Názory k článku Přítulný autista či Asperger? To je jako tulící se dikobraz

Wow, pán je odborník na svém místě (těžká ironie). Takový bludy jsem už dlouho nečetla... možná kdybyste se někdy doopravdy setkal s autistou a nevyfantazíroval si ho jen na základě filmu Rainman, pak byste takový kraviny nepsal.

Mám problém NT pochopit, proč chtějí vystupovat na veřejnosti jako hlupáci?

Místy trefné ale ne zcela. i Asperger je každý originál, tedy nelze všeobecně popsat ADHD, Autismus i AS.
Psychologové a specialisté, se musí učit za pochodu. Neexistuje žádná šablona nebo relevantní nauka. Až lidstvo pochopí, že tyto bytosti přicházejí uzdravit myšlení materialismu, bude tu daleko dýchatelnější klima. Spousta lidí hledá diagnózy, hlavně aby měli tu správnou. Ale uniká jim podstat věci a tou je duchovní podstata bytosti. Všichni tyto (nenormální lidé) přišli uzdravit ty normální, co ničí vše kolem sebe :-)
Pokud to normální člověk sám nepochopí, je nutná konzultace s duchovním průvodcem. Žádný člověk dotovaný státem(pojišťovnou) nemá zájem aby se někdo uzdravil. Na nenormálních je postavený super byznis "stát-pojišťovna-lékař-psycholog". Pokud si rodiče těchto dětí myslí, že to mají za trest, tak tomu tak skutečně je. Musí pochopit princip vědomí a bytí na této planetě :-)

Souhlasím s názorem, že článek je místy trefný. Nejedná se o odbornou studii v dané oblasti a tak byse článek měl brát. Navíc autor doplnil komentář k článku, který mi přijde v pořádku.

Vážený pane Nováku a vážená redakce, tento článek považuji za zavádějící, generalizující a tím pádem stigmatizující lidi s PAS a jejich rodiny. Nesmysly v něm uvedené uvádím na pravou míru v magazínu ATYP. http://www.atypmagazin.cz/2016/12/14/povery-o-autismu-siri-i-psycholog/
Pokud se pan psycholog nezabývá dětskou psychologií 21. století, prosím, ať tedy o ní nepíše. O PAS zřejmě nezná nové poznatky, ale ani o dospělých lidech s PAS. Myslím, že by bylo vhodné se lidem s PAS za tento článek - redakce i psycholog - omluvit.

Dobrý den,

chtěl bych se zeptat, zda by bylo na základě této diskuse možno článek pana Nováka stáhnout (a případně znovu nahrát až poté, co jej upraví do přijatelné podoby).

Již v této diskusi vystupují zjevní odborníci na problematiku a i Vy uznáváte, že text je v mnoha věcech nešťastný. Takto by - hádám - byl ohodnocen i po poslání na recenzi některému našemu odborníku na autismus. Je jistě zbytečné aby trvale mystifikoval. Jistě i pan Novák by s tím souhlasil. Předem děkuji. Jiří Kubásek.

"Pane psychologu", laskavě vraťte diplom. Píšete naprosté nesmysly. A redaktoři Vitalia, apeluji na váš zdravý rozum, abyste nezveřejňovali články lidí, které svými názory z dob socialismu akorát poškozují a přispívají k ableismu lidí s jinakostí.

Vážený pane "psychologu", je mi z vašeho článku smutno. Jako máma malého aspíka vás prosím, vraťte diplom, nebo se věnujte třeba chovu rybiček.

Vážení čtenáři,
velmi se omlouvám, pokud jsem se vás nelibě textem dotknul. Článek je koncipován jako přehled vývoje přístupu k problémovým žákům během let. Navíc chce varovat před dnes poněkud „módním“ zaměňováním ADHD a AS. To se objevilo i v ohlasech na jeden z předchozích článků. Jde opravdu o něco jiného.
Mojí chybou je, že jsem nevymezil, že popisuji problémového autistu ve škole a že ne všichni příslušníci této skupiny jsou takto problémoví, respektive mnozí se chovají jinak. Ano, jsou řekněme hodní, neproblémoví autisté stejně jako hodné a neproblémové děti s ADHD.
Za chybu se omlouvám. Všechny v článku uvedené popisy chování jsem slyšel buď od rodičů nebo od dětí. Zmíněná problematika již dávno není středem mého odborného zájmu. Faktem ale je, že děti s takovými problémy za mnou přesto přicházejí. Žel nejsou chráněny před přísnou klasifikací a odsudkem ve škole diagnózou svého problému. Jsou stigmatizovány ne označením autista ale ... řekněme podivín, i když slýchávám výrazně horší nálepky.
Vždy se snažím těmto dětem pomoci. Často se to daří. Do článku jsem úmyslně nenapsal to, co mi opravdu leží na srdci. Hodlal jsem tomu věnovat text v dohledné budoucnosti. Jde o katastrofálně dlouhé objednací lhůty v mnohých pedagogicko-psychologických poradnách. Ještě delší a nebezpečnější je mimořádně dlouhé čekání na vyšetření u dětského psychiatra. Posledně jmenovaná - velmi potřebná - lékařská specializace bude vzhledem k věku stávajících odborníků za pár let snad „na vymření“. Jistěže zde nejde o minuty či hodiny. Ale čekat na vysvětlení specificky „zlobivého“ autisty týdny ba měsíce je hrůza ... pro něj i pro rodiče. Myslím, že cílená kritika daného stavu může potřebným pomoci víc, než pokud již nebudu na téma „co není ADHD“ psát. Nicméně „stop“ v tomto směru slibuji.
PS: Před několika dny jsem zaslal serveru Vitalia.cz článek o komentátorech různých článků na internetu. Prohlašuji, že tento článek byl napsán v době, kdy jsem ohlasy, na něž zde reaguji, neznal, resp. ještě nebyly napsány. Se zmíněnými ohlasy nemá nic společného. Tomáš Novák

Dobrý den,
Děkuji za dovysvětlení vašeho článku. Nejsem si ale jistá, že mu tak docela rozumím. Osobně, pokud nějaká "problematika není středem mého zájmu", nevyjadřuji se k ní z pozice odborníka. Nebo jen velmi opatrně - aby mi nemohlo někde uniknout nějaké "nevymezení" či nepřesné vyjádření. Jsem tím opatrnější, čím laičtější publikum/čtenáře mohu očekávat, protože ti na moje případné nepřesnosti nemohou kompetentně reagovat a mohou mít sklon brát je za pravdy. Ale to bude asi tím, že jsem "řekněme hodný nebo neproblémový autista".
Srozumitelnost vaší reakce je pro mě ale především ovlivněna druhou částí textu. Myslím, že to, co vám - jak uvádíte - především leží na srdci, s věcí nesouvisí. Reagujícím, pokud čtu správně, nejde o poradny a dostupnost jejich služeb, ale o to, že se vám podařilo na relativně malém prostoru shromáždit pozoruhodné množství stereotypů a klišé o autistech (aspergerech), což vnímají o to citlivěji, že se má jednat o text odborníka, psychologa, a tutíž to má pro čtenáře značnou váhu. V daném kontextu mi proto povídání o poradnách připadá jako skoro manipulativní odvádění pozornosti jinam. Nerozumím tomu, proč je tak těžké se jen omluvit, nebo třeba i jen vyjádřít k dané věci a udělat tečku.
PZ
PS: PS mi připadá už úplně zbytečné, téměř bych to zařadila k ironii či sarkazmu, ale to jako asperger nechápu, že.

