Pravidlo pěti sekund říká, že jestliže budeme dostatečně rychlí a potravinu nenecháme ve styku se znečištěnou plochou déle než právě oněch pět vteřin, můžeme být klidní. Jídlo není kontaminováno, protože bakterie potřebují mnohem delší čas na to, aby se přenesly na potravinu a znepříjemnily nám život. Kde přesně se toto pravidlo vzalo, není úplně jasné. Přesto mu poměrně mnoho lidí věří a považuje ho za tvrzení podpořené vědou. O tom, že jde o novodobý mýtus, hovoří výsledky posledního vědeckého výzkumu, který letos v létě zveřejnili výzkumníci Robyn Miranda a Donald Schaffner z americké Rutgers University.
Želé medvídci ve službách vědy
Pokud se sami sebe ptáte, co je vedlo ke zkoumání právě této záležitosti, autoři konstatovali, že to byla právě absence obsáhlejšího výzkumu na toto téma. Předtím se problematikou hlouběji zabývaly pouze tři studie. Přitom prý zmíněné „bezpečnostní“ pravidlo považuje například v Americe za bernou minci spousta lidí, od matek v domácnosti přes úředníky až k vysokým manažerům. Ostatně ani v Evropě nejsme o mnoho pozadu. Například Rusové znají úsloví o tom, že ihned zvednuté jídlo se ani nepovažuje za spadlé.
V roce 2003 se tématu pěti vteřin věnovala Jillian Clarke, americká středoškolská studentka, která během své šestitýdenní stáže na University of Illinois testovala, co je na hojně rozšířeném pravidle pravdy. Se svým týmem infikovala podlahu bakteriemi a na dlažbu pak pokládala želé medvídky nebo sušenky, které tam ponechala různě dlouhou dobu. Objevila, že bakterie Escherichia coli (některé kmeny způsobují zvracení, průjmy nebo žaludeční křeče) jsou schopny infikovat potraviny dříve než za pět sekund a přenesou se snáze z hladkých dlaždic než z dlaždic s drsným povrchem. Při svém pokusu vycházela z toho, že lidé se prý údajně shýbnou spíše pro něco sladkého než například pro kus zeleniny. Zjistila také, že celých sedmdesát procent žen a padesát šest procent mužů se řídí tímto právě nabouraným mýtem o bezpečných pěti sekundách.
Těžký úděl průkopnice
Šlo o první výzkum na toto téma. Průkopníci to ale nikdy neměli jednoduché a nevděk světem vládne, jak říkávaly už naše babičky. Odvážná středoškolačka si za svůj projekt vysloužila hned v následujícím roce Ig Nobelovu cenu amerického časopisu Annals of Improbable Research. Ta je svým způsobem parodií na skutečnou Nobelovu cenu, dokonce je udělována v mnoha kategoriích (dostal ji například muž zkoumající lupání kloubů). Její definice se nicméně od původního zcela znevažujícího významu změnila v průběhu let na mírnější formulaci a sice „ocenění za objevy, které mají lidi nejprve rozesmát a potom je donutit se zamyslet“. To se v tomto případě splnilo.
Z původního výzkumu vycházel i profesor Paul Dawson z Clemson University v Jižní Karolíně. Zatímco „studie“ Jillian Clarke nepopisuje, jaké množství bakterií kontaminovalo potraviny, profesor Dawson se do toho v roce 2006 pořádně opřel. Tentokrát to zkoušel s chlebem a salámem – ne ve formě obloženého chlebu, ale s každou potravinou samostatně. Výsledek? Nezáleží ani tak na tom, jak dlouho bylo jídlo v kontaktu s podlahou – pár sekund nebo třeba celou minutu. Mnohem důležitější je prý množství bakterií, které se nacházejí na povrchu, kam jídlo upadne (v podstatě opačnou variantou je možná kontaminace kuchyňských prkének bakteriemi, jak ukázal náš test). „Také jsme zjistili, že druh povrchu má rozhodně svůj vliv. Například koberce se zdají být bezpečnější plochou pro dopad vašeho jídla než například dřevo nebo dlaždice. Pokud jsme koberec infikovali bakteriemi rodu Salmonella, přeneslo se méně než jedno procento bakterií, ale pokud byla potravina v kontaktu se dřevem nebo dlaždicemi, došlo k přenosu 48 – 70 % bakterií,“ vysvětlil Paul Dawson.
