Článek věnuji paní středního věku, jež se hned po příchodu do pracovny psychologa velmi rozkašlala. Poté se omlouvala a dodala: „Přišla jsem hlavně proto, že se na mne přítel po letech vykašlal.“ Po dalším záchvatu kašle dodala: „Nic nevysvětlil a ani se neomluvil.“
Její příběh nebyl nijak výjimečný. Mladší muž našel v obtížné životní situaci klidný přístav u starší ženy. Pomohla mu splatit dluhy. Do značné míry díky její pomoci se opět dokázal postavit na vlastní nohy. V době, kdy se partnerka domnívala, že vše špatné je již za nimi, tudíž začnou konečně pohodlně žít, potkal onen pán výrazně mladší ženu. Naznal, že právě ta mu přináší nové výzvy. Nelenil, „odklonil“ obsah účtu, zabalil kufry a usedl do svého auta. Své rozhodnutí předtím jen suše konstatoval. Mohu jen opakovat: „…ani se neomluvil.“
Poučení z krizového vývoje a následků onoho vztahu záleží na úhlu pohledu.
Vykašlal se na ni – ona teď kašle
Kašel nám zde může připomenout tzv. biopsychosociální model nemoci. Vznikl před čtyřmi desítkami let, leč jeho inspirační zdroje jsou pradávné. Autorem je lékař s psychoanalytickým výcvikem George Engel z USA. Tělo, lidská psychika i sociální okolí a vlivy z něj se vzájemně ovlivňují. Onemocnění lze pochopit, pokud vnímáme a zohledníme nejen biologické, ale i psychologické a sociální aspekty situace. Takový přístup je základem moderní psychosomatiky.
Díky němu mj. víme, že v podmínkách zvýšené zátěže může každý tělesně onemocnět. Stejné zátěžové faktory mohou ovšem vyvolat u různých lidí odlišná onemocnění. Někteří lidé je prožijí bez onemocnění. Různé stresy ovšem mohou vyvolat stejnou nemoc. Někdo onemocní s výrazně vyšší pravděpodobností než jiný. Odolnost vůči onemocnění je dána mj. i tím, zda jsme si osvojili patřičné strategie umožňující zvládání obtíží. Dále i tím, jaké jsou podmínky, v nichž žijeme.
Kašel je obrana a signál
V moudrých knihách se lze dočíst, že kašel (latinsky tussis) je prudký a zpravidla hlasitý výdechový manévr. Vykašlávání je obranná reflexní akce. Směřuje k uvolnění dýchacích cest od hlenu a jiných cizorodých těles. Právě ty blokují nebo dráždí dýchací cesty.
Obvykle vzniká chemickým či mechanickým podrážděním receptorů na sliznici. Kašel může coby příznak souviset s různými onemocněními. Namátkou např. s TBC, bronchiálním astmatem, jícnovým refluxem (tj. proniknutí části obsahu žaludku do jícnu), chronickými infekcemi dutin a nosohltanu.
Běžné onemocnění kašlem – související s nachlazením – trvá průměrně osmnáct dní. Takřka s jistotou lze počítat se dvěma týdny.
Existuje i kašel chronický. Typickou variantou je tzv. kuřácký kašel. Bývá suchý, dráždivý a kuřáci jej často podceňují. Mj. souvisí se stále se zhoršující funkcí plic. Může být signálem mimořádně závažné choroby. Chronická obstrukční plicní nemoc patří mezi smrtelná onemocnění.
Tzv. návykový kašel může na okolí působit i jako nervózní pokašlávání. Mnohdy mu předchází akutní respirační infekce. Tu se sice již dávno podařilo zvládnout, leč jinak účinné léky kašel neovlivnily k lepšímu.
Když se kašel drží…
Tzv. psychogenní kašel se objevuje častěji u dětí než u dospělých. U posledně jmenovaných je častější u žen než u mužů. Diskutabilní – leč některými autory považována za typickou – je jeho souvislost s pocity osamělosti a zklamání. Mívá jistou souvislost s prožitky stresu, citových traumat a emoční lability. Usuzuje se i na pocit nedostatku lásky a v úvahu přichází i odpověď na problémy v komunikaci.