Nic z toho co jsem o autistech ve škole napsal není klišé.Naopak vše reálně znám z praxe. Tj. měl jsem možnost vyšetřit děti jež se takto ve škole chovaly.Velmi mi vadí záměny ADHD a autismu.Mj.škodí i dětem. Povzdech o dlouhých čekacích dobách a situaci v dětské psychiatrii není zavádějící ale burcující. Všechny děti jejichž projevy popisuji byly za mnou přivedeny v situaci kdy se rodičům pro ně nepodařilo zajistit jinou poradensko pomoc. Dětem s problémy řekněme typu "klišé o autististech" nepoomůže zdůrazňování toho jací mohou být autisté báječní lidé. Naopak - tyto děti jsou takto dehonestovány­.dotazy !"proč nejsi právě takový".Jenže dotyčný "takový"být nemůže.
P.S v mém vysvětlení .prosím hodnoťte až po uveřejnění článku o komentátorech na internetu. Při troše vztahovačnosti by si čtenář mohl myslet,že si právě oním textem vyřitzuji účty se svým autistickými i kritiky. To by byl opravdu omyl. Váš názor ".nerozumím tomu, proč je tak těžké se jen omluvit, nebo třeba i jen vyjádřít k dané věci a udělat tečku"akceptu­ji.Omluvil jsem se,vyjádřil -obé opakovaně a tečka.

Jestli to znáte z praxe, tak je to nejspíš proto, že se vás ti autisti prostě bojí vzhledem ke svému zavádějícímu článku. A to vám říkám jako autistka, která se přátelí s mnohla autisty (zajímavé, že jste tam někde psal, že se nedokážeme vystát navzájem) a studentka psychologie. Lituju ty děti, co jsou ve vaší "péči". Takže je to klišé. Tečka.

Velmi dobře znám problémy jednoho z autistů o němž je v článku řeč.Ve škole mu hrozil exemplární trest a žádné pochopení. Dr.Novák se toho kluka ujal,vykládal si s ním o obrazech ,ocenil jeho nápady.Obratem napsal dlouhou zprávu do školy a moc mu pomohl. O trestu se potom už nemluvilo. Zajímalo by mne kolika autistickým dětem v průšvihu pomohli pisatelé "kamenujících"ko­mentářů. To,že na internetu napíšete,že problémy autistů jsou klišé,NEEXISTUJÍ a kdo se o nich zmíní má vrátit diplom žádnému nešťastnému děcku nepomůžete.

"Nechápu jak jste například došel k závěru, že autisté jsou verbálně neobratní - máte nějaký problém s tím, jak se vyjadřuji já - diagnostikovaný AS?"
- Vy se zde názorech vyjadřujete neverebálně...

Pokud jste měl na mysli Vaše vystoupení v debatách o autismu a jinde, tak verbálně vystupujete velmi zdařile a především jste odborník v dané oblasti.

Oceňuji Váš přístup, že nemáte v úmyslu autora článku pranýřovat. Já už měl za to, že ho zde ženy ukamenují. Přitom jeho upřesnění článku bylo pro mě dostatečným upřesněním tématu.

Ať se Vám daří ve vaší činnosti. Je velmi prospěšná.

Dobrý den všem.
Rád bych se v problematice trochu líp orientoval, dětí i dospělých s podobnými diagnózami je kolem nás hodně a rozumět jim, by bylo jistě fajn.
Názor autora článku se mi zdály věcné a informující. Jejich kritikům ale nerozumím - prosím, co z toho, co v článku zaznělo, podle vás není pravda? Aspoň pro nás věci méně znalé by bylo fajn, kdybyste svou kritiku trochu upřesnili, takle z toho moc moudrý nejsem.

http://www.atypmagazin.cz/2016/12/14/povery-o-autismu-siri-i-psycholog/

Věcné a informující? No to snad ne!

No, ale proč teda ne?
Je tu spousta křiku, že prý se autor mýlí, ale nikdo se nenamáhá říct v čem.
To jen posiluje dojem, že autor má vlastně pravdu a jeho text kritizují akorát nějací zaujatí popletové.

V problematice se nevyznám, ale pár autistů už jsem v životě viděl a podle toho, co jsem viděl, je autor článku popisuje docela dobře. Rád se dám poučit, proč je něco jinak, ale žel, poučení v této ukřičené "diskusi" žádné nevidím.
Akorát odkaz http://www.atypmagazin.cz/2016/12/14/povery-o-autismu-siri-i-psycholog/. A ten mi tedy nepomohl, příliš věcný není. Všechny tyhle diagnózy jsou dost nejasné a pokud má mít pojem autismus vůbec nějaký obsah, nezbývá, když každý autista je jiný, než vymezit jejich typické, nejčastější vlastnosti. Uvedený článek se místo toho ohání vyjímkami z pravidel a nepozná se z něj nakonec vůbec nic, je to jen spousta tvrzení proti tvrzení. A jestli si mám vybrat, že budu věřit anonymním křiklounům, anebo podepsanému odborníkovi, tak mi z toho vychází, že můžu klidně autorovi článku věřit a nevěcné názory jeho kritiků mi vycházejí jako kecy.
A že se autor sám omluvil? No, nabízí se vysvětlení, že jako zkušený psycholog pochopil hloupost svých kritiků a nestojí mu za to se obtěžovat diskusí s nimi.

Velká část "křiklounů" se zde nejen podepisuje, ale mnozí se vyjadřují i dost konkrétně. Proti "podepsanému odborníkovi" zde v diskuzi dokonce stojí další "podepsaný odborník" Michal Roškaňuk. Tyto názory a pohledy na věc a odkazovaný článek vám nestači. Co tedy potřebujete? Co víc a jak vám máme vysvětlit, abyste pochopil, o co jde? Ptám se zcela vážně. To nemá být z mé strany takové to "tak co proboha chcete?!" - je to upřímná žádost o nasměrování, co pro vás může kdo z nás křiklounů udělat, abyste začal třeba i jen přemýšlet o tom, že nejsme křiklouni, a zkusil se na věc podívat i z druhé strany.

