Slovo manikúra se skládá ze dvou latinských slov, manus znamenající ruce, cure péči. Lidé se odedávna snažili o své nehty pečovat a lze to vidět i v dávné historii u pravěkých lidí. I když se u přírodních národů a různých kmenů ponechávaly nehty svému osudu, což znamená, že jako drápy sloužily k mnoha potřebným účelům, a když byly přerostlé, tak se zlomily, přece jen nějaká péče i vidět byla.
A to především v rámci obrušování nehtů o kameny, aby měly požadovaný tvar, nepřekážely nebo se samovolně nelámaly, což by pak způsobovalo bolest a nepříjemnosti. A jak to bylo dál?
Rudá barva jen pro královny
Archeologické nálezy potvrdily, že o manikúru i pedikúru se zajímali už ve starověkém Egyptě. Péči o nehty na rukou i nohou se věnovali odborníci, samozřejmě jen u bohatých a vysoce postavených vrstev. Nehty se barvily například hennou, všelijak se leštily, takto upravené nehty měly některé nalezené mumie.
Nástroje pro úpravu nehtů se pak vyráběly ze slonoviny či nefritu a dalších drahých kamenů, nebo dokonce i zlata, vždy šlo o překrásnou ruční práci. Upravenost i barva nehtů v podstatě odpovídala u Egypťanů společenskému postavení, nejvyšší vrstvy nosily nehty červené nebo černé a bylo tomu tak nejen u žen, ale také u mužů. K docílení požadované černé barvy sloužily uhlíkové kameny.
Egyptské královny jako Kleopatra a Nefertiti nosily červené naleštěné nehty, které skutečně připomínaly dnešní nehty nalakované rudým lakem na nehty. K dokonalosti a péči o nehty se používaly přírodní oleje. Otroci takovou výsadu neměli, ale níže postavení lidé mohli nosit upravené nehty s nevýraznými barvami, například světlé nebo zelené nabarvené pomocí výtažků z rostlin. Tmavé barvy mohli používat pouze vysoce postavení lidé a rudá henna byla prý jenom pro královny.
Galerie: Kosmetika ze 70. a 80. let minulého století
První lak na nehty vynalezli Číňané
Používání henny na nehty se ale rozšířilo také do dalších starověkých zemí, samozřejmostí bylo i v Indii, Babylónii, zajímavá péče o nehty byla v Číně, kde ženy nosily velmi dlouhé nehty, které se tehdejšími dostupnými prostředky barvily. Dlouhé nehty nebyly jen považovány za znak krásy, ale také moudrosti a důstojného postavení. Protože Číňané měli vždycky technologie na velmi vysoké úrovni, není divu, že právě oni vynalezli i první lak na nehty.
Odborníci se shodují na tom, že právě v Číně byl ve starověku jakýsi předchůdce laku na nehty, který se skládal ze včelího vosku, vaječného bílku, želatiny, okvětních lístků a dalších přírodních barviv z rostlin. Toto barvivo po nanesení za několik hodin ztvrdlo. Číňanky také nosily na nehtech zlaté a stříbrné hroty s drahými kameny, nehty se totiž snadno lámaly.
Dlouhé nehty znakem čarodějnic
Středověká a raně novověká Evropa se pak na péči o nehty dívala trochu jinak. Dlouhé nabarvené nebo dlouhé špinavé nehty nebyly přípustné, přesně takhle si totiž lidé pod vlivem křesťanství představovali čarodějnice a prostopášnice, zároveň to byl znak děsivé chudoby, špíny a nemocí.
O nehty se pečovalo pomocí různých nástrojů, samozřejmě hlavně u vyšších bohatých vrstev, jinak na to chudí lidé opravdu neměli čas, ti měli totiž zcela jiné starosti. A protože špína byla ve středověku všudypřítomná, a to i u bohatých, teprve pozdější manikúra stála za zmínku.
