Nejhorší na nezaměstnanosti pro mě byly návštěvy pracáku. Jednali tam s lidmi jak s kusem hadru, nemáte na nic nárok, kam byste spěchali, jste přece nezaměstnaní, chcete od státu podporu, tak buďte zticha a nechte si všechno líbit.
Absolutně nezvládnutá agenda, úplně zbytečně pročekané hodiny, veřejně přede všemi probírané důvody ztráty zaměstnání, vzdělání, šancí apod. Hnus.
A rovnou mi řekli, že mi nic nenajdou, paní se úplně smála, že pro takové jako já (rozuměj s nějakým tím vzděláním) tam nic nemají.