Moc konkrétní mi většina nesouhlasných názorů opravdu nepřipadá, většina jich prostě jen nesouhlasí a totéž se mi zdá být i obsahem toho odkazovaného článku.
Omlouvám se za nepřesnost vyjadřování: autora článku jsem označil za "podepsaného odborníka" proto, že o něm z kontextu víme, že je psycholog a jeho obor i identita jsou alespoň relativně "doloženy" jeho další publikační činností, kterou tady na webu lehko vidíme. Pan Roškaňuk svou profesi nikde neuvedl, nebo aspoň jsem si to v jeho vláknech nevšiml a i kdyby ji uvedl, patrně by jeho identita a odbornost nebyla nikde tak lehce vidět, jako se mi zdá být vidět identita pana TN.
Vyjadřovat se zde můžeme všichni, podepsat taky, ale jediný zde, o kom z kontextu jeho publikační činnosti na webu snadno víme, že opravdu je odborníkem, se mi zdá být pan Novák.
Je to jistě hodně subjektivní, ale takhle jsem to myslel.

No a co teda chci? Nějaká aspoň trochu doložená fakta a ne jen něčí subjektivní tvrzení, že se mu něco nelíbí. A protože tu nejsme většinou odborníci, tak by mi bohatě stačil něčí věcný názor, doložený nějakou rozumnou úvahou, jako ve vašem příspěvku.
Jestli autismus není to, co píše TN, tak by bylo hezké, kdyby tedy někdo nám neautistům řekl, co autismus je jiného. Pokud se to říct nedá, nabízejí se mi dvě varianty - a) TN má víceméně pravdu (což si myslím), b) TN pravdu přece jen nemá a autismus neexistuje, protože nikdo neumí říct, čím přesně je.

Pro mě byl článek spolu s komentářem autora přínosem. Možná proto, že nejsem autista a nevnímám ten článek tak vztahovačně proti sobě, jako ho vnímají jiní čitatelé, kteří se vyjádřili tak negativně.

Nemyslím si, že je třeba tolik odsuzování a urážení autora, který je mnohaletý autor řady kvalitních článků, které jistě pomohli řadě lidí. Zkuste v sobě najít trochu pochopení a vhledu pro názor druhých. Toto téma je velmi težké a není to odborná publikace, tam bych čekal dokonale přesné vyjádření. Berme článek trochu s nadhledem a oceňme omluvu (ne každý se dokáže omluvit) autora a jeho upřesnění k článku.

To je možná ono. Úplně s vámi souhlasím.
Akorát, jestli jsou kritiky článku většinou autisti,tak ti z definice moc pochopení pro druhé mít nemají. Takže svou kritikou vlastně jen dokazují správnost jejich popisu, jak je v článku uvedený.

Téma autismu je mi na hony vzdálené, protože naštěstí ani mezi příbuznými a známými nikoho takového nemám. Jen začínám z diskuze nabývat dojem, že NE normalita se pomalu začíná stávat normou o které se nesmí říci, že je mimo normu.
tsd

Plně s vámi souhlasím. Autisté zde předvádějí co znamená požadavek politické korektnosti ze strany menšin.Oni mohou "nepřátele"napadat ,urážet či jinak trestat do libosti.Vy nesmíte říci co vidíte (nevidíte přece vše),nemůžete popsat svoji zkušenost protože je jiná než jejich.Mluvíte "o koze"(problémových autistech ve škole) a oni vás napadnou neboť jste se nezmínil "o voze".Dospělých,ci­tlivých,kamarád­ských autistech.
Obraz dotyčných musí být v těch nejhezčích barvách.Když ne...běda!
Politologové tvrdí,že nechuť občanů USA k nadměrné politické korektnosti výrazně ovlivnila výsledek tamních voleb. Uvidíme jaké to bude u nás.

Přesně tak jak píšete. Pochopení pro druhé moc velká část kritiků, kteří jsou až urážliví vůči autorovi nemá... Tím opravdu potvrzují definici.

Zajímavý článek a příliš agresivní diskuse.

Dobrý den,

nejsem psycholog ani autista, ale článek od dr Nováka mě nepřijde pobuřující a už vůbec nijak dehonestující část populace "Autistů či Aspergerů". Autor popisuje vývoj přístupu ostatních lidí, škol a institucí k těmto lidem a své zkušenosti s praxe. Není důvod nevěřit proč, by tomu tak nemohlo být, nenapadá mě žádná myšlenka jaký profit by na tom mohl získat.
Já tu hledal informaci o autismu - co mě při setkání s člověkem - dítětem autistou, může a nemusí čekat. Tak jak každý člověk jinak reaguje na různé situace, tak každý autista může mít jiné reakce na různé situace a není na tom nic urážejícího či ponižujícího, je to prostě fakt, který k tomuto postižení patří. A není třeba se pro pravdu zlobit, jak tomu občas bývá a platí to i pro některé autisty respektive rodiče.

Dobrý den,
(nejsem ani učitel)
nepochopil jsem z čeho usuzujete, že pedagožky jsou pod vlivem bludu.... nezlobte se, ale to je dle mého, v souvislosti s příspěvkem dr T.N. úplně mimo. Nenabyl jsem z článku dojem že bych měl snad svou nelibost - " když se mi něco nelíbí" "někomu dávat něco najevo, co nejvíce či snad někoho nevědomky šikanovat".
Pokud se některý z pedagogů takhle zachoval (což nevylučuji) - je to smutné
Upřímně, domnívám se, že jsou situace (nejen setkání s autistou..) na které se nelze připravit dle jakéhokoliv návodu, přirovnám to k jízdě autem na zledovatělé silnici a dostanete smyk - víte, že to klouže, ale netušíte do které příkopy vás to vtáhne.... a jak se zachováte Vy či auto, ano pak už si jen říkáte, kdybych byl býval tolik nebrzdil....
Já článek hodnotím jako přínosný, pokud bych měl zájem se o tématu dozvědět více, rozhodně bych vyhledal odborníka a prodiskutoval s ním problematiku osobně, vyhnul bych se tím případnému nedorozumnění. A nenapadá mě důvod proč ne, zrovna s panem doktorem Novákem.

