Má to maličké ale. :-)
Dříve byla většina jídla zdravá, a přesahovala kvalitou to, co se dnes prodává jako bio. Nebylo třeba se příliš o zdravou výživu zajímat, protože bylo těžké jíst nezdravě.
Ono totiž „zdravá výživa“ není jenom to, jestli je to zelenina, a nebo ovoce, nebo masi či to či ono, ale také o kvalitě vlastních potravin. A ta je dnes na zvracení.
Dnes třeba jablka při pěstování běžně dostávájí dávky hormonů, aby se usnadnilo pěstování a sklízení, a aby nebyly strupy, atd.
O tom, jak se dnes „vyrábí“ maso ve velkochovech, a čím se to krmí, nemluvě o tom, ko.ik dostanou za život antibiotik, růstových hormonů a různých podpůrných látek není třeba mluvit. Něco naznačila aféra nemoci šílených krav, kdy veřejnost zjistila, že býložravci dostávají masokostní moučku z mrtvých druhů.
Zájem o zdravou výživu je spíše nutnost, ale i při vší snaze nedosáhnete standardu kvality jídla, jaký byl běžně dosáhnut za komunistů. Prostě proto, že dnes je jídlo pančované, šizené, a nezdravé bez ohledu na to, o jaký druh potraviny se jedná. Vybrustlit z toho můžete jedině kapesním Ramanovým spektrometrem a ideální nějakým kapesním sekvencerem pro kontrolu DNA. Jiný způsob, jak opravdu zjistit, zda jíte zdravě, není.
Ještě bych doporučil Geiger-Müllerův počítač, protože Japonci nechali Fukušimu a radioaktivní materiál volně stékat do oceánu, takže nejzdravější jídla, jako mořské ryby, mořské řasy, krevety, a mnoho dalších zdravých jídel může být potenciálně i radioaktivních.
Výživa šla velmi dolů oproti komunistům, kvalita potravin pak strmě klesla do bahna. Bez ohledu na to, kdo se jak zajímá o zdravou výživu, šel dolů s kvalitou stravování.