Člověk trpící komplikovaným zármutkem truchlí déle, než je v dané kultuře obvyklé, a je pro něj těžké přijmout skutečnost, že jeho blízký zemřel. Prožívá intenzivní pocity smutku a zármutku nad ztrátou, ale také mnoho dalších silných emocí. V životě jej zármutek omezuje natolik, že například nemůže chodit do práce.
„Podle Mezinárodní klasifikace nemocí má tzv. Prolonged Grief Disorder jasná diagnostická kritéria. Podle této klasifikace lze za komplikovaný zármutek označit zármutek trvající po úmrtí blízkého déle, než je v dané kultuře obvyklé, například v Americe minimálně po šesti měsících od ztráty. Ve Švýcarsku a Německu se odborníci přiklánějí k nejméně jednomu roku od ztráty. V ČR by to mohlo být podobné jako v těchto evropských zemích,“ vysvětluje psycholožka Veronika Drnková, která pracuje jako vedoucí Poradny domácího hospicu Cesta domů.
O práci hospicu si můžete přečíst více v rozhovoru Pomáhám těm, kdo pečují o umírající. A je to krásná práce.
Galerie: Mobilní hospic Cesta domů
O komplikovaném zármutku
Za truchlení se považuje reakce na ztrátu spojenou s úmrtím blízkého člověka. Není to pouze jedna či dvě reakce, třeba smutek a zoufalství. Je to komplexní reakce, která má tendenci postupem času odeznívat tak, jak se pozůstalý adaptuje na ztrátu a novou realitu s ní spojenou. Neznamená to, že by truchlení někdy vymizelo, stopy zármutku většinou přetrvávají navždy.
Proces truchlení lze tedy vnímat jako proces adaptace, člověk se učí žít v nové realitě bez svého blízkého. Ve chvíli, kdy je tento proces přerušený, nepostupuje, člověk ztrácí schopnost pracovat, začlenit se zpátky do života, prožívat i pozitivní pocity a trvá rok, dva i několik desítek let, pak podle americké definice hovoříme o komplikovaném zármutku. Pozůstalý se cítí „zaseklý“ v zármutku. Cílem terapie komplikovaného truchlení je pomoci mu najet znovu na dráhu přirozené adaptace.
Zdroj a více informací: Umírání.cz
Praktici by měli rozpoznat komplikovaný zármutek
O tom, jak poznat člověka trpícího komplikovaným zármutkem a co mu nabídnout, bude psycholožka mluvit na Jarní interaktivní konferenci, která se právě nyní koná v Praze. Praktickým lékařům zde představí varianty, jak takovou situaci řešit.
Ve chvíli výrazného omezení fungování v pracovním životě totiž člověk může navštívit praktického lékaře s žádostí o pomoc a o pracovní neschopnost. K potížím se mohou vázat také somatické obtíže spojené s výrazným a dlouhodobým stresem, například bolesti zad.
„Pokud praktik takového člověka mezi svými pacienty objeví, může jej poslat za psychologem nebo psychiatrem, případně mu sám předepsat léky. Existuje i forma provázení odborníkem, která může, ale nemusí být doplněna farmakologickou léčbou. Jde o šestnáctitýdenní strukturovaný program, který pacient absolvuje s terapeutem. Dochází za ním, provází jej a společně hledají, jak podpořit proces učení se žít v nové realitě bez zemřelého,“ říká Veronika Drnková.
Díky stipendijní podpoře Nadačního fondu Avast absolvovala výcvik v práci s klientem v komplikovaném zármutku v USA a nyní se snaží rozšířit povědomí o něm formou školení mezi své kolegy. První testování nového programu zdarma zavedli v domácím hospici Cesta domů, kde psycholožka pracuje. „Úspěšnost tohoto programu v USA je obrovská, až sedmdesát procent těch, co jím prošli, mluví o zlepšení,“ dodává.
Odborná spolupráce:
Mgr. Veronika Drnková
Vystudovala magisterský program jednooborové psychologie na FF UK v Praze. Absolvovala komplexní výcvik v krizové intervenci, je certifikovaným Poradcem pro pozůstalé. Získala certifikaci Level 2 v terapii komplikovaného zármutku v Center for Complicated Grief při Columbia University v New Yorku. V mobilním hospicu Cesta domů vede Poradnu a pracuje jako poradenská pracovnice.
ČLÁNKY DO MAILU