Přínosný Vám přijde možná protože o autismu zřejmě nemáte ponětí. Vzhledem k tomu, že vám stačí to, co napsal pan dr., tak i nadále s prominutím budete žít v bludu. Věřte, že spousta autistů se nechová vůbec tak, jak jsou zde popisováni. Někteří možná ano, ale rozhodně ne všichni! Opravdu to nejde zobecňovat. Někde jsem četla že tolik kolik zná člověk osobně autistů, tolik zná forem autismu. Opravdu je každý trochu jiný a nenajdete dva úplně stejné autisty se stejnými projevy (stejně jako neurotypici, ti taky nejsou všichni jak přes kopírák že ne?) Proto se tomu také říká PAS - porucha autistického spektra. Najdete zde široké spektrum projevů autismu. Nejsem žádný odborník, jen matka 5 a půl letého autisty, kterýho mám doma dennodenně před očima. Ten článek mě tedy dost nadzvedl.

Dobrý den, ano máte pravdu, mě tato informace stačí, nemám pocit, že bych byl nějakým způsobem obluzen.... Jak sama uvádíte "Spousta autistů se nechová tak jak jsou zde popisováni. Někteří možná ano" Lze tedy tímto připustit, že někteří se mohou chovat řekněme poněkud excentričtěji než jiní. Každý člověk je svým způsobem originál - není nikdo stejný. A stejně tak věřím tomu, že někteří autisté se mohou projevovat mírněji. Myslím že dr. Novák nechtěl článkem říci, že jsou pouze autisté černobílý (nevnímejte jako projev rasismu) ale naopak jsou "rozmanití" tak jako jiní lidé. A to je také fakt.
Pan doktor uvedl fakta a zdá se, že pro tuto pravdu se zde mnoho lidí zlobí, ale to tak bylo a bude vždy.

Dobrý den,

jen bych chtěl říci, že předmět diskuze si opravdu neberu osobně - je to diskuze. Máte pravdu v tom, že jste mě neoznačil za pedagoga, informace byla opravdu informací, bez postranního úmyslu Vám jakkoliv komplikovat cokoliv.
Ano text čtený může býti špatně pochopen či vnímán, proto bych v případě potřeby vyhledal konzultaci s odborníkem - tváří v tvář.
Jsem rád, že se shodneme na tom že v případě problému je vhodné navštívit odborníka - myslím tím osobně, odpadá riziko odoperování nesprávného byť párového orgánu a už vůbec nehrozí místo výměny žárovky, přelakování blatníku. Zkrátka vyřeší se to, že vás bolí pravé ucho (z vašeho pohledu pravého) z pohledu protistrany levé. Oba máte pravdu. Myslím že žádné projevy autismu nejsou dokonalé - shodné - co "kus" to originál.
Co se týče nebohé paní učitelky, je mi líto, že se zachovala jak se zachovala - nemám nejmenšího důvodu Vám to nevěřit.
Můj syn chodí do školky s autistickým chlapcem, občas nechápal některé jeho reakce, ale respektuje je stejně tak jako paní učitelka.
Pravdou je že chlapec má tzv. asistentku.a funguje vše bez problémů.
Myslím si, že oproti minulému století je to "pokrok" byť se může zdát pomalý, ale je.
Rozhodně neberte moji komunikaci jako "broušení" ostří čehokoliv prostě jen hovoříme, přiznávám, že tváří v tvář by to bylo efektivnější - i řeč těla, tón, gesta napoví jak to kolega myslí z textu to opravdu může býti těžko pochopitelné, či nedobře vnímané.
PS: nejsem ani automechanik :-)

Autisté podle vás vnímají emoce? A viděl jste někdy nějakého? Asi ano, když o nich tady mluvíte. Tak zkusím předpokládat, že nejste hloupý, ale jen nepřesný. Autisté samozřejmě mají své vlastní emoce. Autisté ale samozřejmě daleko méně a hůře než je běžné, vnímají emoce jiných lidí. A mnoho z nich - zdá se - daleko méně a hůře vnímá i své vlastní emoce.
Tvrzení, že "autisté nevnímají emoce", tak rozhodně není blud, ale nanejvýš trochu příliš stručný popis skutečnosti.

A situace kterou popisujete snad na první pohled zni jako smutnž omyl.
Autisté ale opravdu mají snížené vnímání emocí, názorů a potřeb ostatních lidí a opravdu jsou situace, kdy by bylo dobré, kdyby autisté pochopili některá sdělení. Odlišit snahu sdělit autistovi něco co možná jasně a přímočaře, aby to pochopil, od šikany ať záměrné či nezáměrné, může být dost obtížné. Váš stručný popis může být zkreslující a případ, který líčíte, mohl možná po detailnějším rozboru vypadat o hodně jinak, než jak vypadá ve vaší zkratce.

"Blaze bude na svĕtĕ, když si každý před svým prahem zamete" A čas nebude trávit jen hledáním nepřátel "Ber kde ber".

Vždy mne dokáže rozesmutnit, když lidé hájí nepravdu a podrážejí nohy těm, kteří pravdu mají nebo se k ní blíží více, než protistrana.

To je bohužel případ této diskuse. Pan Roškaňuk a další se naprosto správně ozývají, že článek pana Nováka nepředstavuje správný pohled na vysocefunkční autismus.

Jistě bych o tom dokázal napsat dlouhou stať. Jsem totiž také autista, který se slovně vyjadřuje dosti dobře. Nepovažuji to však za nutné. Vše důležité bylo pravděpodobně již napsáno.

Proto přídám jen svůj názor, co je na takovémto článku nejnebezpečnější a proč bylo od lidí, kteří tomu rozumí nebo jsou dokonce autisty, správné se ohradit.

V dnešní době už skoro každý ví, že i autista může mluvit, pracovat, samostatně žít... Že to nejsou jen nezvladatelní lidé v ústavech. To je ale tak asi vše, na čem se lid shodne. Současně si ale většina lidí představuje autistu přibližně tak, jak to popisuje pan Novák. I proto se asi najde tolik čtenářů, kteří budou hájit, že "to napsal trefně". Bohužel nenapsal a jen tak u čtenářů dále podporuje a zafixovává tento zkreslený a notně zjednodušený pohled.

Může ta diskuse někomu připadnout jako hon na pana Nováka, ale v tom merito věci není. Zakopaný pes je v tom, že pan Novák text napsal zřejmě proto, že chtěl pomáhat. To ovšem nečiní, spíše naopak. Proto považuji za správné, že se několik odborníků a autistů ozvalo a pokusilo se uvést fakta na pravou míru. Jejich hlas, alespoň pro mne, bude mnohem větší, než tisícovka těch, kteří o tom vědí málo. Pan Novák jistě nechce mystifikovat a škodit, což je z jeho reakcí zřejmé. Proto se jistě vystříhá dalších podobných textů do doby, než bude na problém větším odborníkem (a nebo téma zcela opustí). A to je podle mne právoplatný, pochopitelný a bohulibý smysl této diskuse.

