4 důvody, proč je princip paleodiety pochybný

Stravou našich předků se obvykle myslí maso, vejce, ovoce a zelenina. Nebo z druhé strany absence mouky (či jiných škrobovin), cukru, rostlinných olejů (snad až na ořechy), mléčných výrobků a ovšemže také alkoholu. Někdy se paleodieta doporučuje na hubnutí, jindy přímo jako trvalý životní styl.

Potíž je, že samotný koncept paleodiety je ovšem z řady důvodů pochybný. Pomiňme, jaké má paleodieta důsledky, ale soustřeďme se na teoretické argumenty (jinak řečeno – třeba takhle i zhubnete, ale zdůvodnění, proč by se člověk měl takto stravovat, jsou chybná).

1. Evoluce neskončila u lovců mamutů

V první řadě evoluce člověka neskončila starší dobou kamennou, ale po vzniku zemědělství naopak nabrala docela rychlé tempo, alespoň co se týče toho, jak nám funguje metabolismus – v tomto případě se od lovců mamutů celkem lišíme. Rychle vznikla a byla vyselektována schopnost trávit i v dospělém věku mléčný cukr (laktózu) a škrob. Jsme vesměs potomky lidí, kteří dobře snášeli pití mléka stejně jako třeba piva. Komu alkohol nedělal dobře a pil namísto toho vodu, zpravidla podlehl nějaké infekci. (Mimochodem, něco podobného proběhlo i při domestikaci psa. Když se porovnávaly genomy psa a vlka, našly se samozřejmě nějaké odchylky třeba v genech ovlivňujících vývoj mozku, ale největší rozdíl byl v tom, že pes dokáže lépe trávit škrob a na rozdíl od vlka v podstatě přežije i na vegetariánské dietě.)

2. „Paleostrava“ bylo jídlo z nouze

Druhý problém je v tom, že lidé v paleolitu jedli to, co jim bylo dostupné. Neznamená to, že by jim taková strava nutně prospívala, průměrný dožitý věk tehdy za moc nestál. Vznik zemědělství se skutečně přechodně projevil jako ještě další zhoršení situace, ale z dnešního pohledu není o co stát ani v jednom případě. V hrobech ze starší doby kamenné nacházíme lidi netrpící civilizačními chorobami, ovšem proto, že zemřeli vesměs mladí – vůbec jimi onemocnět nestihli a jejich životní styl tedy ve skutečnosti, alespoň z pohledu dožití, moc zdravý nebyl.

Vzato do důsledků, dle jedné teorie byli předkové člověka poté, co „slezli ze stromů“ a začali se živit v africké savaně, především mrchožrouti. Na to, aby něco ulovili, byli zpočátku pomalí, skupina australopitéků s klacky ovšem dokázala od kořisti odehnat třeba geparda. V té době přitom ještě nebyl znám oheň coby standardně používaná technologie. Pointa spočívá v tom, že kdybychom se tedy chtěli živit jako naši předkové, dost možná bychom měli maso konzumovat syrové, eventuálně si ho ještě nechat pár dní pěkně ohnít na tropickém slunci. Zde by asi skoro každý souhlasil, že to není dobrý nápad, i když zhubnout by se tak možná dalo.

3. Lidé se víc hýbali. Prostě museli

Problém třetí: Lidé se v minulosti mnohem více pohybovali a jejich strava byla nepravidelná. Ne proto, že by chtěli nebo to pro ně bylo zdravé, ale protože museli. Před vznikem zemědělství bylo velmi obtížné dělat si zásoby a stravovat se tedy nějak „rovnoměrně“. I v pozdější době sice existovaly třeba různé předpisy půstů, nicméně málokdo si dnes myslí, že přecpat se k prasknutí a pak se měsíc nacházet na pokraji smrti hladem je recept na zdraví a dlouhý život (a také že není).

4. Paleodietu vůbec nelze definovat

A konečně problém čtvrtý. Paleodieta se dá velmi těžko definovat už proto, že člověk je oportunistický, jí prostě to, co je k dispozici. Proto se také lidé z africké savany dokázali rozšířit do celého světa. Khoisané (Křováci) na jihoafrické poušti Kalahari se živili především oříšky, strava Eskymáků a dalších obyvatel subarktických oblastí spoléhala především na plody moře, ve vnitrozemí mírného pásu to zase bylo úplně jinak. Existovala pestrá škála strategií od takřka totálního vegetariánství k takřka totální masožravosti.

Jak v této souvislosti praví nový výzkum publikovaný na webu Phys.org: Paleodietu vlastně vůbec nelze definovat. Dle studie vědců z Georgia State University a Kent State University vždy existovalo mnoho různých životních stylů, podobně jako medvěd může jíst bobule, zabíjet prackou lososy nebo vykrádat popelnice. Člověk přitom svým oportunismem medvěda ještě výrazně překonává. Možná trefnější je srovnání s prasetem…

Konkrétně výše zmíněná studie vychází ze zkoumání australopitéků, o jejichž stravě si lze utvořit obrázek podle poměrů různých izotopů v dochovaných fosíliích. Další část analýzy se zabývá obdobím před asi 1–2 milionem let, nicméně závěry by měly mít obecnější platnost – schopnost lidí využívat různé potravní zdroje se mezi tím ještě zvyšovala. Současné představy o paleodietě vycházejí především ze zkoumání posledních známých předzemědělských kultur – což jsou/byli ale lidé obývající spíše extrémní oblasti (pouště, tundru či jiná místa nevhodná pro zemědělství). Naši předkové žijící tam, kde rostly plané obilniny, je samozřejmě běžně konzumovali. Kdyby žili v lese plném perníkových chaloupek, jedli by perník.

Autoři studie též upozorňují, že když si dnes kupujete ovoce či zeleninu, opět jde už o vyšlechtěné odrůdy. V některých oblastech jsou třeba „lesní“ jahody prakticky nepoživatelné, protože mají strašně hořkou chuť. Sníst mrkev či jablko není o nic víc „paleo“ než si dát brambor. I tam, kde konzumujeme „plané“ plodiny, jde často ve skutečnosti o rostlinu, která někomu utekla ze zahrádky či sadu.

Tím neodrazuji nikoho, kdo chce namísto chleba, mléka, oleje a piva konzumovat brzlík s broskví, ve skutečnosti to třeba může někomu pomoci. Jen asi nemá cenu se při tom odvolávat na evoluci a paleolit.