Jen bych připomněl evoluční teorii. Občas některým lidem nedochází:
Případ 1 - mléko
Na místech planety, kde zima obnášela chlad a sníh, byl jeden z problémů pralidí dostatek potravy v zimě. Jeden ze způsobů uchování kalorické stravy na zimu, bylo mléko. Nasbírala se tráva, ta se usušila a schovala v jeskyni. V průběhu zimy se jí pak krmily kozy nebo ovce a ty se dojily. Už s jistotou se nedozvíme, jaké procento tehdejší populace bylo schopno trávit mléčné tuky. Jediné co víme je, že většina těch, co laktózu trávit nemohla, vyhynula. Přeživší potomci jsou až na výjimku ti, co laktózu zvládli trávit po většinu života. Pokud se podíváte na výskyt "nesnášenlivosti laktózy" a místní podnebí, tak je tam vidět silná korelace. Tam, kde jsou zimy tuhé, populace nemívá s mlékem problém. Čím blíže k rovníku, tím více lidí, co se po mléku po...
Případ 2 - lepek
Dá se předpokládat, že neschopnost správně trávit lepek, škrob a podobné složité sacharidy (respektive zdravotní komplikace spojené s jejich příjmem) byla v dávných dobách běžná. Jenže i tady se ukázala schopnost trávit obiloviny jako konkurenční výhoda. Jedinci schopní bez problémů trávit lepek si mohli udělat snadněji zásoby na zimu. I zde se ukazuje korelace mezi způsobem obživy a obtížemi konzumace obilovin. Mezi některými jihoamerickými indiány a v některých afrických zemích, kde se věnovali spíše lovu a chovu zvířat na maso, je procento populace neschopné trávit obiloviny mnohem vyšší než tam, kde se obilé pěstovalo.
Těch příkladů jsem slyšel více. Všechny defakto poukazují na to samé - je jedno, co jsme jedli před sto tisíci lety. Většina tehdejší populace vyhynula právě pro to, co jedla. Mléko a obilí jsou příklad potravin, díky kterým malé procento lidí přežilo a zalidnilo svět.
A tak to bude i dál, v horizontu desítek tisíc let většina z nás vyhyne, protože nebudeme schopni nečeho, co dnes možná ani nevypadá jako konkurenční výhoda. Možná to budou "zdraví vegetariáni". To je popis malé části vegetariánů, kteří nejedí nijak zvlášťě zdravě nebo vyváženě, ale přesto nemají typicky vegetariánské neduhy (chudokrevnost, problémy s klouby, pomalé hojení ran apod.) Jejich těla si dokáží vytvářet bílkoviny v dostatečném množství sama o sobě. Bude jednou tahle schopnost přežít jen na tuku a cukru tím, co z malého procenta udělá většinovou populaci? A pokud ano, budou se na bílkoviny dívat jako na přežitek, nebo jako na vzácnost?