RNDr. Jiří Kubásek, PhD.

Pěkně napsaný názor. Zcela souhlasím.

Jen v jediní věci nesouhlasím: "Proto považuji za správné, že se několik odborníků a autistů ozvalo a pokusilo se uvést fakta na pravou míru."

- neozvali se kultivovaně, ale autora uráželi ať vrátí diplom, že píše jak za socialismu atd...
- tímto výrazně snížili svůj názor, který byl z části správný

Dobrý den,

s podobnými představami o autismu (např. "označení autismus shrnuje odstup, nezájem o druhé, lhostejnost k podnětům zvenčí") jsem se setkal u učitelů ZŠ, kam chodil můj syn. Učitelé dokonce (občas i před celou třídou!) zpochybňovali jeho diagnózu, pokud se syn choval odlišně od jejich zavádějící představy o autismu. Můj syn nemá odstup ani nezájem o druhé (noci často nemohl spát a plakal, že nemá žádné kamarády, přestože se tolik snaží), ani není lhostejný k podnětům zvenčí.

Prosím zvažte, zda by Vašemu serveru neprospělo tento článek odstranit, nebo podstatně přepracovat ve spolupráci s někým, kdo se v problematice orientuje.

Děkuji.

Váš příspěvek vystihuje co mi na diskusi vedené autisty vadí.
---Když někdo v noci pláče,že nemá kamarády tak to naprosto nezaručuje,že se ve dne nechová tak,že žádné kamarády mít nemůže
---Článek,který popisuje zkušenost autora z konkrétními dětmi. jJe špatný mj. protože autor vědomě sděluje,že se autismu nevěnuje výlučně..Než psát o tom co viděl a kde konkrétnímu dítěti pomohl , to raději ať pěstuje rybičky. My máme svoji pravdu a jiné názory je nejlépe smazat.
----Učitelé ( před nimi musíme autisty chránit protože co mohou to špatně pochopí ) zpochy bňovali diagnozu když se chovalo dítě jinak.Nenapíšeme jak se chová ani co a jak bylo zpochybněno.Mohla to být i pochvala.
A také mi vadí,že nikdo nenapsal kde mohou žáci autisté a jejich rodiče najít rychle pomoc.Asi je to proto,že problémy nemají a tudíž žádnou pomoc nepotřebují.

Tak v tom vaše poslední tvrzení bych byla opatrná. Autisti i jejich rodiče problémů mají spoustu. Problém ovšem je, že ta pomoc pro ně tu jaksi není tak úplně dostupná a pokud je, tak je to drahé anebo na druhém konci republiky. Což je strašný :-( To by se mělo změnit

Daleko víc bych uvítal lépe dostupnou pomoc lidem, nuceným být proti své vůli v kontaktu s autisty. Ti mívají často potíží daleko víc a často i docela hmatatelných.

Také (viz výše pan Roškaňuk) úplně nerozumím tomu, co chcete příspěvkem říci. Zkusím to bod po bodu.
- když někdo v noci pláče atd: Ano, část autistů se opravdu chová tak, "že žádné kamarády mít nemůže," - nevíme, jak se to vlastně dělá, jak kamarády získat, jak je udržet. Konkrétně v mém případě to často znamená a zejména v dětství znamenalo, že jsem nedělala nic. Čekala jsem (a ano, dodnes mám podobné potíže), že nějak vznikne samo. Navíc tam, kde přátelství třeba opravdu "samo" vzniklo, nevěděla jsem a dodnes nevím, co s s ním počít, jak se chovat, kolísala jsem mezi dvěma extrémy od přílišné urputnosti ke zdánlivému chladu. Navíc mám sklony k dalším věcem, které přátelským vztahům neprospívají, třeba neodpovídat na pozdrav, když jsem do něčeho zabraná, a nechodit na oslavy nebo třeba i "jen" společné obědy nebo kávu po práci, protože mě to vyčerpává.
- my máme svoje názory: A opakovaně se vám tu několik z nás pokusilo vysvětlit, o co je opíráme. Jsem vždy připravená upravit svůj názor, slyšet pohled druhého a porozumět tomu. Pokud bude, jak naznačuje dovětek za článkem, diskuze pokračovat, vítám to.
- zpochybňování diagnózy: Z příspěvku, na který reagujete, laikovi asi opravdu nemusí být jasné, v čem je problém, takže se to pokusím vysvětlit: Jsem asperger, ale ve spoustě věcí se to opravdu okolí nemusí tak jevit. Jsem dospělý samostatně fungující jedinec s dobrým vzděláním a prací (navíc se jedná o práci s lidmi), ve fungujícím vztahu. Zpochybnění nebo nerespektování diagnózy pro mě ale znamená, že tam, kde na mě ta diagnóza vidět je, okolí má sklony to bagatelizovat a tak mi ubližovat buď přímo (nutí mě do věcí, které jsou pro mě extrémně těžké nebo nezvládnutelné) nebo nepřímo (noční můra z dětství: "taková chytrá a šikovná holčička, jak to, že ... tak zapomíná / je tak nepozorná / nepomohla spolužačce / neumí hrát vybíjenou).
Nevím, jestli jsem se trefila do toho, o co vám jde, a jestli se mi podařilo trochu to objasnit.

Nejvěcnější příspěvek, co tu zatím byl, dík za něj.

Nicméně, zpochybňování diagnózy má i druhou stranu problému - dítě s chybnou diagnózou autismu bude dostávat úlevy tam, kde by měly přicházet pobídky. Bude tolerováno tam, kde by měla nastoupit důrazná výchova a restrikce. Takže třebas z malého lenocha s okrajovým autismem vychováte přílišnými úlevami hlupáka, z asociálního psychopata mylně označeného za autistu vychováte tolerancí a úlevami to nejhorší, co jeho porucha umožňuje.
Takže zpochybňování diagnózy učiteli může být vedené těmi nejlepšími úmysly, snahou konkrétnímu dítěti pomoci opravdu správným a účinným způsobem.

A když je, jak vidím i v téhle diskusi, tak velký problém, stručně a jasně neodborníkovi říct, co vlastně autismus je, není se co divit, že diagnóza autismu nevzbuzuje tolik respektu, jak by asi autisté rádi viděli. Ale spíš dojem, že psycholog nevěděl co napsat a tak tam "dal" autismus. Nebo, že rodiče chtěli k dítěti asistenta a toho dostanou s diagnózou autismu, a proto ...

