Je, nebýt tolik loajální. Jisně, člověk který pracuje do společnosti svým způsobem patří (i když většinou coby nevolník a občas jako otrok), člověk nezaměstnaný do společnosti svým způsobem nepatří. A je otázka, do jaké míry má nezaměstnaný, do společnosti víceméně nepatřící, ona pravidla respektovat. Naši tzv. "sociálně nepřizspůsobiví" občasné to vědí. Peníze lze získat i jinak než prací. A společenské uznání koneckoncu také (alespoň v rámci subkultury)
Aby člověk pracoval, nemusí být zaměstnaný.
A nemyslím práci "načerno" - mám na mysli formy jako OSVČ/živnostníky, svobodná povolání atd.
Dokonce mám pocit, že zaměstnanecký poměr není nic moc přirozeného - osobně mi to většinou připadá, jako exkluzivní smlouva (pracovat pro firmu na plný úvazek a pro nikoho jiného) navíc často uzavřená v tísni (např. se strachem z dluhů a pod mediálním tlakem popisujícím velkou nezaměstnanost).
Asi by to chtělo, aby lidé měli víc odvahy, méně dluhů (s hypotékou se bez příjmu špatně funguje) a méně překážek pro začínající podnikatele. Spousta lidí by byla schopna se uživit i bez zaměstnavatele, nebo aspoň vyjednávat o práci trochu rovnoprávněji a ne prosit o otrocké místo s nízkou mzdou (vždyť člověk prodává své schopnosti a svůj čas - část svého života).
Ano jsem optimista, i když ne moc - ve srovnání s lidmi okolo jsem trochu víc opatrný.
Pokud se firmě nevyplatí mít člověka jako zaměstnance, tak to ještě neznamená, že by nemohla kupovat jeho práci. Takový člověk ale pak není omezen jen na jednu firmu a může nabízet tutéž službu i jinde. (Pokud by dodával jen jedné byl by to asi "Švarcsystém".)
Zaměstnanec je totiž dost drahý - tady to stát trochu deformuje, takže nakupovat službu od člověka s ŽL vyjde levněji než ho mít v prac.poměru.
K větě "Když nikdo nic nechce ...":
to by samozřejmě byl průšvih (v krizích se to může dočasně i stát), ale většinou to tak není - spoustu věcí si lidé/firmy nemohou dělat sami - jen je nutné objevit, za co je kdo ochoten zaplatit a já jsem schopen to udělat. Vždy je ale potřeba něco umět a reagovat i na příležitosti - tj. případně se i rychle naučit něco nového.
Pro informaci moje situace: ŽL mám 10 let, někdy mám intenzivní zakázky na úrovni prac.poměru, někdy maličkosti, někdy i chvíli nic kromě dlouhodobých dohod. Vyplňuji to pokusy o vlastní podnikání, zatím je středně úspěšný jeden. Ale přiznávám, že mám trochu výhodu - pohybuji se v oblasti IT.
Každému ale rozhodně doporučuji zbavit se dluhů, jak nejrychleji to jde a minimalizovat vznik nových.
S dluhy většinou nezbývá než být zaměstnán a bát se o místo.
Pokud jdete prosit o otrocké místo, tak jej dostanete i s tou otrockou mzdou, protože takovýhle "otroků" tam firma zřejmě sežene mraky. Pokud ne, tak za takový mrzký peníz přece dělat nebudete, nebo ano?
Firmě je jedno, co "prodáváte", ona chce po vás konkrétní práci za co nejnižší náklady a mít na ní zisk. Hotovo. Nic víc. Pracovník je je totéž, co stroj, budova, pozemek. Je jen otázkou času a peněz, než se nahradí. A ty na nejnižších pozicích jsou zanedbatelné, často nulové (viz. agenturní pracovníci).Takže pokud si život takhle promrháte, je to jen Váš problém
ČLÁNKY DO MAILU