O tom, že voda je cennější, než si obvykle uvědomujeme, jsme se historicky možná poprvé a v míře dosud neobvyklé přesvědčili v průběhu letošního suchého a horkého léta. I díky tomu se na všech možných úrovních rozběhla celá série opatření, která by měla opakování letošního stavu v budoucnosti zamezit nebo dopady sucha (ale i povodní, což je druhá strana téže mince) minimalizovat. Což se podle všeho neobejde bez postupného zvyšování cen vody.
Nyní jde především o to, o kolik a na základě jakých důvodů.
Zdražování bez souvislostí
Bohužel je v této souvislosti nutné konstatovat, že k možnému, celkem významného zvýšení cen vody (tedy nárůstu poplatků za vodné a stočné), dojde zřejmě v následujících letech především na základě nově připravované legislativy bez přímé vazby na prevenci rizik sucha nebo povodní.
Prvním a zcela aktuálním impulsem ke zdražení vody, konkrétně poplatků za stočné, je novela Nařízení vlády 61/2003, která nově stanovuje limity látek pro veškeré čistírny odpadních vod (ČOV) v ČR. Předkladatelem novely je ministerstvo životního prostředí a podle původního záměru ministerstva měl být návrh zařazen na jednání vládního kabinetu již příští měsíc. Naštěstí pro obyvatele ČR se zřejmě na nějakou dobu uvedený záměr odloží, neboť se proti návrhu postavila všechna hlavní připomínková místa – konkrétně ministerstvo zemědělství, ministerstvo průmyslu a obchodu a ministerstvo práce a sociálních věcí spolu s Hospodářskou komorou ČR.
Sociálně ne/únosná cena vody
Hlavním důvodem je ze strany životního prostředí nedostatečně zpracovaná RIA – tedy dopad zamýšlené novelizace do podnikatelského a občanského prostředí, zejména pak dopad na takzvanou sociálně únosnou cenu vody.
Pokud by totiž svůj původní návrh ministerstvo životního prostředí prosadilo, hrozí podle analýzy, kterou zpracoval Milan Lánský z České asociace pro vodu, v celé ČR zvýšení cen vody v průměru o pět procent, respektive zdražení stočného v průměru o dvanáct procent. Dopad novely do cen stočného by byl přitom v různých lokalitách různý – tam, kdy jsou v současné době ČOV nevyhovující navrhovaným parametrům, by mohlo jít až o padesátiprocentní zdražení poplatků za stočné, v lokalitách s nejmodernějšími ČOV by naopak k žádnému navýšení dojít nemuselo.
Jak chudák do ještě větší nouze přišel
Nepříliš známou skutečnost, že na ceny vody v ČR má největší vliv naše vlastní legislativa, demonstruje v praxi i další připravovaná novelizace zákona, konkrétně vodního zákona, jehož předkladatelem je spolu s ministerstvem životního prostředí také ministerstvo zemědělství.
Záměrem této novely je přitom zvýšit stávající poplatky za odběr podzemních vod oproti současnému stavu na trojnásobek, což by vzhledem k tomu, že podzemní vody tvoří v ČR polovinu veškerých zdrojů pitné vody, mělo plošný dopad na ceny vodného pro značnou část obyvatel naší země.
Také v tomto případě trvá rozpor mezi oběma resorty, ministerstvo zemědělství je proti, mimo jiné i kvůli konkurenceschopnosti našich zemědělců. Ti totiž počítají v budoucnosti s tím, že především při pěstování ovoce a zeleniny, ale i vinné révy nebo chmele, budou více než dosud využívat zavlažovací systémy, přičemž zdrojem vody by měla být v řadě lokalit právě podzemní voda. Pokud by i v tomto případě ministerstvo životního prostředí svůj postoj prosadilo, bylo by možné z pohledu zemědělců popsat rizika sucha v kontextu s budoucí platnou legislativou jako aktualizovanou podobu Cimrmanovy pohádky „Jak chudák do ještě větší nouze přišel“. V situaci, kdy by jim na polích schla úroda generující ekonomické ztráty, by jim totiž stát svou legislativou „pomohl“ tím, že by se jim navíc zvýšily náklady za využívání vody k zavlažování. Při dostatku srážek logicky nejsou zavlažovací systémy v praxi téměř zapotřebí…
- S šéfem zelinářů o počasí a úrodě: Letošní sucho nejvíc odnesl květák
Kromě toho se také uvedená novela vodního zákona zabývá zpřísněním požadavků na čištění odpadních vod, což by opět vedlo k potřebě technologického přezbrojení stávajících ČOV a dalšímu dopadu do cen vody.
Odpadní vody jako ze škatulky
Zvýšení ochrany podzemních vod je samozřejmě v principu správné, stejně tak jako kvalita odpadních vod vypouštěných z ČOV zpět do přírody. Z obou těchto pohledů se tak zdá postoj ministerstva životního prostředí jako logický. Uvedené ministerstvo však cudně tají další podstatné souvislosti. Totiž, že zvýšení zpoplatnění podzemních vod nepovede k větší jejich ochraně, ale ke zvýšení příjmů Státního fondu životního prostředí.
Ke zpřísnění požadavků na čistotu odpadních vod zase zapomíná ministerstvo dodat, že stávající požadavky jsou v ČR nejpřísnější v celé EU, včetně vyspělých zemí, a že ortodoxní dodržování navrhovaných parametrů by v praxi znamenalo, že žádná ze stávajících našich (ale i zahraničních ČOV) by tyto parametry nedokázala splnit.
Ceny vody porostou i bez zákonů
Co je ale nejdůležitější: Ceny vodného a stočného nejen u nás, ale v celé Evropě i v celém světě s ohledem na potřebu investic do vodohospodářských sítí a stabilizaci vodních režimů v krajině postupně porostou. Je proto dost nešťastné, aby stát svými zákony a nařízeními k předpokládanému růstu ještě dále přispíval, i proto, že v současné době je cena vody v ČR (opět v porovnání s dalšími státy EU) již tak dost vysoká.
Pokud by se totiž všechny návrhy na zpřísnění limitů a zpoplatnění podzemních vod prosadily, lze nejpozději do dvou let očekávat růst cen vody (tu vodného, tu stočného, tu obojího) na celém území naší země v průměru o více než deset procent. Z čistě administrativních důvodů.
ČLÁNKY DO MAILU