Vyrůstala jsem bez diagnózy a bez úlev (ročník 77). Věřte mi, že otázku, jestli by mi "s" bylo lépe, si kladu často. Odpověď neznám. Bylo by to jiné. Já bych asi byla také jiná. To je jediné, co k tomu mohu říci.
Samozřejmě jedna věc je chybná diagnóza - ať už nediagnostikování PAS tam, kde je, nebo diagnostikování tam, kde není. Právě snaha pomoci tomu, aby k chybným diagnózám nedocházelo, vede myslím velkou část pobouřených hlasů v této diskuzi.
Druhá věc jsou ty nejlepší úmysly, které zmiňujete. Cesta do pekla je prý jimi dlážděna. Já dodávám, že je dlážděna dobrými úmysly nepoučenými, nekompetentní, nepromyšlenými a zbrklými.
Tím se dostávám k další věci, kterou zmiňujete. Že je problém stručně a jasně říci, co autismus je. Ono to totiž opravdu nejde. A pokud se o to někdo pokusí, tak jako se o to, veden nejlepšími úmysly (bez ironie) pokusil Tomáš Novák, hrozí spousta nedorozumění.
Děkuji, pomohl jste mi uvědomit si, v čem je tu asi jádro konfliktu. Vy - laici obecně, veřejnost autismem nedotčená či s ním blíže neseznámená - potřebujete jasné a stručné vysvětlení. A my, protože jako mnoho věcí v životě, i autismus je na jednoduché a stručné vysvětlení příliš barevný, komplexní, se ježíme a nechceme a vám ho dát. Protože nemůžeme, ono není. Uznávám, že z tohoto pohledu jsou některé reakce zde v diskuzi nekonstruktivní.

Autistické dítě potřebuje především:

- laskavé ale pevné direktivní vedení,

- zřetelná pravidla, jasný systém v zadávání a odevzdávání domácích úloh atd.

- dobře strukturovat učivo, strukturovat čas, vizualizovat,

- neponechávat příliš stupňů volnosti - autista se obtížně rozhoduje mezi téměř ekvivalentními možnostmi.

To nejsou nějaké úlevy vedoucí k lenosti, ale nutné podmínky pro to, aby autistické dítě mohlo být ve škole spokojené a pracovat.

Mnozí pedagogové samozřejmě raději sleví ze svých požadavků, než aby přizpůsobili metody výuky autistickému dítěti - je to snazší (ale správné to není).

---Váš příspěvek vystihuje co mi na diskusi vedené autisty vadí.

I když jsem otcem autisty, sám autista nejsem.

---Když někdo v noci pláče,že nemá kamarády tak to naprosto nezaručuje,že se ve dne nechová tak,že žádné kamarády mít nemůže

Výše uvedené jsem napsal pouze proto, abych ilustroval, že autorova definice autismu (“odstup, nezájem o druhé, lhostejnost k podnětům zvenčí”) není obecně pravdivá - existují i autisté extrovertní, bez odstupu od druhých atd. Což neznamená, že nemají ve vztazích velké problémy.

Nicméně k Vaší reakci - ano, samozřejmě. A pedagog se k tomu může postavit různým způsobem: neznalý pedagog řekne: “chováš se tak, že žádné kamarády mít nemůžeš, takže si za to můžeš sám” (případně: jsi nevychovaný, takže za to mohou tví rodiče), čímž dítě uvězní v bezvýchodné situaci. Znalý pedagog může dítě podpořit, např. může po domluvě s rodiči pozvat psychologa, který jeho spolužákům v rámci třídnické hodiny handicap vysvětlí a naučí je, jak autistické dítě podpořit nejen v krizových situacích. Většinou se pak najdou děti, které jsou ochotné se kamarádit i s někým, kdo nepovažuje za nutné je při setkání pozdravit (spolužáci pak vědí, že to není způsobeno nějakou jeho negativní emocí).

---Článek,který popisuje zkušenost autora z konkrétními dětmi. jJe špatný mj. protože autor vědomě sděluje,že se autismu nevěnuje výlučně..Než psát o tom co viděl a kde konkrétnímu dítěti pomohl , to raději ať pěstuje rybičky. My máme svoji pravdu a jiné názory je nejlépe smazat.

Ne, pro mne je problém pouze v tom, že článek obsahuje nepravdivá zobecnění a tím může někomu uškodit.

----Učitelé ( před nimi musíme autisty chránit protože co mohou to špatně pochopí ) zpochy bňovali diagnozu když se chovalo dítě jinak.Nenapíšeme jak se chová ani co a jak bylo zpochybněno.Mohla to být i pochvala.

Pochvala to opravdu nebyla. Nejedná se o nějaký abstraktní příklad, který bych dokázal nezaujatě analyzovat, ale mé o vlastní dítě - doufám že pochopíte, proč zde nechci popisovat detaily.

---A také mi vadí,že nikdo nenapsal kde mohou žáci autisté a jejich rodiče najít rychle pomoc.Asi je to proto,že problémy nemají a tudíž žádnou pomoc nepotřebují.

S pomocí je to dost těžké, nám se po několika nepovedených až katastrofálních pokusech (včetně útěku dítěte z ordinace) povedlo najít “první pomoc” na Středisku výchovné péče, jehož speciální pedagožka a psycholožka nám v krizi velmi pomohly a nasměrovaly nás dále. Naopak nevím o nikom, komu by v našem kraji pomohlo Speciální pedagogické centrum, které má dětské autisty v gesci.

Mimochodem, i když sám nejsem autista, v této diskusi mi dávají mnohem větší smysl příspěvky autistů než neurotypiků. A to jsem si vždycky myslel, že sklon k zabíhavosti mají spíše autisté. :-)

Hm, jaká je tedy podle vás správná představa, nebo základní popis autismu?

Do třídy s mým synem chodí dva autisté. Jeden je na tom víceméně dobře, jen se vyznačuje zhoršeným chápáním sociálních a emočních věcí, bývá třeba mu věci říkat polopatě. Pokud dokážu posoudit, je mu ve třídě s ostatními celkem dobře, i když bližší kamarády vlastně nemá.
Druhý ... má asistenta, jehož hlavním úkolem jak se zdá je, zabránit tomu, aby kluk někoho v afektu napadl. Díky aspoň za to, když už to dítě musí ve třídě být. Tento žák ovšem kamarády nemá, já jsem ale spíše rád, že nikdo z jeho okolí díky asistentovi není nucen plakat kvůli němu, než že by mě trápilo, co si myslí a cítí tento autista. I toho druhého kluka asi jde nejlépe popsat jen jako někoho, kdo má zhoršené chápání emocí, tentokrát nejen cizích, ale i vlastních, za eventuální občasné záchvaty vzteku prý totiž nemůže. Oba jsou jinak poměrně inteligentní, dobře se učí a to jediné, co je na první pohled vyděluje od okolí, je právě horší schopnost vnímání emocí a sociálních vazeb.

