Psát na webu věnovanému zejména zdravému životnímu stylu o tom, jak je chůze zdravá, by bylo patrně nošením nočních ptáků do Athén… Tématu se zde věnovala například Lenka Krbcová v článku Chvála chůze. Ne nadarmo se říká, že chůze (nikoliv schůze) je pro člověka ten nejpřirozenější pohyb (což jsme nedávno mohli ocenit např. ve vztahu ke stávce v dopravě).
Nicméně i chůze přináší určitá nebezpečí.
Mylný dojem zabíjí
Počet nehod na přechodech pro chodce zaviněných řidiči automobilů se v ČR dle ministerských statistik zdvojnásobil. Zatímco v roce 2000 bylo těchto nehod 446, v loňském roce jich ministerstvo dopravy zaznamenalo 949.
A co je nejhorší, umírají zde dospělí lidé i děti. Loni si tyto nehody vyžádaly 16 mrtvých, v roce 2000 to bylo sedm. V mediích jsem nesčetněkrát zachytil větu: „Chodci si myslí, že na přechodu mají absolutní (!) přednost.“ Což redaktor, policista či jiný dopravní expert začne vyvracet s takovou vehemencí, že v divácích-řidičích vyvolá dojem, že chodci nemají žádnou (!) přednost na přechodu.
Nevím, kde v médiích prapůvodní informace o absolutní přednosti (a zdali vůbec někdy) zazněla, ale její „vyvracení“ ji mediálně přebilo alespoň tisícinásobně, až si ji po svém osvojili i někteří bezohlednější řidiči i řidičky.
Šíření „přechodové lži“
Rétorický trik s vyvracením „absolutní přednosti“ jsem opakovaně viděl a zažil v našich ulicích, kde jej zneužívají mazanější řidiči. Ani ne před měsícem jsem viděl (řečeno slovníkem realitních makléřů) v širším centru Brna přecházet sedmdesátníka, a to na přechodu a krokem přiměřeným jeho věku. Senior rozhodně nepřecházel nikterak obstrukčně (či, že by bezhlavě skákal pod kola jihomoravských šoférů); přesto na něj řidič přibližovadla vyšší střední třídy neslušným, o to více sebevědomým tónem hlasu zaburácel: „No jo, vy chodci si myslíte, že máte absolutní přednost, co?“ Přičemž zmíněný důchodce jen realizoval své zákonné právo na nerušené a bezpečné přejití vozovky.
Nevím, zda se výše citovaný trik s vyvracením virtuální absolutní přednosti učí již v autoškolách, ale někdy takový dojem mám. Patrně bude ve stejné kapitole, kde se probírá „osoba blízká“.
S nadsázkou řečeno, myslím si, že do českého správního práva trestního by měla být začleněna nová skutková podstata správního deliktu: šíření „přechodové lži“ či přesněji: šíření „absolutní přechodové lži“! Jinak toto „chytráctví“ z hlav řidičů i redaktorů nezmizí.
Co mi tam lezeš, ty…!
Ať se to mnohým řidičům líbí či nikoliv – zákon o silničním provozu hovoří jasně: řidič (s výjimkou řidiče tramvaje) musí ex lege umožnit chodci, který je na přechodu pro chodce nebo jej zřejmě hodlá použít, nerušené a bezpečné přejití vozovky; proto se musí řidič takového vozidla přibližovat k přechodu pro chodce takovou rychlostí, aby mohl zastavit vozidlo před přechodem pro chodce, a pokud je to nutné, je povinen před přechodem pro chodce zastavit své vozidlo!
Zákony jsou tu od toho, aby chránily slabší, a to jsou v tomto případě jednoznačně chodci!
Zvláštní kapitolou je situace, když vstoupíte řádně na zelenou na přechod, a hned tam blikne červená (autor zde mj. kritizuje časté špatné seřízení semaforů nejen ve statutárním městě Brně), takže pokud člověk přes přechod neběží jako Usain Bolt, větší či menší část přecházení dokončí na červenou. Opět jsem mnohokrát zažil na vlastní kůži nebo slyšel z vyprávění – řidiči pak moralizují: „To se to chodí na červenou, že?“ Tahle slova volí ti slušnější, od hulvátů se v běhu netrénovaný chodec dočká o dost ostřejších výrazů.
Takže pamatujte – chodec má přednost! Na závěr mi nezbývá než řidičům připomenout starořímské – Festina lente, tedy Spěchej pomalu!
ČLÁNKY DO MAILU