Důkladný pokus s 2560 výsledky
Podobné testování provedli v roce 2014 studenti závěrečného ročníku Aston University v anglickém Birminghamu. Pod vedením profesora mikrobiologie Anthonyho Hiltona monitorovali, jak rychle se Escherichia coli a Staphylococcus aureus (známý zlatý stafylokok, rezistentní vůči řadě antibiotik a odpovědný za obtížně léčitelné závažné infekce) rozšíří z podlahy na toast, těstoviny a další potraviny s přilnavým povrchem. Opět potvrdili, že hodně záleží na druhu podlahy. „Konzumace jídla zvednutého ze země vždy nese určité riziko infekce, protože velmi záleží na tom, které bakterie se v té době nacházejí na podlaze,“ podotkl profesor Hilton.
A jaké jsou další poznatky mladého vědeckého týmu? Celých 87 % dotázaných lidí prohlásilo, že by klidně jedlo potraviny ze země, přičemž 55 % z tohoto počtu tvoří ženy. Z nich 81 % se řídilo a nadále hodlá řídit pravidlem pěti sekund. Po těchto třech studiích tedy následovala čtvrtá, zmíněná na počátku tohoto článku.
Tým výzkumníků z Rutgers University v čele s profesorem Donaldem Schaffnerem se rozhodl použít čtyři plochy a čtyři různé potraviny. Na nerezové oceli, dřevě, koberci a keramických dlaždicích nechali ležet pečivo s máslem, meloun, želé bonbóny a chléb méně než jednu sekundu, pět sekund, třicet sekund a pět minut. Tým hodnotil celkem sto dvacet osm kombinací povrchu, potraviny a času, přičemž každý pokud dvacetkrát opakovali.
Nejhůře dopadl meloun
Výsledky ukázaly, že nejvíce bakterií „nalovil“ meloun, kdežto tzv. gumové bonbóny nejméně. Vědci také zjistili, že bakteriální přenos ze znečištěného povrchu na potraviny je ovlivněn vlhkostí. Ta jej podporuje. Nejlépe z povrchů opět dopadl koberec. „Bakterie mohou kontaminovat jídlo okamžitě,“ zní závěr amerického vědeckého týmu.
Dodávají, že i když delší styk potraviny se znečištěným povrchem má za následek větší kontaminaci bakteriemi, tak další faktory, jako jsou například druh potraviny a povaha povrchu mají stejný nebo větší význam, než je čas kontaktu. Podle nich samotných se jim tímto výzkumem dokonale podařilo vyvrátit „pravidlo pěti vteřin“. Možná někoho napadne, že být vědcem musí být občas docela povyražení, když se studované hlavy mohou věnovat hrátkám s jídlem a špinavou podlahou. Sám profesor Schaffner tvrdí, že si uvědomuje, že toto téma se skutečně může jevit veřejnosti jako poněkud „odlehčené“. Avšak například v jeho vlasti, Spojených státech amerických, je každoročně hospitalizováno sto dvacet osm tisíc lidí s onemocněními vzniklými v důsledku alimentárních nákaz (získané požitím kontaminované potraviny) a tři tisíce zemře právě kvůli onemocnění z potravin.
Nejen vědci se zabývají přenosem bakterií na jídlo. Pravidlu pěti sekund se věnovali také například protagonisté populárního televizního pořadu Bořiči mýtů kanálu Discovery. Jejich závěr byl stejný: potravina je kontaminována prakticky ihned. Spoléhat se na to, že stačí potravinu zvednout a třeba jen „ofoukat“ od nečistot, je tedy svým způsobem hazard na principu ruské rulety.
ČLÁNKY DO MAILU
