Hepatitida je infekční onemocnění, u kterého dochází k zánětu jater. Nemoci se říká také žloutenka, protože tímto symptomem bývá někdy, ale ne vždy, provázena.
Virová hepatitida má více variant, které bývají zaměňovány, přitom je mezi nimi řada rozdílů. Jak v průběhu nemoci, způsobu léčby, možnosti očkování, tak ve způsobu přenosu. S tím souvisejí i odlišné rizikové skupiny.
Hepatitida A
Tzv. nemoc špinavých rukou. Virus je vylučován ve stolici, a k jeho šíření tak přispívá zejména nedostatečná hygiena. Příznaky jsou podobné klasické chřipce, má pouze akutní fázi. Na žloutenku typu A existuje očkování, nikoliv však léky. Léčba tak probíhá pouze pomocí režimových opatření, která vytvářejí imunitnímu systému ideální podmínky pro boj s nemocí.
Hepatitida B
Šíří se především krví a jinými tělesnými tekutinami (zejména spermatem a poševním sekretem). Je závažnější než žloutenka typu A. Po relativně krátké době často přechází do chronické fáze. Pacientům jsou podávány léky. I proti žloutence typu B existuje očkování.
Hepatitida C
Závažná forma žloutenky, která ve většině případů nebývá včas rozpoznána a přechází do chronické fáze. Přenos probíhá především krví, někdy také prostřednictvím tělních tekutin. Na tento typ neexistuje očkování, vznikají ale nové účinné metody léčby.
Hepatitida D
Vzácně se vyskytující typ žloutenky. Objevuje se pouze v kombinaci s hepatitidou B, jejíž průběh může výrazně zkomplikovat. Přenáší se také podobnými cestami jako typ B a stejná je i léčba. Tomuto typu žloutenky je možné se bránit prostřednictvím očkování pro typ B.
Hepatitida E
Vyskytuje se především v rozvojových zemích, má pouze akutní fázi s příznaky podobnými typu A. K přenosu dochází nejčastěji prostřednictvím kontaminované vody a potravin. Typ E je nebezpečný zejména pro těhotné ženy. Vědci pracují na vyvinutí vakcíny.
Zdroj: Hepatest.cz
Zřejmě nejčastěji se s termínem žloutenka pojí představa „nemoci špinavých rukou“. V případě hepatitidy C je však mylná. Žloutenka C není ani nemoc špinavých rukou, ani jen nemoc narkomanů.
Komu skutečně hrozí hepatitida C
Skutečnou „nemocí špinavých rukou“ je žloutenka typu A. U typu A je virus vylučován ve stolici, a k jeho šíření tak přispívá zejména nedostatečná hygiena. U typu C je tomu jinak: „Hepatitida C se přenáší především krví, může se ale šířit i prostřednictvím tělních tekutin nebo z nakažené matky na dítě,“ vysvětlují odborníci ze serveru Hepatest.cz, kde se nemoci podrobně věnují.
Dle údajů Státního zdravotnického ústavu je v regionech sledovaných WHO celosvětově hepatitidou C infikováno 71 milionů lidí. Ročně je zaznamenáno 1,75 milionu nových infekcí. V zemích EU je odhadován počet onemocnění hepatitidou C 1,1 % z celkové populace (3,9 milionu infikovaných). V ČR v posledních letech množství nakažených stoupá, aktuálně se jejich počet pohybuje kolem tisícovky, v roce 2017 byla hepatitida C diagnostikována 992 lidem.
Hepatitida C bývá také – kvůli přenosu krví – často spojována s narkomany. „Ti ale zdaleka nejsou jediní, koho se typ C může týkat. Do rizikové skupiny spadají také osoby často střídající sexuální partnery, zdravotnický personál nebo osoby s tetováním či piercingem, zejména pokud k němu došlo v nevyhovujících hygienických podmínkách,“ vysvětlují lékaři.
Zvláštní skupinu tvoří lidé, kterým byla podána krevní transfúze před rokem 1992. V té době se totiž krev dárců netestovala na přítomnost viru žloutenky typu C. Rovněž u pacientů na dialýze je častější výskyt žloutenky C, který je spojován s transfúzí krve či předchozí transplantací.
V ojedinělých případech se pak žloutenka typu C může přenést i při porodu z matky na dítě.
Do rizikové skupiny spadají i lidé, kterým byly opakovaně zjištěny zvýšené hodnoty jaterních testů. „Žloutenka typu C poškozuje játra. Postižený člověk o nákaze dlouho nemusí vědět, příznaky žloutenky typu C se totiž u velké části nemocných vůbec neprojeví, nebo jsou jen velmi mírné,“ uvádějí odborníci.