A ostatně, uvážil jste někdy možnost, že váš syn skutečně není autista a třeba opravdu má nějakou jinou diagnózu? Nevím, proč se vám ta představa zdá tak urážlivá.

Myslím, že je dost těžké napsat základní popis autisty právě protože je to tak rozmanité. Byla by z toho nejspíš jedna stránka autistických projevů a stejně by to nesedělo na každýho, protože ne všichni mají všechny projevy.

Vzpomínám si na návštěvy psycholožky, která mi dávala asi 6 stránek s dotazníkem, který jsem měla vyplnit ano /ne podle toho, jak se syn chová. Těch otázek bylo něco přes sto. vyplňovala jsem to fakt dlouho. Z toho si můžete usoudit že těch projevů je fakt dost a řekla bych že se mohou ještě rozšiřovat, vzhledem k tomu že prostě každý autista je jiný.

pokud byste se tím chtěl víc zabývat, tak tady je test který na netu http://www.autismus-screening.eu/screening/dotaznik-m-chat-rf-tm/

Děkuji za odkaz na dotazník.Doporučuji aby si jej přečetli všichni diskutující. Kdyby doktor Novák do článku napsal jen část toho co dle dotazníku autisty charakterizuje ,nebyl by vyzván jen k omluvě dětem a rodičům a k vrácení diplomu. Pravděpodobně by mu bylo doporučeno harakiri.Místo smazání článku navrhuji,aby byla diskuse doplněna o citaci tohoto dotazníku.

"Zhoršené chápání sociálních a emočních věcí" bych jako charakteristiku autismu klidně uznal. Jeden klinický psycholog mi říkal, že považuje autismus za formu "sociální dyslexie".

Problém je v tom, že pro laika nemusí být vždy zřejmé, čím jsou problémy dítěte způsobené a jak mu pomoci. "Agresivní" spolužák Vašeho syna by možná vůbec nebyl agresivní, pokud by někoho z pedagogů opravdu zajímalo, co si myslí a cítí (a potřebuje) tento autista. Inteligentní autista dokáže často kompenzovat své nedostatky, pokud veškerou dostupnou energii nespotřebuje ve své marné obraně před nesrozumitelným/nep­řátelským světem. Naopak nevhodné postupy pedagogů nebo poznámky dětí typu "to je škoda, že jsi dneska přišel do školy" mohou z inteligentního dítě udělat trola, kterého se každý bojí (což ještě situaci zhoršuje).

Bohatší emoční prožívání?
Nabízí se myšlenka, že autisté opravdu reagují daleko emotivněji na realitu, než neuronormální populace. Jednoduše možná proto, že neuronormální si své emoce (lépe) uvědomují a proto se je učí potlačovat, autista těžko potlačí něco, čeho si není dobře vědom?
Asi by to bylo doložitelné měřením aktivity emočních center mozku?

Jinak, možná to nebude tak doslova "bohatší", ale jen "častější" protože jedna z věcí, kterou se učíme, myslím je, nereagovat emocemi na banality. A to se právě asi autista bude učit obtížněji.

Několik diskutujících zde volalo po konkrétních připomínkách k článku. Pokusil jsem proto projít alespoň jeho začátek a ke každému tvrzení napsat, zda a proč mi připadá správné nebo zavádějící.

Samozřejmě musím upozornit, že nejsem žádný odborník, ale mám velmi osobní zkušenosti s řadou vysoce funkčních a nadprůměrně inteligentních autistů: s mým synem, s jeho kamarády, se členy neziskovky podporující autisty v našem městě a s jejich rodinnými příslušníky.

“ADHD a Asperger: spojuje je nepozornost. … „Asperger“ nebude reagovat ani na dejme tomu letící dron, pokud je právě v onu chvíli zvyklý číst.”

Myslím, že zde existují nezávislé možnosti: dítě má nebo nemá ADD/ADHD, s dítě je je nebo není nepozorné v důsledku PAS. Dítě s PAS tedy může mít zároveň i ADHD (i takové jsem potkal). O kterou možnost se jedná by odlišil např. psychiatr: nepozornost v důsledku PAS totiž nebude ovlivnitelná léky potlačujícími projevy ADHD.

“Nepozornost zkrátka připomíná něco jako bolest hlavy. Oboje patří mezi příznaky stovek velmi odlišně závažných onemocnění.”

S tím lze souhlasit, několik autistů chybně diagnostikovaných jako ADD/ADHD jsem už potkal.

“Označení autismus shrnuje odstup, nezájem o druhé, lhostejnost k podnětům zvenčí až katastrofální nedostatek sociální inteligence, zvláště schopnosti vcítit se do druhých.”

Někteří autisté mají odstup, jiní stejně nešťastným způsobem odstup nemají. Někteří autisté se o druhé nezajímají, někteří ano, a někteří se naučí o druhé se nezajímat až poté, co v důsledku svého nevhodně projeveného zájmu tvrdě narazí.

Na autorem zmíněnou “lhostejnost k podnětům zvenčí” jsem u autistů zatím nenarazil, ale možná tak autor článku chybně interpretoval neobvyklou až žádnou nonverbální odezvu na podnět. Je to trochu jako by o němém tvrdil, že necítí bolest, protože nekřičí.

(Pro úplnost dodám, že autista někdy může dočasně přestat reagovat na podněty zvenčí např. pokud je příliš zaujat nějakou činností nebo nápadem, např. při hraní počítačové hry nebo četbě knihy.)

“Nedostatek sociální inteligence” - ano, to jistě. Neškolený pozorovatel tento nedostatek sociální inteligence u dětí často interpretuje jako důsledek špatné výchovy, u dospělých jako bezohlednost.

“schopnosti vcítit se do druhých .... neví, oč jde, a tudíž jim to nechybí”

Autisté, které znám, se do druhých většinou nevciťují, protože a) je to vůbec nenapadne, b) vnitřní svět vrstevníka nebo dospělého je pro ně naprostá marťanština. Nicméně jsem zažil moc pěkné empatické interakce autistů s mladšími dětmi nebo s jinými autisty (mladší dítě = mnohem srozumitelnější vnitřní svět).

“Autista žije rituály. Řád je pro něj vše. Vytvoří si neměnné postupy a rigidně na nich trvá.”

