S manzelkou jsem se dohodli, ze bychom mohli mit dalsi dite. Meli jsme hezky laskyplny vztah, a tato myslenka jej jeste obohatila. Manzelce bylo v te dobe 39–40, absolvovala testy, aby se zmensilo nebezpeci, a vsechno bylo v poradku. Mozne dite jsme nebrali jako hystericky ukol, ale jako hezkou moznost pokracovani naseho vztahu. Milovani bez antikoncepce bylo podstatne hezci a laskyplnejsi, protoze jsme oba citili jeho mozne krasne naplneni. Po case k tomu skutecne doslo (ani jsme o tom nevedeli) a narodila se nam krasna a vyjicne inteligentni holcicka, jiz jsme dali jmeno Lucie, protoze prinesla svetlo do nasich dalsich dnu. Dalsi cast pribehu je smutna, ale to uz sem nepatri…