Názor k článku Příběhy obyčejného uzdravení: jak Ondra o astma přišel od Milan Daníček - Úzkosti naší mysli (o té duši si myslím,...

Úzkosti naší mysli (o té duši si myslím, že patří do pneumatiky) jsou opravdu VELMI často tím kamenem úrazu a pramenem nemoci. Mysl a tělo jedno jsou, a to naprosto neoddělitelně.

Pravda, zlomená noha nebo cirrhotická játra nejspíš nemají s myslí zdánlivě moc společného, ale i tam věřím, že by jim pozitivní a realistická mysl mohla předejít. Ne nutně ale musela.
Co mne přimělo, abych jel těch 60kmh skopce (na kole), když vím, že je tam prudká zatáčka? Nevím úplně přesně, ale nazývám to zkříženými dráty. V MÉ hlavě. Co mne přimělo jíst a pít to, po čem mi játra ztvrdla? Nevím přesně, ale nejspíš moje hlava.

A podle mého názoru je největším škůdcem panický strach z nemoci a smrti. S těmi jsme se prostě ještě, na rozdíl od buddhistů, nevyrovnali. Jo a ještě strach ze stáří. To jsou hrozně škodliví bubáci.
Buddhisté přijímají vše, co přijde. Ale nemají z toho úzkosti předem. Nemoci, stáří a smrt jim můžou vlízt na záda. A proto žijí déle a spokojeněji než my. Ano, věří v reinkarnaci. A proč my ne?