyně, které zrovna doma odpočívají, jsou v kontaktu s těmi v laboratoři. Informujeme se o tom, kolik se zvládlo vyhodnotit vzorků. Virtuální pochvaly a motivace nás drží v pozitivní náladě. Pracujeme ale o stovky procent navíc oproti normálu, moc doufáme, že si budeme moci v dohledné době vzít také volno. V práci nás ale celá tahle situace utužila, jsme skvělý tým, děláme potřebnou práci a jsme všichni vnitřně spokojeni, že můžeme pomoci.