Názor k článku Přežít nezaměstnanost - a se ctí od Tom - Ano jsem optimista, i když ne moc -...

Ano jsem optimista, i když ne moc - ve srovnání s lidmi okolo jsem trochu víc opatrný.

Pokud se firmě nevyplatí mít člověka jako zaměstnance, tak to ještě neznamená, že by nemohla kupovat jeho práci. Takový člověk ale pak není omezen jen na jednu firmu a může nabízet tutéž službu i jinde. (Pokud by dodával jen jedné byl by to asi "Švarcsystém".)
Zaměstnanec je totiž dost drahý - tady to stát trochu deformuje, takže nakupovat službu od člověka s ŽL vyjde levněji než ho mít v prac.poměru.

K větě "Když nikdo nic nechce ...":
to by samozřejmě byl průšvih (v krizích se to může dočasně i stát), ale většinou to tak není - spoustu věcí si lidé/firmy nemohou dělat sami - jen je nutné objevit, za co je kdo ochoten zaplatit a já jsem schopen to udělat. Vždy je ale potřeba něco umět a reagovat i na příležitosti - tj. případně se i rychle naučit něco nového.

Pro informaci moje situace: ŽL mám 10 let, někdy mám intenzivní zakázky na úrovni prac.poměru, někdy maličkosti, někdy i chvíli nic kromě dlouhodobých dohod. Vyplňuji to pokusy o vlastní podnikání, zatím je středně úspěšný jeden. Ale přiznávám, že mám trochu výhodu - pohybuji se v oblasti IT.

Každému ale rozhodně doporučuji zbavit se dluhů, jak nejrychleji to jde a minimalizovat vznik nových.
S dluhy většinou nezbývá než být zaměstnán a bát se o místo.