Ziji v Norsku a kazdy kdo tu zije dele vam potvrdi, ze dostat antibiotika od lekare je skoro zazrak. Vse se leci Paralenem. Nekomu kdo je zvykly dostavat antibiotika jako bonbony (a tak to v Cesku opravdu je) prijde norske zdravotnictvi nejspis primitivni. Kdyz se ale podivate na mapku, pochopite, ze v kontextu jsou vlastne dost napred. Za 8 let tady jsme ani ja ani deti nedostali ATB ani jednou. Lekar vzdy (spravne) vyhodnotil, ze Pralaen a predevsim postel jspu nejlepsi lek. V Cesku se ATB naduzivaji. Cesko k teto situaci prispiva bohuzel opravdu hodne.
A jak to máte v Norsku se spoluúčastí? U nás jsou antibiotika zadarmo, a tak si je většina pacientů vyřve na každé kýchnutí, protože bez toho mají pocit, že na nich dochtoři šetří. Kdyby si je museli platit, asi by to vypadalo jinak.
Ostatně pohled na tu mapku výskytu resistence ukazuje, že výskyt rezistence je antikorelován se spoluúčastí pacenta na léčbě. Nejhorší to je v bývalých zemích sovětského bloku, kde byla (a někde stále je) léčba zadarmo.
Ano, jako bonbony. Mým dětem je chtěla doktorka předepsat třikrát do roka, musel jsem jí to rozmlouvat. A Framykoin se prodává (nebo aspoň do nedávna prodával) bez receptu. Pokud to nevíte, ta mast obsahuje antibiotika a lidi si to dávají na každé sebemenší bebíčko po kilech.
Teprve v posledních pár letech pozoruji, že doktoři začínají být s předepisováním antibiotik trošku opatrnější. Ale když pacient zvýší hlas, tak mu je předepíšou třeba i na rýmu bez nejmenších problémů.
Ach tak. (Ne)potřebnost užívání soudíš podle počtu užití jednoho vzorku v jednom náhodném roce, aniž by jsi byl schopen posoudit správnost užití v alespoň jednom jediném případě ze zmíněných třech.
Já jsem je dostal od školní doktorky na bolest zad, že prej trochu uvolňují. Takže jsem dal recept do sběru a šel k ortopedovi. Kdybych to sám nezažil, neuvěřím.
ČLÁNKY DO MAILU