Rizikové faktory u hepatitidy C:
- užívání drog – injekčních či inhalačních
- tetování či piercing – zejména provedené v nevyhovujících hygienických podmínkách
- žloutenka C v rodině či blízkém okolí
- transfúze krve či krevní deriváty před rokem 1992
- zvýšené hodnoty jaterních testů
Jak se nenakazit
Odborníci z Hepatest.cz vysvětlují, na co si dát pozor v případě infekcí, které se přenášejí primárně krví. A je pravda, že nejvíce riskují uživatelé drog. I při jednorázovém užití drogy může snadno dojít k přenosu nemoci. Nejen sdílením jehel, ale i trubičkou určenou ke šňupání se nakažená krev snadno dostane z jednoho organismu do druhého. Rizikovou skupinu tak představují i rekreační uživatelé drog nebo například teenageři, kteří pouze jednou v životě experimentovali.
Pozor také na tetování či piercing prováděné v pochybných podmínkách. Častou cestu v případě infekčních onemocnění přenášených krví představují špatně dezinfikované jehly. „Tetování i piercing si proto nechte dělat jedině v profesionálních salónech a nebojte se předem zjistit, jak se zde staví k hygieně. Každý klient by měl být tetovaný novou jehlou i inkoustem. Velmi dobře si rozmyslete, zda se chcete nechat tetovat v zahraničí, zejména v méně rozvinutých zemích. Spontánní tetování na dovolené nás totiž může na celý život poznamenat i jinak než jen obrázkem či nápisem na kůži,“ upozorňují lékaři.
Další doporučení se týká zejména sester, lékařů, ošetřovatelů a dalších pracovníků ve zdravotnictví, kteří by měli dávat dobrý pozor při manipulaci se zdravotnickými prostředky. Musejí důkladně dbát na bezpečnostní předpisy, jejichž dodržování by mělo zamezit nákaze infekčními onemocněními. Každé drobné poranění, zejména pokud k němu došlo o infikovaný předmět, může být velmi nebezpečné.
Riziko poranění o infikovanou věc je také pádným důvodem pro to, nepůjčovat si hygienické pomůcky, zejména ne od rizikových osob. Vyhněte se sdílení žiletek, zubních kartáčků, nůžek nebo například kleštiček na nehty. I velmi malé množství krve z drobného poranění, například v ústech nebo při holení, může způsobit přenos infekce.
Ujasněte si, zda nepatříte do rizikové skupiny
Přestože nebereme drogy a „máme čisté ruce“, můžeme se nakazit žloutenkou typu C (i B), například z krve někoho, kdo má za sebou drogovou minulost. Nemocní se o chorobě nezřídka dozvídají až ve chvíli, kdy mají nevratně poškozená játra. Čím dříve je však nemoc odhalena, tím lépe.
Odborníci na Hepatest.cz připravili rychlý orientační test, který vyhodnotí nebezpečí na základě toho, zda patříte do rizikové skupiny. Pokud ano, poskytne vám přehled specializovaných pracovišť, která se zabývají léčbou virových hepatitid. Obrátit se můžete i na svého praktického lékaře.
Testy hepatitidy C
Specifické testy používané k diagnostice viru hepatitidy C (HCV) v krvi:
- test na přítomnost protilátek proti HCV a HCV antigen, který zjišťuje, zda jste byli viru vystaveni
- test na přímý průkaz HCV polymerázovou reakcí (PCR), který odhalí genetický typ viru (existují různé genotypy s různou dobou léčení)
Mezi nespecifické testy patří jaterní testy.
Každopádně platí, že kdo je v kterékoli rizikové skupině, měl by podstoupit speciální test na hepatitidu C. „Žloutenka C je nemoc těžko rozpoznatelná bez speciálních krevních testů,“ potvrzují Anabela Čížková a Libor Staněk z laboratoře Synlab s tím, že nejsou nutné přehnané obavy z výskytu hepatitidy C mimo rizikové skupiny: „Člověk se může nakazit jen kontaktem s rizikovou skupinou a přenos je možný pouze krví a pohlavním stykem,“ připomínají.
K provedení krevních testů na diagnostiku žloutenky C se můžete dostavit i bez žádanky a doporučení praktického lékaře, tedy jako samoplátce. „Test na protilátky proti HCV stojí 347 Kč, test ke zjištění HCV antigenu 225 Kč a test HCV PCR a stanovení genotypu viru 2472 Kč,“ uvádějí specialisté laboratoře Synlab.
Pacient se v případě testu na HCV protilátky či HCV antigen dozví výsledky do druhého dne. Pozitivní test na protilátky ještě nemusí znamenat infekci hepatitidou C. Nelze totiž podle něj určit, zda je infekce nová (akutní), chronická (dlouhodobá), nebo již není přítomná. K upřesnění pak slouží další diagnostické metody. „V případě pozitivního nálezu doporučujeme kontaktovat svého lékaře s možností dalších testů ke zjištění přítomnosti viru HCV a jeho množství pomocí tzv. real time PCR a případně určení genotypu viru, které pomáhá ke stanovení následné léčby,“ říkají odborníci. Tyto výsledky obdrží pacient do týdne, v případě genotypu do tří týdnů.
ČLÁNKY DO MAILU