Lenka Miličová je milá, mladá, usměvavá a energická žena, která si před nějakým tím pátkem otevřela vlastní kavárnu. Sice neměla moc peněz, ale měla dobrou vizi. Že to dobré se prodá samo a kavárna s atmosférou, to prostě musí frčet. První rok byl krutý a nejspíš vůbec nesplňoval idealistické představy, ale Lenka vytrvala, a teď se v její kavárně dveře netrhnou.
Jaké byly začátky v Prádelna Café, kolik vrstev jekoru při rekonstrukci strhali a proč mají na polštářích nápis: Ukradeno v Prádelně?
Čím jste se zabývala před tím, než jste si otevřela Prádelnu?
V kavárně jsem pracovala asi tři roky při studiích, nicméně mě v životě nenapadlo, že bych se tím někdy mohla živit. Spoustu let jsem se věnovala komunikaci a marketingu. Můj poslední zaměstnavatel byl developer…
Mít kavárnu, to je ale velký krok stranou…
Nevím, jestli to máte stejně, ale já když chci něco dělat pořádně, tak to musím dělat naplno a musím tomu věřit. I v té komunikaci svým způsobem musíte mít rádi to, co komunikujete. A to byl ten zádrhel. Můj zaměstnavatel totiž nebyl zrovna vzorem těch skvělých a čestných podnikatelů. Když jsem u něj ale skončila, zjistila jsem, že jsem vlastně nezaměstnatelná. Ta léta a zkušenosti mě posunuly do pozice toho „držkujícího“. Říkala jsem pravdy, které se v kancelářích – a na pohovorech už vůbec, neříkají. A pak přišla Prádelna. To byla vlastně taková nehoda.
Povídejte….
To jsem si zas jednou mému muži tak dlouho stěžovala na to, jak jsem nebyla spokojená v jedné kavárně s pitím i obsluhou, až se na mě podíval a říká: A kolik by tak stálo, kdybys měla vlastní kavárnu. A já jsem to v duchu spočítala, a řekla si, no jo, to není tak moc. A druhý den už jsem hledala vhodný prostor.
Co na tomto místě původně bylo?
Dvanáct let tu býval bar, kde to opravdu fest žilo. Na zemi bylo šest vrstev jekoru, dveře na toalety byly prokopnuté… Když jsem to tu otevřela, přišlo k nám i několik původních hostů, a někteří tu změnu brali dost emocionálně.
Proč zrovna Prádelna?
Kdysi jsem na internetu viděla stínidla na lampy vytvořená z oblečení a hrozně se mi to líbilo. Doma by mi to neprošlo, ale teď, když jsem zařizovala kavárnu, se mi tenhle nápad hodil. Darem jsem dostala troje bombarďáky, ty jsem pověsila ke stropu a byla z toho jasná Prádlovna. Později jsem usoudila, že by to lidé komolili, proto je to Prádelna.
Ale k tomu názvu vám ještě musím vyprávět krásný příběh: To jsme měli otevřeno tak tři týdny a do dveří vstoupil pán, který říkal, že nic nechce, že se chce jen podívat, jak to tu teď vypadá, že prý tu jeho babička měla čtyřicet let prádelnu. Neskutečná náhoda, že?!
A nechodí vám sem také lidé se špinavým prádlem…?
Takoví lidé sem chodí neustále. Musím říct, že jsem si nikdy neužila tolik legrace, jako od té doby, co mám tuhle kavárnu.
Design vaší prádelny je minimalistický, takhle jste si svojí kavárnu vysnila, někde okoukla…?
To bylo jednoduché, já jsem skutečně na začátku neměla žádné peníze. Abych to tu uvedla do nějakého hygienického stavu, tak už na to padlo poměrně hodně peněz. To, co tu vidíte, je vlastně směs půdy a skleníku mého tchána, zbytek je z aukcí. Já jsem o tom moc nepřemýšlela, důležitější je pro mě ta zdejší atmosféra. Jedna zákaznice tomu u nás říká prodloužený obývák. Hrozně ráda si tady s lidmi povídám, moc si cením jejich důvěry, se kterou se mi svěřují se svými mnohdy i dosti bolestnými životními útrapami. Kavárník je zpovědník možná víc než kadeřník, protože tady neřve fén.
Pak jsou ale jistě i zákazníci, kteří ale takové pohostinnosti dokážou zneužít, viz vaše velká tabule „Zákaz vstupu s kočárky“…
To si představte, že u nás, na tomto malém prostoru (pozn. kavárna má jen pět stolů) bylo osm kočárků. K té ceduli nás navedla jedna paní, která v plné kavárně začala své dítě přebalovat na stole. A nebylo jen počůrané. Všem rozumným maminkám jsem to vysvětlila a většina z nich to chápe a jídlo si klidně dají venku. Byť je mi jich někdy hrozně líto.
