Lékařka Eva Dortová působí na neonatologickém oddělení Fakultní nemocnice v Plzni léta. Pediatrii se začala věnovat v roce 1989 a brzy poté se specializovala. „Důležité je umění vcítit se a komunikovat. Musím být i tak trochu psycholog. Všechno se dá naučit, ale ne každý chce na neonatologii být a vydržet,“ vysvětluje Eva Dortová. V rukávu má tolik různých příběhů nedonošených dětí, „nedoklubek“, které se podařilo zachránit, že by to vydalo na knihu. Na jedné se i podílela, jde o manuál péče o novorozence pro lékaře.
Lze nějak vysvětlit důvody, proč se dítě narodí předčasně?
Kdybychom to věděli, tak bychom s tím mohli něco dělat. Těch důvodů je celá řada. Roli hraje vyšší věk maminek, ale zase to nemusí platit, protože řada žen kolem třicátého a pětatřicátého roku života je absolutně zdravých a gravidita u nich probíhá v pořádku. Může v tom být životní styl nebo nějaké nemoci. Velmi často jsou na vině různé infekce, o kterých ani maminka nemusí vědět a ani nemusí jít o genitální infekci. Někdy může problém nastat po konizaci čípku, ale ty rizikové faktory se nedají předpovědět. Navíc ani neznamená, že když jednou maminka porodí předčasně, že to příště bude to samé.
K tématu: Rodí starší ženy. Riziko vývojových poruch stoupá
Zmínila jste životní styl. Co konkrétně může mít vliv?
Alkohol, drogy, kouření. Nadváha a obezita. Přibývá mladých děvčat, která mají velkou nadváhu, a na to se nabalují další problémy, jako je cukrovka nebo vysoký krevní tlak. Žena by měla dbát na dobrou fyzickou kondici, správně se stravovat a mít optimistický pohled do života. To je úplně zásadní.
Kolik musí takové nedoklubko vážit, aby mělo šanci, že ho vypipláte?
Ti extrémisté mají kolem pět seti gramů. Ale jsou i tací, kteří váží třeba 490 nebo i 380 gramů. Kromě hmotnosti je však důležité, kolik týdnů života v děloze má to miminko za sebou. Jde o kombinaci těchto dvou faktorů.
Jaká je tedy ta hranice týdnů?
Dvacet čtyři týdnů plus nula. Když začíná čtyřiadvacátý týden, jde vlastně o hranici schopnosti přežít. Je to dokonce arbitrážně schválená hodnota, ke které tak přistupujeme. Ale třeba v Japonsku mají dvacet dva plus nula. Je to individuální. Stejně jako vývoj miminka po narození, každé se vyvíjí jinak rychle už v té děloze. Některé má dvacet čtyři plus nula a už v uvozovkách umí víc věcí než jiné v pětadvacátém týdnu.
S úderem čtyřiadvacátého týdne tedy zachraňujete?
Není to ani úplně jen o těch dnech. Když se narodí miminko a bude mít dvacet tři plus pět a bude jevit známky života a bude aktivní, tak mu samozřejmě budeme pomáhat v každém případě. Také ovšem záleží na názoru rodičů. Někteří řeknou, my nechceme miminko za každou cenu, pokud by mělo mít následky. Tady je ta hranice velice delikátní.
Přečtěte si: Chceme jenom dokonalé děti. Ostatní „ukončíme“
Jak často se to stává, že rodiče řeknou, že se bojovat nebude?
Jinak k tomu přistupují v případě, kdy to je vymodlené těhotenství pětatřicetileté ženy, která má nějaké zdravotní problémy, obtížně otěhotněla. Tam je samozřejmě maximální zájem, aby to dopadlo. Pokud jde o náhodnou graviditu mladé holčiny bez jakýchkoliv problémů, její postoj bývá třeba i kvůli sociální stránce rezervovaný. Rodiče řeknou, my chceme radši počkat na příště. Ale jestli to příště bude nebo nebude, to už jsou věci mezi nebem a zemí, které neovlivníme.
Jaké musí mít člověk předpoklady, aby mohl na neonatologii pracovat?
Důležité je, aby to bavilo a velká schopnost empatie, umění komunikovat. Vzít maminku kolem ramen a popovídat s ní. Psychologická práce je tu pro doktora veliká. Ale všechno se dá naučit, je to hodně o morálně-volních vlastnostech. Ne každý na neonatologii chce být a vydržet.
Takže jste nejen lékařka, ale trochu i psycholog?
Určitě. Dovedete si představit, jak je náročné, když tu musí maminka opravdu třeba čtyři měsíce být na oddělení? Není to samozřejmě vězení, chodí ven, na víkend odjede, ale…
Vrací se za vámi děti, kterým jste pomohli na svět?
Zrovna teď mám příběh jedné Barborky, která nám přinesla ukázat své fotografie, jak byla na škole modelek. Chodí sem, často se ozvou i po letech. Nicméně v centru vývojové péče ta miminka pod kilo sledujeme do pěti let, jsme s nimi v kontaktu a člověk to s nimi prožívá i dál.
ČLÁNKY DO MAILU