Názor k článku Praní kdysi: nejděsivější noční můra od Jiřina Nováková - praní prádla v dřevěných neckách , kde se maminka...

praní prádla v dřevěných neckách , kde se maminka hrbila nad valchou a s neuvěřitelnou zručností, ale nutno říct i se značnou fyzickou náročností drhnula prádlo po hrbolaté valše dolů a nahoru, každý kousek tak pětkrát až desetkrát dřela sem a tam podle náročnosti a zašpinění.
Na praní prádla se vůbec kladla dost velká náročnost. Bílé prádlo se muselo vyvářet, pak se několikrát máchalo a do posledního máchání se přidávala šmolka. Bylo to takové tmavě modré barvivo. Dávalo se ho tam jen na prst , voda dostala modrý nádech a prádlo v něm vymáchané bylo dokonale bělostné, nesmělo být zašedlé.
Tenhle rituál praní se provozoval každý týden ve společné a docela nevlídné prádelně (když se tam vešlo, byla vždy vlhká a studená a nebo naopak plná páry , která se ještě nestačila vyvětrat) a která sloužila pro celý činžovní dům. Bylo nás tam osmnáct nájemníků.
Jo a necky, ty nesloužily jenom k praní prádla, ale taky ke koupání. Naplnily se nejdříve trouškou vody, aby se zatáhly. Dřevo muselo trochu nabobtnat, jinak by protékaly.( Tady se naskýtá vysvětlení známého přísloví, že obloha je zatažená jako necky).
Nejdříve se vykoupaly děti, pak máma a nakonec táta. Používalo se mýdlo s jelenem. Že by nějak vonělo,tak to se říci nedá, ale vypralo kvalitně všechno. Po koupání zůstala na vodě nevzhledná sraženina mýdla. Hygiena je prostě hygiena.