Vy jste vůbec přes ty nápisy. Hrozně mě baví vaše polštáře na venkovních židlích: Ukradeno v Prádelně. Kdo to vymyslel?
To byl můj nápad. Během prvního měsíce provozu se nám totiž ztratilo deset polštářů a patnáct dek a to podotýkám, že kupuji jen ty nejlevnější. Z loňské sezony už tu třeba nemáme žádný polštář.
I když byly popsané?
Řekla bych, že v tu chvíli se z polštáře z Prádelny stal challenge. (smích) Ale já to chápu, někdy je prostě večer zima, a pak je lidem trapné to vrátit.
Pojďme se podívat na jídelní lístek, ten obvykle kavárny nemívají…
Ano, měla to být čistě jen kavárna s tím, že pro ty největší štamgasty tu budeme, pro zpestření, zcela výjimečně, připravovat polévku. Dopadlo to tak, že dnes připravujeme polévky tři až čtyři, děláme humus, kuskus a alespoň tři koláče. Dokonce máme i chia puding z kokosového mléka. Obvykle vaříme z toho, co zrovna je. Nabídka je hodně variabilní. Já nejsem člověk, který rád plánuje, spíš jednám impulsivně a to se odráží i v jídelním lístku. Nicméně jedno pravidlo tu platí každý den, vždy musí být jedna polévka veganská a jedna bezlepková.
Kdo vám dodává suroviny?
Když jsou farmářské trhy na Jiřáku otevřené, tak to je super. Máme to kousek a bereme odtamtud zeleninu a dýně. Jinak nás zaváží gastroservis Fany.
Co si necháváte dovážet a co je vaší doménou?
Krom slaniny, párečků, hořčice a té zeleniny si asi většinu věcí vyrábíme sami. I bezlepkový chléb.
Takže polotovary u vás nenajdu?
Já úplně nesnáším, když vidím v nějaké kavárně rozmražený cheesecake. Tak ať to nedělají, když to nechtějí dělat pořádně! Já jídlo nechci šidit, chci pořád vědět, co jím, a ten trend je myslím i u ostatních lidí. Proto nedávám lidem to, co bych sama nejedla. A já hned tak něco nesním (smích).
Co byste mi doporučila jako člověku, který k vám prvně zavítal?
Začněte polévkou a uvidíme, co se do vás ještě vejde. A dejte si i náš čokoládový koláč, na kterém si já osobně velmi ujíždím. V létě zkuste naši domácí zmrzlinu, kdy vanilková je z vanilky, banánová z banánů a pistáciová prostě není zelená.
K tématu: Z čeho se dá dělat zmrzlina
A co bych si měla dát k pití?
Zázvorovou limonádu, točené pivo nebo naši italskou kávu.
Čerstvě praženou, jak je dnes trendy?
Začínala jsem velmi idealisticky s kávou z české pražírny. Hodně jsem dbala na to, aby káva měla všechny správné parametry, ale zjistila jsem, že taková káva je tak pro tři procenta obyvatelstva. Všichni si sice tahají triko, jak kávě rozumí, ale vy jim dáte shot kávy a oni řeknou, že je kyselá. Ano, je kyselá, protože je pražená světle a taková nikdy nemůže mít tu oříškově čokoládovou chuť, jakou Češi asi mají rádi.
K tématu: Nejste zvyklí na výběrovou kávu? Budete se divit
Takže jsem vyměnila českou praženou kávu za italskou Vergnano, se kterou se dobře pracuje a je fajn.
Za co byste v Prádelně dala ruku do ohně, co je tu super, nač jste hrdá?
Myslím, že nám tu výborně funguje ta atmosféra. Ono je to dáno i omezeností prostoru, hostům se tu dostává toho blízkého kontaktu, prostě se tu cítíte jako u babičky v kuchyni. To je vlastně to, co jsem nejvíc chtěla, aby moje kavárna nebyla neosobní. A to je, myslím, naše největší devíza.
Když bych si chtěla otevřít svoji vlastní kavárnu, podpoříte mě, nebo mě budete zrazovat?
Ježiš, neblázněte. Je s tím strašně starostí, nikdy nejste v klidu. I když jste doma, pořád se něco děje: tu nejde zprovoznit kasa, tu se ztratí klíče; když odejdete, tak určitě praskne odpad, rupne něco na toaletě, začne stříkat sprcha u dřezu…. Dokud není jedna ráno, nevypnete telefon. Pokud máte malé dítě a nemáte úplně silnou podporu rodiny, budete strašně, ale opravdu strašně unavená. A pokud už něco takového chcete dělat, tak to nedělejte sama.
ČLÁNKY DO MAILU