Tak jako se postupně vyvíjejí výživová doporučení odborníků a hloubka našich kapes, tak se mění i skladba našich jídelníčků. Možná jste si toho ani nestačili všimnout, ale před dvaceti lety jsme v obchodech nakupovali úplně jiný sortiment než dnes. Resp. výrazně jsme upravili množství konkrétních nakupovaných surovin. Nejmarkantnější propad byl zaznamenán u hovězího masa, naopak výrazně více nakupujeme tvarohy a sýry. Jak si v průběhu uplynulých dvou desítek let vedly tuky, pečivo a těstoviny, prozradí Olga Štiková z Ústavu zemědělské ekonomiky a informací. Sledovali tam vývoj spotřeby potravin v letech 1992 až 2012.
Spotřeba drůbeže se zvýšila o více než sto procent
Jíst méně zvířat, více rostlin. To je trend, který poslední dobou zastává čím dál více lidí. Což je patrné i z grafů, které nám předložila Olga Štiková. Vyplývá z nich, že se celkově snížila spotřeba masa a masných výrobků, a to o skoro jedenáct procent oproti roku 1992. Budeme-li konkrétní, hovězího masa jíme o 60 % méně a vepřového o 5,5 %. Naopak významně se zvýšila spotřeba drůbeže. Jde o rekordních 102 %.
Je zřejmé, že na tento vývoj měly vliv jak reklamy v televizi, tak osvěta ve školách i v časopisech, kdy jsme byli zaplavováni informacemi o dietetických vlastnostech kuřecího masa. Přičemž významnou roli zde dlouhodobě sehrává i cena jednotlivých druhů mas. Hovězí je ze sledovaných nejdražší, kuřecí nejlevnější. Pokud se podíváme na spotřebu ryb, je třeba mírně jásat, protože jich konzumujeme téměř o čtvrtinu více než v devadesátých letech.
Milujeme sýry, ale ztuženým tukům se vyhýbáme
Spotřeba mléčných výrobků jako celku rostla, pokud ale propočty ÚZEI vložíme pod drobnohled, zjistíme, že věci nejsou takové, jaké se na první pohled zdají. Spotřeba sušeného, zahuštěného a konzumního mléka se totiž ve srovnání s rokem 1992 snížila bezmála o čtvrtinu. Fandíme ale tvarohům, kterých si dopřáváme o třicet procent více, a dost si pochutnáváme i na sýrech, jejichž spotřeba vzrostla o skoro sto procent. Jogurty a jiné zakysané výrobky, včetně tvarohových dezertů a pudingů, zaznamenaly nárůst o dvacet šest procent. Dá se předpokládat, že vývoj spotřeby mléčných výrobků souvisí se socio-ekonomickými faktory a rozšířenou nabídkou v obchodní síti.
„U tuků můžeme hovořit o stagnaci spotřeby. Snížila se spotřeba sádla, másla a ztužených tuků. Na druhou stranu se zvýšila spotřeba olejů a margarínů,“ říká Olga Štiková. V řeči konkrétních čísel padlo sádlo o třicet procent, ztužené tuky čtvrtinu a o skoro padesát procent se zvýšila spotřeba olejů. Je zde tedy znovu patrný vliv médií, která interpretují nová výživová doporučení.
Ovoce a zelenina nám chutná více než před lety
Každá správná hospodyňka má doma brambory. Mají totiž univerzální použití, můžete je péct, vařit, zapékat, smažit, restovat. Podávat jako přílohu, předkrm i hlavní chod. Proto se možná podivíte, že jejich spotřeba radikálně klesla. Jde téměř o dvacet procent. Odborníci z ÚZEI si to vysvětlují rozšířenou nabídkou výrobků z brambor. Zatímco v minulosti jsme si kupovali brambory i na hranolky, bramborové knedlíky nebo kaši, dnes si lidé práci ušetří a koupí tyto výrobky ve formě polotovarů. Oproti bramborám však další druhy zeleniny na křivce prodejnosti stoupaly, byť zde najdeme značné meziroční výkyvy. „Nejvíce se zvýšila spotřeba melounů, ale i paprik, hub a okurek. Přičemž největší podíl z celkové spotřeby zeleniny mají v současné době rajčata, cibule a zelí,“ říká Olga Štiková.
I spotřeba ovoce mírného pásma se zvýšila, byť jen o sedm procent. Nejvíce, skoro šedesát procent z celkového množství konzumovaného ovoce přitom tvoří jablka, pak dlouho nic a najednou tu máme švestky, broskve a vinné hrozny s necelými deseti procenty. Snad pro svůj vzhled, snad pro svou sladkost nám jižní ovoce chutná mnohem víc. Jeho spotřeba se zvýšila o téměř čtyřicet procent. Nejvíc jdou na odbyt pomeranče a mandarinky, banány a citrony kupujeme o něco méně. Jak uvádí ÚZEI: „Vývoj spotřeby ovoce a zeleniny za uplynulých dvacet let je velmi úzce spojen s výrazně rozšířenou nabídkou ovoce a zeleniny po celý rok.“
Chleba upadá od roku 2000
Poslední sledovanou komoditou jsou obiloviny. Zatímco v roce 1992 tvořil chléb 60 % z celkové spotřeby obilovin, v roce 2002 to bylo už jen 36 %. Chléb si dlouhodobě nevede příliš dobře, zato pšeničné pečivo strmě stoupá. Jak uvádí Olga Štiková, tento trend prý není ovlivněn vývojem spotřebitelských cen, protože cena chleba se za sledované období zvýšila podstatně mírněji než cena pšeničného pečiva. Poptávka po pšeničném pečivu je pravděpodobně ovlivněna nabídkou sortimentu v různých chuťových i cenových variantách, nižší hmotností výrobků, menším balením apod. V tomto smyslu je prý důležité počítat s růstem tzv. singl domácností, pro které je právě malé balení a nízká hmotnost rozhodující.
Porovnání dat jasně ukazuje na to, že se rádi vzděláváme v oblasti výživy, dáváme na rady odborníků a snažíme se podle nich i nakupovat. Stále více lidí tak chápe pestrou a jednoduchou stravu jako cestu ke zdraví, ale chce to sbírat informace z více zdrojů, používat zdravý rozum a ne se jen slepě upnout na jeden názor či reklamu. I odborník se přece může splést… viď, Pepku.
Jak rostly ceny potravin? Podívejte se:
Použité zdroje: Fórum zdravé výživy
ČLÁNKY DO MAILU