Psychogenní kašel se objevuje častěji u dětí než u dospělých
Z hlediska fungování organismu je jakoby zbytečný. Nemá jasnou organickou příčinu. Obtěžuje jak postižené, tak i jejich okolí. To zákonitě vede k narušení sociálních kontaktů a aktivit. U výše zmíněné osamělosti pak lze obrazně uvažovat, zda se objevila dříve „slepice, nebo vejce“. Může se stát, že „nechci před lidmi kašlat“. Stejně tak se lidé mohou někomu, „věčně kašlajícímu“, vyhýbat. Někdo ho nechce unavovat. Někoho samo naslouchání kašli rozčiluje, nebo přinejmenším ruší. Další – samozřejmě nesmyslně – nechce od něj „chytit něco hrozného, třeba rakovinu“.
Ve spánku takto nekašleme. To spolu s faktem, že kašel nijak nesouvisí a není vyvoláván tělesnou námahou, je pro psychogenní etiologii typické. V bdělém stavu může působit přímo jako záchvat.
Psychogenní kašel se objevuje opakovaně po dlouhou dobu. Uvádí se několik měsíců, a dokonce i let.
3 typy psychogenního kašle
S odvoláním na příčinu psychogenního kašle lze hovořit o třech typech:
1. Psychopatologický kašel
Nejčastěji jej lze považovat za neurotický příznak. Bývá odpovědí na stres, úzkost, depresivní ladění, strach. V tomto rámci má velmi blízko k Tourettově syndromu, tj. ke kombinaci zvukového a pohybového tiku patrného v obličeji.
2. Psychogenní kašel coby samotný psychosomatický syndrom
Etiologii lze najít v psychosociální problematice postiženého. Jde o formu mj. vyrovnávající se s jinak „polykanou“ agresí. Tu nelze z určitých závažných a objektivních důvodů projevit. Leč prožíváme to, co vystihuje rčení „nakašlat někomu“. Ve vší počestnosti a oficiální mírumilovnosti symbolizuje explozi. Básník by mohl říci: „Vyvalily se vlny zdola.“
Takto kašlajícímu může stav přinášet i určité výhody. Namátkou soucit se zřejmě vážně nemocným: „Chudáček, kdo ví, zda nemá TBC, rakovinu plic nebo něco podobného…“ Záchvatem kašle jako by drželi mnohé, ne zrovna příjemné osoby „od těla“. Po kašlajícím může být jen stěží požadován náročnější fyzický, ale i psychický výkon. Jen si zkuste představit, jak prakticky nemožné je dejme tomu kašlat a zároveň kopat krumpáčem, ale i vyřizovat náročný telefonický rozhovor, eventuálně přednášet na veřejnosti. Kašel vás ochrání i od intimit ve dvou, na něž zrovna nemáte náladu.
Poněkud složitější, leč možná, je interpretace kašle coby rituálu symbolické očisty. „Vykašlávat“ s cílem „vykašlat se na…“ lze vzpomínky na nepříjemné zážitky.
3. Smíšené příčiny psychogenního kašle
Třetí variantou jsou smíšené příčiny psychogenního kašle. Prvotní příčina je jednoznačně v tělesném onemocnění. Kašel přetrvává jako návyk i po uzdravení. V etiologii jde o jakousi kombinaci předchozích motivů.
Jak zmírnit kašel? Změnit život
Léky v popsaných nesnázích obvykle nepomáhají. Doporučována bývá psychoterapie. Z ní zejména různé sugestivní postupy včetně hypnózy. Ty lze kombinovat s nácvikem relaxace.
Pozoruhodný efekt má tzv. edukace – vysvětlení prevence, příčin a souvislostí onemocnění. Jistotu vyléčení ovšem nenabízí nic, zvláště pokud se k lepšímu nezmění životní situace.
ČLÁNKY DO MAILU