Názory k článku Přežít nezaměstnanost - a se ctí

Nejhorší na nezaměstnanosti pro mě byly návštěvy pracáku. Jednali tam s lidmi jak s kusem hadru, nemáte na nic nárok, kam byste spěchali, jste přece nezaměstnaní, chcete od státu podporu, tak buďte zticha a nechte si všechno líbit.
Absolutně nezvládnutá agenda, úplně zbytečně pročekané hodiny, veřejně přede všemi probírané důvody ztráty zaměstnání, vzdělání, šancí apod. Hnus.
A rovnou mi řekli, že mi nic nenajdou, paní se úplně smála, že pro takové jako já (rozuměj s nějakým tím vzděláním) tam nic nemají.

Je, nebýt tolik loajální. Jisně, člověk který pracuje do společnosti svým způsobem patří (i když většinou coby nevolník a občas jako otrok), člověk nezaměstnaný do společnosti svým způsobem nepatří. A je otázka, do jaké míry má nezaměstnaný, do společnosti víceméně nepatřící, ona pravidla respektovat. Naši tzv. "sociálně nepřizspůsobiví" občasné to vědí. Peníze lze získat i jinak než prací. A společenské uznání koneckoncu také (alespoň v rámci subkultury)

A jak jinak získat peníze než prací?

Aby člověk pracoval, nemusí být zaměstnaný.
A nemyslím práci "načerno" - mám na mysli formy jako OSVČ/živnostníky, svobodná povolání atd.

Dokonce mám pocit, že zaměstnanecký poměr není nic moc přirozeného - osobně mi to většinou připadá, jako exkluzivní smlouva (pracovat pro firmu na plný úvazek a pro nikoho jiného) navíc často uzavřená v tísni (např. se strachem z dluhů a pod mediálním tlakem popisujícím velkou nezaměstnanost).

Asi by to chtělo, aby lidé měli víc odvahy, méně dluhů (s hypotékou se bez příjmu špatně funguje) a méně překážek pro začínající podnikatele. Spousta lidí by byla schopna se uživit i bez zaměstnavatele, nebo aspoň vyjednávat o práci trochu rovnoprávněji a ne prosit o otrocké místo s nízkou mzdou (vždyť člověk prodává své schopnosti a svůj čas - část svého života).

Zřejmě jste optimista. Pokud vás firma nemůže zaměstnat, nebude ani váš zákazník. Když nikdo nic nechce, těžko můžete něco vydělat.

Ano jsem optimista, i když ne moc - ve srovnání s lidmi okolo jsem trochu víc opatrný.

Pokud se firmě nevyplatí mít člověka jako zaměstnance, tak to ještě neznamená, že by nemohla kupovat jeho práci. Takový člověk ale pak není omezen jen na jednu firmu a může nabízet tutéž službu i jinde. (Pokud by dodával jen jedné byl by to asi "Švarcsystém".)
Zaměstnanec je totiž dost drahý - tady to stát trochu deformuje, takže nakupovat službu od člověka s ŽL vyjde levněji než ho mít v prac.poměru.

K větě "Když nikdo nic nechce ...":
to by samozřejmě byl průšvih (v krizích se to může dočasně i stát), ale většinou to tak není - spoustu věcí si lidé/firmy nemohou dělat sami - jen je nutné objevit, za co je kdo ochoten zaplatit a já jsem schopen to udělat. Vždy je ale potřeba něco umět a reagovat i na příležitosti - tj. případně se i rychle naučit něco nového.

Pro informaci moje situace: ŽL mám 10 let, někdy mám intenzivní zakázky na úrovni prac.poměru, někdy maličkosti, někdy i chvíli nic kromě dlouhodobých dohod. Vyplňuji to pokusy o vlastní podnikání, zatím je středně úspěšný jeden. Ale přiznávám, že mám trochu výhodu - pohybuji se v oblasti IT.

Každému ale rozhodně doporučuji zbavit se dluhů, jak nejrychleji to jde a minimalizovat vznik nových.
S dluhy většinou nezbývá než být zaměstnán a bát se o místo.

Pokud jdete prosit o otrocké místo, tak jej dostanete i s tou otrockou mzdou, protože takovýhle "otroků" tam firma zřejmě sežene mraky. Pokud ne, tak za takový mrzký peníz přece dělat nebudete, nebo ano?

Firmě je jedno, co "prodáváte", ona chce po vás konkrétní práci za co nejnižší náklady a mít na ní zisk. Hotovo. Nic víc. Pracovník je je totéž, co stroj, budova, pozemek. Je jen otázkou času a peněz, než se nahradí. A ty na nejnižších pozicích jsou zanedbatelné, často nulové (viz. agenturní pracovníci).Takže pokud si život takhle promrháte, je to jen Váš problém

Ano, a ještě jste zapoměl, nebo nemáte odvahu dodat, že stejně je li člověk jako stroj nepotřebný, je třeba ho utratit aby nepřekážel.

Ani dvě vysoké školy nás neochrání před nezaměstnaností....

I já po 25 letech ve školství jsem se ocitla na
úřadu práce mezi nezaměstnanými.Byl to pro mě šok, ale
zjistila jsem si všechny dostupné informace a bylo to
v pohodě. Na každou schůzku jsem si připravila seznam aktivit, které dělám .... S úřednicemi - žádný problém.
Jen bylo třeba jim ukázat, že mám zákony o zaměstnanosti přečtené.... Prošla jsem motivačním
kurzem ÚP, který jsem si sama sehnala- kdy a kde se koná
a od referentky jsem chtěla jen doporučenku.
Motivační kurs mi velmi pomohl a to hlavně po psychické stránce. V současné době měním své profesní zaměření.
Stávám se lektorkou vzdělávání dospělých.... Snažím se tak využít svoji druhou kvalifikaci.
Zatím dělám jen na dohody o provedení práce, ale to vůbec nevadí, zase jsem na své cestičce...
Hlavně to chce neházet flintu do žita a neztrácet naději.... pak se vše může podařit.
Zdravím a přeji hodně úspěchů!

Hlavně by se mělo připomínat, že je nesmysl být trestán, stydět se nebo se cítit méněcenný jen proto, že není co na práci. V každé normální společnosti by byl nedostatek práce důvod k radosti, to jen současný systém je tak zvrácený že v tom vidí problém.

Zijeme 6 let v Londyne ,platy od 30000kc -60000kc
za mesic ,manuelne pracujici -nizke naklady na bydleni
vladimir.arabasz1- skype ,predem se prosim objednejte na pohovor
773906240-jen SMS -objednat se prosim na pohovor
a.vladimir@sez­nam.cz-objednat se prosim na pohovor

Proč vůbec něco takového existuje!!!
Ještě za komunistu tohle vůbec nebylo, zrušme to konečně ano!!!!!