Zkusme si to ujasnit. Jste člověk v produktivním věku, který utekl za lepším platem z venkova do velkoměsta. Nějací "oni" by to měli zařídit tak, aby se lidi na venkově měli lépe. Aby měli vyšší platy, blízko k bankomatu i do nemocnice a dobře zásobený hypermarket se všemi akčními nabídkami hned za humny. Pak se vám splní váš sen a vrátíte se na váš milovaný venkov. Vaše děti prozatím vyrůstající ve městě naučíte zdravit i neznámé lidi a uvolňovat místo starším spolucestujícím.
Vidím tam jistý rozpor ve vašem přístupu a v přístupu autora článku. Ten sice absolvoval medicínu ve městě, protože venkovské univerzity u nás jaksi ještě nejsou, ale pak se rovnou vrátil pracovat na venkov.
Já bych s autorem článku nesouhlasil v tom, že jsou lidi na venkově bráni jako méněcenní. Podle mých zkušenosti považuje většina lékařů za méněcenné všechny lidi bez nějakého Dr. před jménem. Ať jsou z venkova nebo z města. Čest výjimkám potvrzujícím pravidlo.
Také považuji za pozoruhodné, jak se práce venkovského praktika odchyluje od západní medicíny. Sám autor ten rozpor naznačuje, když píše o kritickém pohledu některých moderních specialistů na postupy venkovských praktiků. Vyplývá to z toho, že život v komunitě lékaře přirozeně nutí vést lidi ke zdraví. Buduje si tím důvěru u lidí a také si tím ušetří práci, která by ho pronásledovala i mimo pracovní dobu.
Ve "velkém" zdravotnictví to už jistou dobu funguje jinak. Pacient je zákazník a málo zákazníků znamená málo tržeb. Kdyby se nedejbože využilo všech vědeckých poznatků a lidi by najednou byli zdravější, provoz málo využívaných zdravotnických zařízení by byl najednou ztrátový. Ale hlavně by neměl kdo kupovat ty tuny chemických léků. Systém nutně potřebuje nemocné.