Nassim Nicholas Taleb je obchodník, investiční poradce, profesor na Newyorské univerzitě, působil i na Oxfordu. Jeho knihy vyšly ve třiatřiceti jazycích, tři z nich i česky. „Antifragilita – jak těžit z nahodilosti, neurčitosti a chaosu“ byla vydána v roce 2012. Český překlad vyšel v nakladatelství Paseka o dva roky později. V té době neměl o novém koronaviru nikdo ani potuchy.
Co se dozvíte v článku
Námaha trénuje psychickou nezdolnost
Základní myšlenkou nejen Antifragility, ale i dalších, u nás dostupných knížek „Černá labuť“ a „Zrádná nahodilost“ je zdůraznění ohromného významu nahodilostí, nepředvídatelných událostí, nevyzpytatelného štěstí – třeba i v neštěstí – i chaosu coby průvodce lidského života.
Nassim Nicholas Taleb. Jeho knihu Černá labuť z roku 2007 popsal The Sunday Times jako jednu z dvanácti nejvlivnějších knih od druhé světové války
Pochopitelně ze všeho neznámého a nevypočitatelného máme strach. Naděje na slušné přežití ovšem nespočívá ve strkání hlavy do písku ani v tanci na potápějícím se Titanicu. Je v „antifragilitě“. Pevnost našich kostí vzrůstá, pokud jsou namáhány. Obdobně lze námahou trénovat psychickou nezdolnost – antifragilitu – coby opak křehkosti. Samozřejmě všeho s mírou. Trocha nekomfortu našemu tělu jen prospěje. Ovšem slovy Talebovými: „Skokem z Babylonské věže byste mu moc nepomohli.“
V den, kdy jsem se na internetu dočetl o dalším úspěchu mého milovaného zemského ráje to napohled přetahujícího se o evropské prvenství v počtu nakažených na 100 000 obyvatel s Černou horou a Moldávií (Španělsko ještě čísla nedodalo), zalistoval jsem ve více než pěti stech stránkách Talebova díla. Před lety jsem je četl podrobně. Dnes vždy jen pár řádek, docela náhodně. To, co mne zaujalo, necituji doslova. Žasnu nad aktuálností a podnětností textu. Občas si k němu dovolím něco přidat.
Přínosy ztroskotání Titanicu
Namátkou: Čím více energie k ovládnutí vlastních myšlenek vynaložíte, tím více budu ovládat ony vás. Antifragilita u člověka nefunguje vždy a všude. Podstatná je nejen síla, ale i délka působení stresoru. Lépe zvládáme stres kratší než chronický. Raději se psychicky připravujme na horší (než lepší) časy.
Optimista nemůže být příjemně překvapen. Vše, co patří k živé přírodě, žije jen po určitou dobu, a nakonec zahyne. Před smrtí však obvykle dojde k reprodukci, přičemž genetický kód potomků se od rodičovského jistým způsobem liší. Zkrátka bude líp a žádná kaše se nejí tak horká, jako se uvaří.
Celek získává i na základě poškození jednotlivých částí. Taleb tvrdí, že díky ztroskotání Titanicu bylo zachráněno nesrovnatelně více lidí než při oné tragédii zahynulo. Začaly se totiž vyrábět daleko bezpečnější zaoceánské lodě, než byl Titanic. Tudíž chybami se člověk učí. Taleb: „Někteří lidé podléhají bláhovému, trochu krocanímu přesvědčení, že svět je stále bezpečnější, a zásluhy za to přikládají státu.“ Po dnešních zkušenostech bych dodal, že to platí i v opačném případě. Za nebezpečnost světa máme sklon obviňovat stát.
Potopí se jednotlivci, trh ne
Stabilita je sice krásná, ale trvale neuskutečnitelná. Výkyvy a krize jsou zákonité. Podle Taleba je vhodné situace tohoto typu nazývat „čistka“, nebo ještě lépe „odstranění chromých“. „Chromí“ jsou jedinci, kteří jsou fragilní, ale neuvědomují si to a včas proti tomu nic nedělají. Nechají se zmást falešným pocitem bezpečí. Pro trh je nebezpečné, pokud bylo chromých příliš mnoho. Proto se výše zmíněné čistky pohybují ve snesitelných mezích.
Trh, jak říkají latiníci fluctuat nec mergitur, kolísá, ale nepotopí se. Na tomto serveru, který se mimo jiné věnuje jídlu a gastronomii, si dovolím poznamenat, že nejedna z aktuálně končících restaurací či kaváren byla poněkud chromá již před pandemií.
Záplava informací nás mění v neurotiky
Zpět k problémům se zdravím. Moderní doba nás záplavou informací mnohdy mění v neurotiky. Vyrovnaný člověk – a těch je stále méně – reaguje jen na skutečnou informaci. Nevyrovnaní jedinci považují každý šum za informaci hodnou toho jména. Osobní či intelektuální neschopnost rozlišit šum od signálu je cestou do pekel.
Mimochodem podrobněji se o tomto problému dočteme v kapitole nazvané „Koňská dávka neurotismu“. Po ní následuje kapitola „Jak legálně zabíjet“. Inu všeho moc škodí. Stěží lze najít dvě tak rozdílné osobnosti, jako je náš současník Taleb a středověký teolog Tomáš Akvinský. První by zřejmě přesto souhlasil s výrokem druhého: „Vyzkoušej všechno, a dobrého se drž.“
Vždyť právě Taleb doporučuje: „Neváhejte si počínat bláznivě (jednou za čas to může odnést třeba nábytek), ale při důležitých rozhodnutích si zachovejte racionální úsudek.“ Pár řádků na to nabízí výběrový klíč – možná i k popovídání o covidu: „Bavte se buď se studenty, zahradníky či taxikáři, nebo s vědci největšího kalibru. Nikdy s průměrnými akademiky, kteří myslí primárně na svou budoucí kariéru. Není-li vám někdo po chuti, nechte ho na pokoji nebo se ho zbavte. Vystříhejte se verbálních útoků.“
Hlavně se z toho koronaviru nepo…
Svým listováním jsem se dostal zhruba do poloviny probírané knihy. Chcete-li znát více než těchto pár glos, přečtěte si ji celou, a pořádně. Dovolím si z textu vybrat ještě jeden citát:
„Konstatujme závěrem, že naše jednání je často daleko moudřejší a racionálnější, než bychom čekali.“
Dobrého se držme a pamatujme na slavný výrok hokejového trenéra Ivana Hlinky: „Hlavně se z hokeje nepo…“ Určitě to platí nejen o hokeji.
ČLÁNKY DO MAILU