Začaly se používat destičky potažené semišem k leštění nehtů, různá dřívka, v 19. století se začalo dovážet k úpravě nehtové kůžičky pomerančové dřívko, které se stalo velkým hitem. Vynalezeny byly i první pilníky na nehty. Nůžtičky existovaly již dávno a používaly je nejen švadlenky, sloužily také ke stříhání nehtů. Nosily se i na dlouhém řetízku na krku či u pasu.
Císařovny a královny pak měly nástroje na manikúru vždy ve svém neceséru a až do 19. století se preferovala střídmá úprava nehtů, které měly být především čisté a kratšího tvaru. O nehty se v 18. a 19. století starali také vysoce postavení muži.
Uvádí se, že s prvními prostředky na manikúru a dřívkem na úpravu nehtů přišel americký lékař Sits, který začal kolem roku 1830 k odstraňování bolestivých záděrů používat zmíněné pomerančové dřívko, které mělo i přirozené dezinfekční účinky. To se pak tak rozšířilo, že se na nějakou dobu toto dřívko stalo základem každé dobré manikúrní sady. Na konci 19. a počátku 20. století pak začaly vznikat různé kosmetické salony, kde si ženy s oblibou nechávaly upravovat nehty, doposud se tak dělo doma.
Nezdravé autolaky a první umělé nehty
Rozvoj různých laků na nehty jde ruku v ruce s rozvojem autolaků. Na počátku 20. století ženy používaly vysoce lesklý lak na nehty, který byl původně určen k lakování něčeho zcela jiného. Průhledné i barevné autolaky byly vysoce toxické a nehty vyloženě ničily. Teprve firma Revlon se v 30. letech začala věnovat výrobě přímo laků na nehty, které ale ze zdravotního hlediska o moc šetrnější tehdy nebyly. Nejvíce oblíbená byla červená barva.
30. léta vůbec byla v péči o nehty velmi přelomová. Tehdy se objevily i první umělé nehty a bylo zcela běžné chodit si do salonů upravovat nehty, to naprosto samozřejmě využívali i muži. A 30. léta přinesla také módu francouzské manikúry u žen.
V roce 1934 vytvořil zubař Maxwell Lappe jakousi sadu umělých nehtů pro své klienty, kteří si kousali nehty. Další zubař, který se věnoval tvorbě umělých nehtů, byl Fred Slack, který si na počátku 50. let bolestivě poranil a ulomil nehet na palci přímo při práci v ordinaci. Aby mohl dále pracovat, vyrobil si pomocí akrylové zubní výplně a alobalu umělý nehet. Umělé nehty zažily pak svůj rozvoj v 70. letech, kdy je uvítaly především ženy, které měly slabé a lámavé či výrazně ošklivé nehty.
Dlouhé rudé i krátké černé
Rudé nehty s oblibou nosily herečky ve 40. letech, příkladem je Rita Hayworthová, oblíbená herečka Joan Crawfordová zase proslula špičatými nehty, které byly červeně nalakované jenom uprostřed. Červená barva byla snad jako jediná módní až do konce 60. let, kdy přišly na řadu také perleťová růžová, meruňková a další spíše třpytivé barvy. Každá doba přinesla v manikúře něco nového.
V 70. letech zaujala herečka Barbra Streisandová, která nosila na tu dobu nezvykle velmi dlouhé nalakované nehty, v 90. letech pak Uma Thurman v Pulp Fiction svými kratšími černě nalakovanými nehty. V 90. letech se pak poprvé začalo objevovat a rozvíjet umění zdobení nehtů (nail art), které dnes považujeme za naprostou samozřejmost, stejně jako gelové nehty.
Dnešní laky i odlakovače jsou však již mnohem šetrnější a existuje spousta šetrné přírodní kosmetiky. A pokud byste měli zájem o přírodní vzhled nehtů bez použití chemie, existují leštičky nehtů, které při používání docílí toho, že nehty vypadají stejně, jako by byly nalakované průhledným lakem. Takto jsou rozhodně zdravější.
Zdroje: wikipedia.org, idnes.cz, medium.com, nailsmag.com
ČLÁNKY DO MAILU