Přetrhnuté vazy v koleni u ženy vyústily v panické ataky

Naši předci zažívali jinou formu stresu

V poslední době od všech slyšíme, jak nestíhají, jak se za něčím honí a pak jsou ve stresu. Skoro to vypadá, že stres je něco, co přišlo až s dnešní, jak se říká, „uspěchanou dobou“. Stres ale není žádná novinka, stres tu byl vždycky. I naši předci ho zažívali, ale je pravda, že trochu jinak a v mnohem menším měřítku. „Oni řešili sebe, svou komunitu, sousedy, neměli televizi, internet, nikdo jim nevolal na mobil, adaptovali se na to, co bylo třeba vykonat,“ říká lékařka Hana Váňová.

My oproti nim nasáváme až příliš velké objemy informací, které ani nepotřebujeme vědět a znát. „Naši předci byli lidé, kteří měli silnou tzv. integritu Já, což my už dnes nemáme. Proto se necháme vytočit informacemi, které se na nás valí ze všech stran a které by nám vlastně mohly být úplně jedno. Myslíme si, že pokud nám nějaká informace uteče, když ji nebudeme mít, tak to bude konec světa; tak je nám to totiž předkládáno. My už vlastně ani moc nevíme, co je pro nás dobré. Pokud si ale integritu Já zachováte, pak můžete fungovat v pohodě,“ radí lékařka.

Důležité je stres pravidelně ventilovat

V mnoha případech si tedy distres přivozujeme sami. Ale je z toho cesta ven: posilovat svou integritu Já a snažit se nezahlcovat svou mysl příliš velkým množstvím informací, které ve finále vůbec k ničemu nepotřebujeme. A pak je nezbytné umět stres nějak ventilovat.

„Pro každého je to něco jiného; někdo si v klidu posedí u čaje, někdo si jde zaběhat, jiný si dá horkou vanu… Ale je třeba to dělat pravidelně, protože tím se zbavujete drobných stresových nerovnováh. Když to nebudete dělat pravidelně, tak přijde nějaká velká stresová situace, klekne vám počítač, nepojede vám auto, a vy vybuchnete,“ hovoří o důležitosti průběžného „upouštění páry“ Hana Váňová.

Galerie: Stopněte stres – 7 aktivit, které vás zabaví

• 
• 
• 

Dalších 6 fotografií

Pakliže však budete mít svůj pravidelný ventil, pak zásadní stresové situace budete zvládat lépe. Ale neměl by být jen jeden, protože to někdy vůbec nemusí stačit. Své o tom ví Andrea Novotná.

Stres a přetržené vazy v koleni, to není dobrá kombinace

Andrea byla člověk pečlivý, ale netrpělivý, všechno potřebovala mít pod kontrolou a nebyla schopná si uvědomit, že to není vždy dobře – až do doby, kdy si při lyžování natrhla kolenní vaz. Navzdory tomu, že ve svém životě zažívala stresy, uměla je kompenzovat, přesně tak, jak radí odborníci. Třikrát týdně, nebo i každý den se věnovala sportu, ale ve chvíli, kdy se jí stal úraz, se musela zastavit, a to na všech úrovních svého bytí. V práci, v rodině, ve sportu – svém jediném ventilu.

„Bylo to pro mě tak nové, cizí, navíc mi všichni v okolí říkali, že dneska tyhle operaci doktoři dělají jak na běžícím pásu, že to vlastně nic není. Takže jsem si říkala, že se musím co nejdříve vrátit do té staré Andrey, která bude zase všechno zvládat,“ vypráví Andrea Novotná. Jenže tím, jak se s natrženými vazy v levém koleni snažila fungovat normálně, přivodila si zánět v pravé kyčli. Kvůli němu se oddalovala operace i cesta k dřívějšímu životu. Andrea stále ležela na posteli a nemohla dělat vůbec nic, jen upadat do větší a větší deprese z toho, jak nepoužitelná pro život najednou je.

Po operaci, kdy byla Andrea blíž zdraví, se paradoxně dostávala do ještě větších depresí, protože nemohla unést, že stále nemůže chodit, jak byla zvyklá. „Byla jsem schopná se rozbrečet nad otázkou přátel, kteří mě dlouho neviděli: ‚Ty ještě nosíš berle?‘ Vůbec jsem nechápala své reakce, nedokázala jsem si přiznat, že obyčejné koleno způsobilo, že jsem začala být smutná a depresivní, navzdory tomu, že operace i rehabilitace probíhaly v pořádku a vše spělo ke zdárnému uzdravení,“ popisuje žena stavy, které prožívala.

Její život řídila panická ataka

Vše se ještě zhoršilo, když se svým manželem měla odletět na svatbu do Anglie. Protože byla perfekcionistka, předsevzala si, že tam bude v šatech, v botách na podpatku a bez berlí. Což se nepodařilo. „V hlavně mi tak neustále naskakovalo, že jsem nesplnila plán, že jsem zklamala,“ vypráví Andrea.

Její stav vyeskaloval při nástupu do letadla, kdy přiběhla za letuškou s tím, že letadlo musí přistát. Cítila veškeré příznaky infarktu a jako bývalá sestra z ARO věděla, že pokud není na palubě lékař, může i zemřít. „Nemohla jsem dýchat, klepala jsem se, lil ze mě pot. Naštěstí mi můj manžel neuvěřil, neboť u mě rozpoznal panickou ataku. Uvedl mě proto zpátky do sedačky a snažil se mě celou cestu rozptylovat. Donutil mě myslet na to, co dělám, ne jak se cítím,“ popisuje hororový zážitek z doby před několika lety Andrea Novotná.

Panické ataky se Andree přihlašovaly i po návratu do Čech. V pražském tunelu Blanka, kde zastavila provoz, v kině během filmu, na který se těšila. Záchvaty jí začaly zasahovat do života tak moc, že ho de facto začaly řídit. Až teprve tehdy začala Andrea situaci řešit.

„Nechtělo se mi brát žádná psychofarmaka, a to z jediného banálního důvodu, že jsem kdysi slyšela, že se po nich přibírá. Takže tlustá, a ještě depresivní? To nechci být, tak jsem chtěla zkusit homeopatika, protože mi nic jiného před psychofarmaky nezbývá,“ vzpomíná žena, které homeopatická léčba pomohla.

„Po čtrnácti dnech, co jsem začala brát homeopatický léčivý přípravek Sédatif PC, jsem zjistila, že zase jezdím Blankou, aniž bych se do ní bála vjet. Zjistila jsem, že zase žiju normálně, začala jsem sportovat. Kdyby mi před čtyřmi lety někdo řekl, že budu své psyché léčit homeopatií, tak bych se asi smála, a dneska se zase směju tomu, kdo si bere psychofarmaka, aby své stresy zvládnul,“ uzavírá svou zkušenost se stresem Andrea. Ta Sédatif PC dnes bere už jen během podzimu, když cítí ve vzduchu podzimní splín.

Odborná spolupráce:

MUDr. Hana Váňová

Praktická lékařka se specializací na homeopatii a akupunkturu. Více v profilu autora.