O takových případech jsem už slyšel, ale osobně žádného takového autistu neznám. Možná si tak autisté s těžším postižením dopřávají svou malou soukromou iluzi srozumitelného světa.

“Neví a nechápe, co znamená přizpůsobit se situaci, improvizovat. Každá změna je pro něj k horšímu. Takto postižený na změny často reaguje překvapivě intenzivní mírou agrese.”

Zde je opravdu jedno z hlavních slabých míst autistů, ale ani zde nemohu souhlasit bez výhrad.

Autisté, které znám, nemají rádi změny přicházející zvenčí, ale někteří často a rádi sami improvizují (např. v hudbě, výtvarných činnostech, cestování - “pojďme spolu někam zabloudit”).

U změn přicházejících zvenčí záleží na tom, jak náhle a jak často změny přicházejí a čeho se týkají. Pokud změna “zamíchá” z hlediska autisty zásadním předpokladem o sledu událostí nebo pokud je četnost změn tak vysoká, že rozbourá autistovu “iluzi srozumitelného světa”, může autista zareagovat stejně jako kterýkoli tvor zahnaný do kouta, tedy i “překvapivě intenzivní mírou agrese”. Podle mé zkušenosti velmi pomůže, když autistu na změnu připravíme, např. dítěti ráno po příchodu do školy sdělíme změny v rozvrhu pro daný den.

Z toho také jasně vyplývá, že chaotický učitel by neměl učit autisty: bude-li autistické dítě vystaveno neustálým změnám, přestane postupně fungovat.

“Rodiče autistů např. netrápí nepořádek v dětském pokoji.”

Takový příklad neznám, i když se asi může vyskytovat. Zato znám velké spektrum nepořádků s různými příčinami (jejich analýza by tento příspěvek neúměrně natáhla).

Extrémem je dospělý autista (pracovník ve výzkumu), který žije v samostatném bytě odděleně od manželky, a po dlouholetém naléhání si na úklid části svého bytu najímá úklidovou firmu.

“Autista žije ve svém světě a ve svých představách. To se děje bez ohledu na situaci a okolí.”

Mně známí autisté se utíkají do svého vnitřního světa (nebo třeba do předvídatelného světa Minecraftu, fantasy četby, matematiky, vědeckého výzkumu nebo programování). Někdy může mít pro autistu virtuální svět i přesah do reálného světa - např. dotaz jednoho dítěte, zda bude jeho asistentem ve škole humanoid (s nevyřčeným předpokladem, že by to mohl být třeba drak).

Kromě útěku to může být forma relaxace a nabírání sil. Není to ale jediný svět, ve kterém autisté žijí, a rozhodně se to neděje “bez ohledu na situaci a okolí”.

Pokud bude jejich reálný mikrosvět (pro děti škola, rodina, kroužky) srozumitelný, bude se zde hrát podle jasných pravidel, pokud zde budou moci ukázat své přednosti a kreativitu bez obav z výsměchu a nepřijetí z důvodů, které nedokážou bez pomoci pochopit, natož s nimi něco sami udělat, nebudou se tolik utíkat do vnitřního světa.

Příkladem budiž tato diskuse, kde jsou autisté některými diskutujícími osočeni z úmyslů, které by jim samotným na mysl ani nepřišly. Autista se pak ocitá v roli neprávem obviněného ze zločinů, které nechápe, a trávení času ve srozumitelném vitruálním světě Minecraftu nebo Dračího doupěte se mu pak jeví být příjemnější alternativou.

“Mívá nečekané, svérázné nápady. Vnímá svět jinak než „neautisté“. Nechápe je ani jejich myšlenkové pochody.”

Ano, toto je první tvrzení, se kterým mohu souhlasit bez výhrad.

“Občas filosofuje stylem připomínajícím plané mudrování a zamyšlení se nad smyslem běžných, jasných věcí, jak mimo jiné ukazuje Normální autistický film.”

Někteří autisté mají naopak dost trefné postřehy - dospělí se často rozesmějí, když slyší z úst pětiletého dítěte přesnou a pravdivou filosofickou úvahu. (A dítě se pak diví, proč se smějí, když je tvrzení pravdivé.) V jiných věcech mohou být naopak úplně mimo, pokud si vytvoří nesprávný model reality.

“Jeden z mých dětských klientů se rozhodl trávit školní výuku vměstnán ve výklenku pod oknem třídy. Tvrdil, že školní řád nic takového výslovně nezakazuje.”

To přece nemá s filosofováním nic společného. Odhaduji, že dítě chtělo nějakým dovoleným způsobem vyřešit svůj problém (netroufám si odhadnout jaký) a nic lepšího ho prostě nenapadlo.

“Jiný chlapec o přestávce fyzicky napadl spolužačku. Vysvětlil to snahou dotyčnou umlčet alespoň na chvíli, neb ona stále mluví.”

To si dokážu představit, sám jsem zažil podobné situace. Zde pomáhá dítěti vysvětlit, proč je toto řešení chybné a jak podobnou situaci příště vyřešit správně. Pokud to dítě nedělá schválně, je kontraproduktivní ho za to trestat.

“Autisté nejsou valnými řečníky, …”

Prosím zkuste se někdy podívat na nějaké video se zakladatelem Applu Stevem Jobsem, třeba z prezentace nějakého produktu. Zatímco fanoušci Applu při jeho projevu ječí nadšením, rodič autisty v tomtéž projevu nachází vtipné příznaky Asperegovského myšlení.

“Neradi telefonují, je jim bližší psaná komunikace.”

Jeden z dospělých autistů, které znám, zas raději telefonuje než píše, což znamená, že pokud si na něco důležitého vzpomene uprostřed noci, moc se nevyspím.

Myslím, že by to už stačilo, stejně to nikdo nebude číst. :-)

Při čtení vašeho příspěvku jsem se usmívala a neustále přikyvovala - ano konečně čtu něco, co dává smysl. Tleskám! Tento váš příspěvek by si měli přečíst všichni, co četli článek.

Sama jsem už byla v pokušení něco podobného napsat, nicméně bych nemohla být objektivní co se týče chování "Aspíků", neboť syn má sice PAS, ale jeho diagnozy jsou konkrétně PAS - atypický autismus, ADHD, epilepsie,lehká mentální retardace, porucha vývoje řeči. čili o "Aspících" toho moc nevím - ale díky vám jsem se něčemu aspoň přiučila ;-)

Ale jo, čet jsem to :-). A dík, jsem rád, že jste si dal práci.

Myslím, že diskuse má mnohem větší cenu než smazání článku. Ještě zbývá uznat, že útoky a urážky na začátku směřující na pana doktora Nováka nemají se slušnou výměnou názorů nic společného