O skutečný horor se nedávno postaral primář dětského oddělení nemocnice v Klatovech. Dotyčný dle zpráv v seriózním tisku „při banálních zákrocích bolestivě týral malé děti občas až na hranici smrti…“ Učinit tak měl nejméně desetkrát. Policie vyšetřování překvapivě zastavila, protože dotyčný, nyní pracující v nemocnici v Rakovníku, trpí bipolární poruchou – maniodepresivní psychózou.
Skutečně nemocný?
Ponechme stranou překvapivou horlivost Policie ČR, neb o trestním osudu nemocných pachatelů rozhoduje obvykle soud. Ne ze srdce, ale z rozumu a z vlastních odborných zkušeností mi hovořily kritické poznámky jedné z nejzkušenějších soudních znalkyň z psychiatrie Marty Holanové.
Ta zpochybnila souvislost mezi zmíněnou diagnózou manické fáze bipolární poruchy: „Popsané chování nezapadá do obrazu bipolární afektivní poruchy neboli maniodepresivní psychózy,“ uvedla pro MF Dnes.
Maně se mi vybavuje diagnostický klíč pocházející ještě z c.k. dob. Pokud něco ukradne arcivévoda, je to vždy projevem kleptomanie a tudíž za to nemůže. Představovat si lidi trpící bipolární poruchou jako potenciální a beztrestné sadisty je nesmysl.
Člověk s manickým syndromem je „odbrzděný“
Co si představit pod pojmem manický syndrom? Stručně řečeno, projevuje se jako přehnaný opak deprese.
Nejprve k řekněme „normální“ variantě: Existují lidé, tzv. cyklotymní osobnosti, u nichž se během let objevují a střídají občasné rozlady, pasivita s nádechem deprese se zvýšenou aktivitou i pracovním výkonem. Odborně řečeno jde o střídání dysforie s hypomanií.
Manický syndrom je nejčastěji – ne výlučně – zaznamenán u výše zmíněné bipolární choroby. Tam se opět ne výlučně a v nepravidelných intervalech střídá s depresí. Je to smršť aktivity. Vyznačuje se rychlostí reakcí, zvýšeným sebevědomím, neschopností odhadnout a zohlednit rizika i kontext situace a vlastního jednání. Únava se neobjevuje, spánek není nutný. Na běžné společenské chování jaksi není čas. Dotyčný nemusí jíst – nemá přece čas, může se ale hltavě přejídat bez ohledu na eventuální dietní omezení. „Peníze, peníze, vy nic neplatíte, sotva vás dostanem, hned vás utratíme,“ slova známé písničky vystihují postoj k financím. Postižený nakupuje bez rozmyslu, činí nesmyslné investice, půjčuje si bez ohledu na možnosti splácení. Často se dopouští trestné činnosti. Může být podvodník, tzv. bílý kůň, výtržník.
Jeho chování je jakoby odbrzděné, nevhodně vtipkuje, je vulgární a drzý. Sexuální promiskuita je posílena obvykle nadprůměrnou výkonností a žádnými zábranami.
Maniak ví, co dělá. Minimálně zpětně
Syndrom může vést k zvýšené vztahovačnosti a k následným zbytečným a situaci neadekvátním projevům obrany. Mírnější formou je tzv. rezonantní – nepřátelské, podrážděné, popudlivé nálady. Časté je kverulování.
„Člověk s touto diagnózou ale ví, co dělá, a neztrácí schopnost své chování zpětně vyhodnotit. Tak získává náhled,“ upozorňuje Marta Holanová. Psychiatrička mluvila o případu klatovského primáře s několika svými pacienty se stejnou diagnózou, kteří normálně pracují a žijí s rodinou. „Jen nevěřícně kroutili hlavou a vyděšeně se mě ptali, jestli by mohli také někomu ublížit.“ Podle lékařky jim nic takového nehrozí.
Stav může přejít až do zmatenosti výrazně ztěžující kontakt s druhými lidmi. Poměrně rychlé může být střídání manického a depresivního syndromu. Nástup manického syndromu může být naopak okolím vnímán jako známka úzdravy z deprese. Ta je sice opravdu pryč, leč čerta vyhání ďábel.
Jak souvisí věta z úvodu a četba tohoto článku s vyloučením diagnózy manického syndromu? Postižený si nic nepřečte, snad jen přeletí očima.
Použité zdroje: rozhovor Na co v Klatovské nemocnici čekali? Mladá fronta DNES, 20. 9. 2014, autor Ivana Karásková
ČLÁNKY DO MAILU